V noci jsem snil, že jsem motýlem

Snímek Rekviem za sen vyvolal v čase svého uvedení značný divácký ohlas, ačkoliv se zdálo, že po natočení kultovního snímku Trainspotting (1996) dle námětu britského „beatnika“ Irvina Welshe, zde již není pro další drogový film místo.

A skutečně byť se Rekviem za sen odvíjí, na rozdíl Trainspottingu jakožto černé komedie, spíše cestou tragiky a deprese, je téma drog již velmi vyčpělé a mnohokrát se opakující záběry vpichu heroinu do žil, respektive rozšiřujících se očních zorniček, které filmu více či méně dominují, použil například již Jan Svěrák ve svém filmu z roku 1994 Akumulátor 1.

Tedy to, co Rekviem za sen z šedi nepřeberného počtu dalších obdobně naladěných filmů vyděluje, je zcela vedlejší téma závislosti na televizi, kdy matka hlavního hrdiny Harryho, Sára Goldfarbová, jednoho dne obdrží telefonát, který na celý zbytek života změní její život - telefonát z televize, že byla vybrána jako soutěžící do jednoho oblíbeného soutěžního programu.

Evropan může jen stěží pochopit, co pro průměrného Američana televize znamená - na rozdíl od našich zeměpisných délek to není pouhá pasivní zábava, Američan svou televizi skutečně prožívá a fenomén televize tak zcela nenápadnou agresí postupně bourá všechny morální zábrany v otázkách soukromí i intimity tak, že lze říci, že tam kde evropské pojetí programu typu reality show končí, tam to americké teprve začíná.

Sára Goldfarbová je zcela v zajetí obsese, že vystoupí v televizi, ihned se rozhodne vzít si na sebe své křiklavě červené šaty, pro které je však nutné zhubnout nějakých deset kilo. Nicméně pro Sáru je jídlo jednou z posledních radostí (vedle televize) a držet klasickou dietu je pro ni takřka nepřekonatelný problém, tedy se rozhodne navštívit velmi pochybného šarlatána, který jí předepíše tablety na bázi návykového amfetaminu (podobně jako známý pervitin) tak, že Sára sice velmi rychle hubne, ba je mimořádně aktivní, nicméně musí své dávky stále stupňovat, trpí halucinacemi a poruchami vnímání, až v konečné fázi skončí po několika měsících jako doživotní troska v psychiatrické léčebně.

Rekviem za sen se nevyznačuje příliš zdařilými hereckými výkony, nicméně Ellen Burstyn v roli Sáry vydupala film doslova ze země a velmi oprávněně byla za svůj výkon nominována na prestižního Oscara.

Druhým světlým bodem celého snímku je zdařilý scénář z pera Huberta Selbyho (spolupracoval na něm i s režisérem Darrenem Aronofskym), který tak do filmové podoby převedl svůj vlastní stejnojmenný literární výtvor z roku 1978.