„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

13. Leden 2009
Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini - enfant terrible, přesvědčený marxista otevřeně se hlásící ke své homosexualitě, jehož i komunistická strana vyvedla ze svých řad a kterému mu bylo dopřáno pouhých patnáct let tvůrčího filmového období. A byť film v jeho prioritách stál daleko za literaturou a filozofií, natočil více než dvě desítky snímků, jež se nejen nesmazatelně zapsaly do filmové historie, ale co film, to událost, společenský skandál, cenzorské zákazy a především pak pochoutka pro skutečné filmové labužníky.
Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Z této načrtnuté linie pak nevybočuje ani jeho filmová bajka z roku 1966, Dravci a vrabci s řadou logicky jen velmi těžko uchopitelných alegorií s kritikou církve, společenských tříd, která je navíc protkaná s filozofií, marxismem, buddhismem, … To vše povýšeno do oblačných výšin satiry a ironie, která nedala cenzorům šanci Dravce a vrabce pochopit a sobě vlastním způsobem i „ocenit“ tak, že Dravci a vrabci stojí tak trochu ve stínu Pasoliniho průzračnějších a přímočařejších snímků. A nelze nedodat, že neprávem.
Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Dávka nepochopení může vést až ke srovnávání Pasoliniho s magickým realismem v těžkém počátečním období svého patrona Federica Felliniho. Ne, Pasolini je již ve svém prvním snímku Accattone z roku 1961 vyspělá osobnost tak, že jeho filmografie je co film to nejen unikát, ale zejména nový krok vpřed, zbourání dosud zapovězených tabu a zcela nový rozměr filmu, ke kterému se, jak si alespoň dovolím tvrdit, ještě nikdo ani nepřiblížil.
Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Tedy, lze vůbec interpretovat pozadí snímku, ve kterém se setkávají dva Nevinní z „ulice Hladu, z vesnice Bídy, z úpatí Hor Hlouposti, proslulé po celém světě mučednictvím sv. Analfabeta“ s havranem „z hlavního města Ideologie, z ulice Karla Marxe“, aby na své cestě plné filozofického rozjímání podtrhli obecný princip univerza? Ne! Jen holé vyjmenování symbolů, postav a alegorií, které Pasolini svému diváku předložil k přemýšlení, by zabralo snad několik stran textu a tak snad jen suchá poznámka, že slepému zůstanou Dravci a vrabci zapovězeni.
Uccellacci e uccellini, Itálie, 1966 (88 minut)
režie: Pier Paolo Pasolini
scénář: Pier Paolo Pasolini
kamera: Mario Bernardo, Tonino Delli Colli
hudba: Ennio Morricone, Totò
kostýmy: Danilo Donati
hrají:
Totò … Innocenti Totò/Brother Cicillo, Ninetto Davoli … Innocenti Ninetto/Brother Ninetto, Femi Benussi … Luna, Rossana Di Rocco … Ninettos girl friend, Renato Capogna … The medieval rude fellow, Pietro Davoli … The other rude fellow, Rosina Moroni … The peasant, Lena Lin Solaro … Urganda, the unknown, Gabriele Baldini … Dante's dentist, Ricardo Redi … Engineer
Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Pier Paolo Pasolini: Dravci a vrabci

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (3 hlasy)