V noci jsem snil, že jsem motýlem

Tvorba ikony amerického „nezávislého“ filmu, Jima Jarmusche, již tradičně jde proti proudu svou koncepcí, která balancuje mezi ironií a zcela absurdním humorem tak, že bývá mnohdy klasifikována jako parodie. A v tomto duchu se plně nese i Ghost Dog - Cesta samuraje, jež se vysmívá jak tradičním filmům s přemírou triků à la kung-fu, tak filmům s mafiánským (Kmotr) či westernovým námětem (V pravé poledne).

A aby bylo absurdnosti učiněno zadost a i ten nejzarytější divák tzv. akčních filmů zlákaný do kinematografu, neznaje Jima Jarmusche, vtíravým názvem pochopil plnou šíři svého katastrofálního omylu, je postava Ghost Doga, tedy neviditelného zabijáka, mistrným způsobem podána Forestem Whitakerem, jenž sice svou roli zvládl s naprostou věrností, avšak jeho vizáž obtloustlého černocha asi nezapadne do obecné představy, jak by měl samuraj vypadat.

Není tedy asi nutné dodávat, že Ghost Dogovi protivníci, kterým po několik let prostřednictvím svého „pána“, Louie, kterému byl pro svůj omyl, mysle si, že mu zachránil život, zavázan jako samurajský služebník na život a na smrt, což Louie pochopil po svém a Ghost Doga používal jako zabijáka nepohodlných nepřátel, jsou obtloustlí a nemotorní italští mafiáni, kteří sice neznají soucit, ale jejich nebezpečnost má velmi ironický nádech pro jejich zálibu ve sledování animovaných seriálů, jejichž prostřihy jsou součástí celého filmu.

Nicméně neohroženému Ghost Dogovi, jak již každý asi tuší, nehrozí ze strany mafie ani to nejmenší nebezpečí nebýt pohrůžky, že nebude-li zabit Ghost Dog, zahyne jeho pána Louie. Ghost Dog tedy vyřídí celý mafiánský klan, Louie v zájmu jeho vlastního přežití po dvakrát střelí do pravého ramene, aby se na konci, ne náhodou v pravé poledne, nechal zcela bezbranný Louiem odstřelit. Naštěstí má Ghost Dog řadu následovníků a samurajská filozofie, jejíž úryvky se prolínají celým filmem, nalezne další pokračovatele.

Celý film je pak krom mistrné režie a typicky Jarmuschovsky sestaveným scénářem korunován i skvělou kamerou Robbyho Müllera, jenž skvěle zachycuje atmosféru městských černošských slumů i tlukot křídel všudepřítomných holubů, ale i hiphopová a rapová hudba RZA.