V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jan Hřebejk se do českého filmu uvedl jako scénárista jedné z nejlepších komedií, jaká byla v posledních dvaceti letech natočena - Pějme píseň dohola, která však měla premiéru pro film ve zcela nešťastném roce 1990, kdy nikdo nechodil do kina a tak divácky nesmrtelnými se staly ale až jeho vlastní režijní komediální opusy à la Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999), Musíme si pomáhat (2000), ale i Pupendo (2003) či Horem Pádem (2004). Pak ale jako by ale došla lehkost, nadhled a humor a počínaje Kráskou v nesnázích (2006) se pustil do dramatického žánru, kdy se pod rouškou relativizace dobra a zla snaží reagovat na soudobou společenskou atmosféru.

Hřebejkův tvůrčí styl, ale i výběr námětu a vznik scénáře má přes často rozkolísané kvality českého filmu obdoby snad jen v nejtupějších televizních seriálech. Ba Jan Hřebejk, či krátce Hřebejkovina, se stala synonymem pro film plný opakovaných klišé, křečí a zejména pak nudné vaty.

A nejinak je tomu u jeho posledního opusu Nevinnost, které je plné mdlých a nevěrohodných postav a hlavní zápletka v podobě pohlavního zneužívání nezletilé působí tím nejnepravděpodobnějším dojmem. Rovněž již typický překvapivý závěrečný zvrat s relativizací dobra a zla je obstaráno ukázáním druhého života hlavní postavy rehabilitačního lékaře Tomáše, který sice nezneužil svou takřka čtrnáctiletou pacientku, ale pod po více než patnáct pěstovanou rouškou vzorného manžela a slušného občana si sexuálně užíval se svou švagrovou, za což je opět tím nejméně věrohodným způsobem odsouzen na deset let do vězení.

Film měl být velkým návratem Luďka Munzara, jenž sice neoslnil, ale tím že nepřehrával a nesklouzával k patosu, patřil z hereckého obsazení k tomu lepšímu. Největší dávku pozornosti tak k dobru filmu na sebe strhávaly vedlejší postavy policejního vyšetřovatele Ládi v podání Hynka Čermáka a Lídy hrané Annou Geislerovou.