„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1961

Karel Reisz: V sobotu večer, v neděli ráno

Karel Reisz: V sobotu večer, v neděli ráno

U nás takřka neznámý režisér českého, či lépe česko-židovského původu, Karel Reisz, je vedle oscarového Miloše Formana jediným českým filmovým tvůrcem, který se dokázal prosadit i ve světě a zejména pak v zámoří. V úvodu též nelze nezmínit jeho pohnuté životní osudy, kdy Reisz byl ve svých třinácti letech jedním z 669 dětí, které před smrtí v koncentračním táboře zachránil anglický filantrop Nicholas Winton. Již v roce 1955 Reisz natočil svůj první dokumentární film Momma Don't Allow, který pokládán za iniciační počin filmového hnutí Free Cinema, jež se zaměřovalo na kritické hodnocení sociálních témat a britské kastovní společnosti. Tyto typické prvky z Free Cinema pak Reisz použil i ve svém prvním celovečerním filmu V sobotu večer, v neděli ráno z roku 1961. Z Reiszovy kinematografie jsou však dnes více známé jeho hollywoodské snímky Psí vojáci z roku 1978, jež je adaptací stejnojmenného románu Roberta Stonea, a Francouzova milenka, jež je pro změnu adaptace románu Johna Fowlese a v roce 1981 získala pět nominací na Oscara.
Graham Greene: Vyhaslý případ

Graham Greene: Vyhaslý případ

A Burnt Out-Case, 1961

Název novely Vyhaslý případ Grahama Greena není zvolen náhodou - v anglickém originále evokuje jak vyhaslost duševní tak fyzickou - děj románu je totiž umístěn v africkém leprosáriu u řeky Kongo. A jako „vyhaslost“ je označován stav nemoci, kdy je u malomocného kompletně napadena nervová soustava, s vedlejším efektem v podobě odpadlých měkkých tkání a končetin. Toto zmrzačení však nemocnému přináší úlevu od jinak nesnesitelné bolesti.
Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Byť je Yojimbo oslavován co do filmové kvality, skvělého snímání kamerou, hereckého výkonu Toshirô Mifuneho v hlavní roli, potažmo mistrovské režie ale i námětu a scénáře Akiry Kurosawy, bývá často, a dodejme že negativně, srovnáván se svými „remaky“ - spaghetti westernem Pro hrst dolarů z roku 1964 a akčním filmem Poslední zůstává z roku 1996. Ale již v kontextu srovnání originálu s velmi chabou kopií je jasné, že Kurosawa ve své parafrázi na klasický americký western přenesený do čistě japonských reálií uhodil hlavičkou o hřebíček.
19. Leden 2009
František Hrubín: Romance pro křídlovku

František Hrubín: Romance pro křídlovku

1961

Poezie Františka Hrubína se již od roku 1939, kdy se oženil a narodily se mu dvě děti, přeměňuje z přírodně a milostně laděné lyriky ve prospěch básniček a říkadel pro děti, kterými ostatně proslul mezi dětmi z celého světa. Tento přechod byl pak definitivně potvrzen v roce 1956, kdy Hrubín společně s Jaroslavem Seifertem vystoupil na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrou kritikou poúnorových čistek se zákazy nepřizpůsobilých se spisovatelů tak, že po krátkém zákazu veškeré činnosti mu byla dovolena právě jen dětská literatura.
Džuničiró Tanizaki: Deník bláznivého starce

Džuničiró Tanizaki: Deník bláznivého starce

瘋癲老人日記, 1961

Džuničiró Tanizaki (谷崎 潤一郎,) bývá parafrázován jako nejčtenější japonský spisovatel hned po Natsumem Sosekim (夏目 漱石), ale též jako představitel raného prozápadního proudu v japonské literatuře, který mistrně spojuje japonskou myšlenkovou tradici s moderní evropskou literaturou tak, že si při interpretaci jeho díla nelze nepovšimnout velké nadání pro provokativní satiru a jedovatou ironii.
18. Leden 2009
Pier Paolo Pasolini: Accattone

Pier Paolo Pasolini: Accattone

Accattone je v kontextu filmografie Piera Paola Pasoliniho nejenom jeho prvním filmovým počinem, ale i jedním z mála jeho filmů, jež se vyhnuly společenskému skandálu. Příběh s ústřední postavou pasáka holek, Accattonem, nebyl a ani dodnes není nijak zevšednělým námětem, ale snad pro obdobně laděnou sondu Federica Felliniho Cabiriiny noci, na jejímž scénáři spolupracoval právě i Pasolini (což je samo o sobě považováno za impuls, proč se Pasolini, v té sobě již poměrně úspěšný spisovatel a filozof, vrhl na dráhu filmového tvůrce), byl Accattone pro již v té době známou Pasoliniho homosexualitu i otevřenou „levičáckost“ (ostatně Pasolini byl i členem italské komunistické strany, avšak byl vyloučen právě pro svou neskrývanou sexuální orientaci) zatracován snad jen sympatizanty italské neofašistické pravice.
07. Leden 2009
Michelangelo Antonioni: Noc

Michelangelo Antonioni: Noc

Michelangelo Antonioni patří mezi nejvýznamnější a nejlepší režiséry filmové historie a do značné míry vytvořil kategorii psychologického filmu.