V noci jsem snil, že jsem motýlem

Absolventka katedry scenáristiky pražské FAMU Irena Hejdová napsala scénář filmu Děti noci v rámci své školní diplomové práce. Poté scénářem obeslala všechny myslitelné soutěže a nakonec v roce 2006 vyhrála Cenu Sazky za nejlepší nezrealizovaný scénář za rok 2005. To zaujalo režisérku Michaelu Pavlátovou, jež původní scénář s pracovním názvem Ofka kompletně přepsala s tím, že původní rovinu pojednávající o nedospělé hrdince Ofce zasadila do roviny s popisem nočního života Prahy. Do hlavních rolí, dvojice kamarádů a v postupu vyprávěného příběhu i milenců, pak obsadila nesourodou dvojici Marthy Issové (v době natáčení 27-letá) a Jiřího Mádla (21 let).

Pro Irenu Hejdovou znamenal snímek Děti noci první realizovaný scénář, ale poté, co se scénářem Nohama nahoru, jež původně stvořila jako svou bakalářskou práci na FAMU, obeslala řadu dalších soutěží, a nakonec s ním v roce 2007 vyhrála cenu RWE a Barrandov Studia, se zdálo, že bude realizován i tento její první pokus o sepsání scénáře, ale po neúspěchu Dětí noci z toho nakonec sešlo. Pro režisérku Michaelu Pavlátovou, jež debutovala v roce 2003 snímkem Nevěrné hry znamenaly Děti noci druhý a zatím poslední pokus o celovečerní snímek.

Film jako takový lze položit jako velmi autorský, protože krom velmi výrazných úprav scénáře Pavlátová ve filmu použila řadu svých kreseb, jež měly napodobovat skutečné kresbičky Marthy Issové a to z období její puberty. A dále se část filmu odehrávala interiérech skutečného bytu režisérky.

Film pojednává o letargické mladé dívce Ofce (v kontextu vyprávěného příběhu má mít asi 20 let, což poněkud nekoresponduje se skutečným věkem Marthy Issové tak, že divák chápe hrdinku cca o deset let starší, což zase značně nabourává smysl celého příběhu, který tak působí velmi zmateně), jež postrádá životní náboj a více či méně jen přežívá tím, že každou noc pracuje v non-stopu svého švagra. Tato rovina „s hledáním se“ hlavní hrdinky působí přes jistou zmatenost velmi věrohodně a role Ofky je jednoznačně tím nejlepším, co kdy Marta Issová ve filmu zahrála. O to horší ale je postava Ofčina nerozlučného kamaráda Ubra v podání Jiřího Mádla, jenž v příběhu vystupuje jako dítě bohatých rodičů, který však raději vybírá koše a sbírá vše, co kdo vyhodí. - Tato postava měla evidentně posloužit jako berlička, s níž by bylo možné přejít z citové a až intimní roviny Ofky, k rovině znázorňující barevný svět pražského nočního života. Postava Ubra tak ve filmu působí zcela nemístně a jejím jediným přínosem je celkové odlehčení s několika humornými situacemi.