V noci jsem snil, že jsem motýlem

Pelíšky můžeme bez jakéhokoliv přehánění označit za divácky vůbec nejúspěšnější film posledních dvou dekád. Dialogy z tohoto filmu patří k nejcitovanějším a k nejužívanějším tak, že kdo neviděl Pelíšky jako by ani nebyl. V tomto světle je již asi nepodstatný fakt, že vtipné zápletky, na kterých je celý snímek de facto postaven, takřka bez úprav citují původní knihu Hovno hoří Petra Šabacha, který pak zase pro změnu do podoby lidového humoru převyprávěl vzpomínky z vlastního dětství.

Nicméně ať již onen originální nápad a vtip chybí na straně Petra Šabacha, nebo na straně takřka nerozlučné dvojice, Petr Jarchovský & Jan Hřebejk, Pelíšky vrátily českému diváku to, co mu sebral 17. listopad - žánr tzv. laskavé komedie, jež eufemistickou formou přikrášluje někdejší poststalinistické klima socialistické společnosti.

Pro zjihlé divákovo srdéčko pak již bylo pouhou ránou z milosti herecké obsazení, ve kterém nebylo nic ponecháno náhodě a vsadilo na ty nejosvědčenější tváře, které většina diváků zná důvěrněji než drtivou část svého příbuzenstva. Můžeme tak směle hlásit, že česká lidová komedie opětovně našla jednoho ze svých nejhorlivějších následovníků.