V noci jsem snil, že jsem motýlem

Milan Šteindler proslul zejména v 80. letech jako jeden ze zakladatelů a vůdčích osobnosti slavného divadla Sklep, či jako protagonista neméně slavné televizní satiry Česká soda z raných 90 let. Krom toho je znám prostřednictvím mnoha filmových rolí či v neposlední řadě i jako filmový režisér.

Šteindlerova filmografie čítá pouhé čtyři snímky - legendární Vrať se do hrobu (1989) a slavné Díky za každé nové ráno (1993), které oba pojí jak originální humor tak aureola filmové legendy. To se však již nedá říci o jeho zbývajících dvou filmech, drogovém opusu Perníková věž (2002) a o komedii O život (2008), ve kterých jako by se zralý čtyřicátník Šteindler snažil přiblížit mladému publiku, ale jeho filmové vidiny zůstaly zcela mimo realitu. Tyto dva snímky tak lze spíše intepretovat jako neúspěšný pokus o proniknutí do světa mladých, se kterými Šteindler beznadějně ztratil kontakt, což vyvolává pocit Déjà vu, kdy právě navázání mezigenerační komunikace řešil ve své prvotině Vrať se do hrobu, ovšem s nadhledem i s vtipem.

Další klíčovou osobností filmu O život je zejména scénáristka Halina Pawlovská, se kterou Šteindler spolupracoval již u snímku Díky za každé nové ráno, ovšem na rozdíl od tohoto slavného a oceňovaného filmu, Pawlovská nevytáhla nový námět či téma, ale ve scénáři, na kterém se dále podílel například i Jiří Vejdělek, značně rozvinula původní literární předlohu Jaroslava Pozziho. Vzniklý scénář tak do značné šíře a několika vedlejších linií rozvíjí původní příběh mladé dvojice a nechtěného početí a to až do rozměrů, jež připomínají neumělé a překombinoavé zápletky známé spíše ze žánru televizního seriálu.

Krom trampot dvojice outsiderů, studenta prvního ročníku medicíny Michala a koktavé modelky Zity, kterým na chatě v lese praskne kondom, a vydávají se v noci do města pro postinor, je scénář obohacen o velmi zdlouhavý a křečovitě pojatý příběh rekainkarnace křesťanskodemokratického poslance Palcáte poté, co mu vlak oddělí hlavu od těla a on pozná, že pravá víra není ta doposud vyznáváná katolická, ale buddhistická. Dále o momentky Michalovy matky, jež pracuje v továrně na kondomy, halucinační přeludy, kdy se v televizní show potkají ti, se kterými Zita spala, a ti, kteří by s ní spát chtěli, až po natáčení pornofilmu, ve kterém na Zemi přistanou obří náruživé mimozemšťansky a to v raketě připomínající ochlupenou vaginu.

V celkovém dojmu nelze filmu upřít humor, který nemá daleko k ironii a satiře, a jenž vzdáleně připomíná humor divadla Sklep, kterým byl Šteindler jakožto komik odkojen. Jako pokus o absurdní humor by šlo přejít i ony zmíněné odbočky a vedlejší linie. Na čem však film zcela ztroskotává je ale herecké ztvárnění, kdy ústřední herecká dvojice Vojta Kotek a Dorota Nvotová prostě nemají dostatečnou kombinaci talentu, charismatu i zkušeností na to, aby bylo možné na nich zcela postavit podobně komplikovaný příběh.