„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Pier Paolo Pasolini: Accattone

18. Leden 2009
Pier Paolo Pasolini: Accattone

Pier Paolo Pasolini: Accattone

Accattone je v kontextu filmografie Piera Paola Pasoliniho nejenom jeho prvním filmovým počinem, ale i jedním z mála jeho filmů, jež se vyhnuly společenskému skandálu. Příběh s ústřední postavou pasáka holek, Accattonem, nebyl a ani dodnes není nijak zevšednělým námětem, ale snad pro obdobně laděnou sondu Federica Felliniho Cabiriiny noci, na jejímž scénáři spolupracoval právě i Pasolini (což je samo o sobě považováno za impuls, proč se Pasolini, v té sobě již poměrně úspěšný spisovatel a filozof, vrhl na dráhu filmového tvůrce), byl Accattone pro již v té době známou Pasoliniho homosexualitu i otevřenou „levičáckost“ (ostatně Pasolini byl i členem italské komunistické strany, avšak byl vyloučen právě pro svou neskrývanou sexuální orientaci) zatracován snad jen sympatizanty italské neofašistické pravice.
Pier Paolo Pasolini: Accattone

Pier Paolo Pasolini: Accattone

Accattone bývá obvykle označován jako jakýsi zpozdilý dozvuk odcházejícího neorealismu, nicméně mnohem přesnější je uvodit jej Pasoliniho původním literárním námětem - povídkou Násilný život a zejména pak jeho pozdější filmovou tvorbou, ve které se již Pasolini vydal zcela vlastní cestou, jejíž základy - tj. práci s neherci, černobílé ladění, otevřenost a absenci vnější i vnitřní cenzury, si Pasolini vyzkoušel právě v Accattonem.
Pier Paolo Pasolini: Accattone

Pier Paolo Pasolini: Accattone

Ústřední rovina příběhu je postavena na postavě pasáka Vittoriovi, přezdívaném Accattone, jenž si žije bezstarostný život vydržovaného povaleče, ale poté, co je jeho ovečka Maddalena odsouzena za falešnou přísahu, je nucen nejenom postupně prodat svůj majetek, třít bídu, ale dokonce i okrást svého malého pětiletého syna. Ostatně tato scéna je vrcholem celého snímku a zacloumá i tím nejotupělejším divákem.
Pier Paolo Pasolini: Accattone

Pier Paolo Pasolini: Accattone

Accattone dotknuvší se svého dna se rozhodne najít si novou dívku, jež by jej slepě zamilovaná dál živila svým tělem. Nicméně krásná a naivní Stella, jež je až do svého setkání s Accattonem ve všech směrech velmi počestná dívka, není schopna jít se zákazníkem tak, že se okouzlený ba zamilovaný Accattone vydá na stále sestupnější dráhu a poté co se neúspěšně pokusí pracovat, se ještě méně úspěšněji pokusí stát zlodějem tak, že při útěku před policií se zabije na ukradené motorce.
Snímek lze i co by Pasoliniho prvotinu s minimem předchozích filmových zkušeností označit jako vrcholný snímek jednoho z nevýznačnějších filmových režisérů, který byť snad měl více odpůrců než sympatizantů, nelze jej přinejmenším nepoložit jako nejojedinělejší a nejoriginálnější úkaz v historii světové kinematografie. Ba proslul-li Pasolini svou vynikající prací s neherci, ze kterých dokázal dostat neuvěřitelně civilní a autentický výkon, Accattone jako vůbec první filmová role Franca Cittiho patří za hranice hereckých snů.
Accattone, Itálie, 1961 (120 minut)
předloha: Pier Paolo Pasolini
režie: Pier Paolo Pasolini
scénář: Sergio Citti, Pier Paolo Pasolini
kamera: Tonino Delli Colli
hudba: Johann Sebastian Bach
kostýmy: Gino Lazzari
hrají:
Franco Citti … Vittorio "Accattone" Cataldi, Franca Pasut … Stella, Silvana Corsini … Maddalena, Paola Guidi … Ascenza, Adriana Asti … Amore, Luciano Conti … Il Moicano, Luciano Gonini … Piede D'Oro, Renato Capogna … Renato, Alfredo Leggi … Papo Hirmedo
Zatím nikdo nehlasoval