V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmová komedie Naše bláznivá rodina je typickým nenáročným produktem pro pobavení nenáročného diváka, jehož režie se chopil stejně nenáročný Jan Valášek. A když Valášek ještě před dokončením filmu zemřel, nebylo pro Karla Kachyňu nejmenší problém na Valáškovu práci navázat a film dokončit tak, že si na konci srpna roku 1968 odbyl svou premiéru, během následujících měsíců prošel českými kinosály, aby následně upadl v naprosté zapomnění. Ale absurdní shodou okolností se tento opravdu průměrný snímek s lascivním humorem dostal na černou listinu a byl, byť jej zcela jistě nikdo nepostrádal, na dvě desetiletí zavřen do filmového trezoru. - To vše pro jméno scénáristy Jana Procházky, kdy se Naše bláznivá rodina dostala do vybrané společnosti o několik řádů kvalitnějších filmů, jako byl Kočár do Vídně a Ucho, jež se po potlačení Pražského jara a znovunastolení komunistické cenzury staly symbolem toho nejšpatnějšího, co kdy bylo v československé kinematografii natočeno. V souladu s celkovou absurdností komunistické diktatury však bylo příznačné, že zatímco jméno Jana Procházky se stalo přísně zapovězené, vrchní realizátor jeho scénářů Karel Kachyňa mohl točit, byť omezeně, dál tak, že Kachyňa v následujících letech natočil několik dalších Procházkových scénářů à la Už zase skáču přes kaluže či Páni kluci, kdy se z titulků pouze vypustilo Procházkovo jméno.

Dvanáctiletá Jana se vrací domů z nemocnice, kde několik týdnů ležela se zlomenou nohou, a záhy si povšimne, že mezi jejími rodiči to nějak neklape. - Nemluví spolu, otec spí na kanapi v pracovně a matka má tajemné schůzky ve městě. Jana tak dostane podezření, že se rodiče odhodlávají k rozvodu a touto myšlenkou nakazí i svou starší šestnáctiletou sestru Zuzanu. Nastává tak série humorných situací, kdy sestry chodí za školu, aby mohly oba rodiče sledovat, s kým, kdy a kde se scházejí. Vše se ale nakonec vysvětlí tím, že matka je těhotná. A protože by tento námět zcela nevystačil na plnohodnotný večerní film, je příběh vyplněn několika intermezzy, jež mají ilustrovat „bláznivost“ rodiny: Je to jednak řidičské neumění matky, jež se při řízení auta dostává do řady nebezpečných situací, dále vztekání se tvrdohlavé hlavy rodiny, či scéna s rodinnou návštěvou kina.

Snímek v žádném případě neoplývá mimořádnými hereckými výkony, přesto se asi nejeden divák nechá zmást hvězdnými jmény v titulcích - a to především Jiřinou Jiráskovou a Vladimírem Menšíkem v rolích otce a matky Solničkovými, ale i jmény v okrajovějších rolích jakými byly Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jaromír Hanzlík či Josef Bláha.