„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Vojtěch, řečený sirotek

10. Prosinec 2008
Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek jako by zapomněl na rok svého vzniku a vrátil se po časové ose o dvacet zpět, do zlatého období české kinematografie, ke které se zcela nepokrytě hlásí. A to nikoliv jen použitím černobílého širokoúhlého filmu, ale zejména svou nejniternější koncepcí, kdy se film odvíjí rovnou ve třech rovinách: první, a tou nejviditelnější, je smutný baladický příběh Vojtěcha, jenž se nechtěl zařadit ani přistoupit na falešnou hru svých sousedů, druhou je psychologická rovina příběhu, kdy je divák do detailů Vojtěchova příběhu ale i jeho nitra zasvěcován jen velmi postupně a celou řadu skutečností si musí odvodit sám, třetí a nejkrásnější je pak rovina ve skrze filmová - skvělá práce kamery, dlouhé záběry na zešeřelou krajinu, noční svit odrážející se na rozčeřené hladině rybníka, ale i dokonalé fotografické přechody světla a stínu s podrobnými detaily Vojtěchova těla. To vše dává vzpomenout na práci mistrovského Františka Vláčila, a z Vojtěcha by činilo nejlepší český film za posledních 15 let, nebýt nešťastné doby svého vzniku, kdy téměř bez povšimnutí prošel kiny a na dlouhá léta zcela upadl v zapomnění.
Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěchův příběh, který již od počátku ve svém diváku vzbouzí tušení nešťastného konce, byl sepsán na základě povídky Ivan ukrajinského spisovatele Jevhena Hucala a přenesen do českých reálií těsně po skončení II. Světové války. Konkrétně do roku 1946 v malé jihočeské vesnice s obyvateli disponujícími typicky českými vlastnostmi, kdy sousedé Vojtěcha nikdy nepřijali mezi sebe a brali jej jako přivandrovalce, ale jejich nenávist se uspokojovala zejména na svém domnělém právu krást ryby v družstevní rybníce, který se měl Vojtěch starat. Od počátečních naschválů, několika pokusů o zastrašení, potápění pramice, puštění stavidel až po kolektivní Vojtěchovu vraždu.
Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Vojtěch, řečený sirotek

Hlavní role se vynikajícím způsobem zhostil Petr Forman, jež dává své postavě zcela autentické rozměry samotáře, který se prostě nemohl mezi ostatní zařadit, protože ostatní zcela přečnívá. Vysokou hereckou úroveň pak s Formanem drží i Jana Dolanská, představitelka stárnoucí vdovy, jež žije s Vojtěchem na hromádce ale i další tak, že film je ve všech svých jednotlivých složkách božím zjevením, pro současnou úroveň českého filmu zcela nedosažitelné.
Vojtěch, řečený sirotek, ČR, 1989 (80 min.)
Režie: Zdeněk Tyc
Scénář: J. Soukup, J. Kačer, Z. Tyc , na motivy povídky Jevhena Hucala
Kamera: Jaromír Kačer
Hudba: Miloslav Kabeláč a Martin Smolka
Hrají: Petr Forman (Vojta), Barbora Lukešov (Anežka), Jana Dolanská (Blažena), Vlastimil Zavřel (Lojza), Jiří Hálek (Správce), Břetislav Rychlík (Venca), Jaroslav Mareš (Juz), Miroslav Zelenka (Choura), Petr Popelka (Žluva), Eva Holubová (Marie), Radim Špaček (Kluk)
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (3 hlasy)