Kategorie
28. Září 2010
Ze školy jsem vyběhl rovnou na náplavku, kde stály
šífy s pískem, čluny, ze kterých po prkně a na kolečku
vyvážel z břicha lodí pískař písek. Pískaři byli vždycky
do půl těla opálení, ne tak jak se opalují naháči na
plovárně, ale tak nějak jinak, při práci. Byli opálení
jako nějaká reklama na opalovací krém. Jeden ten
pískař mi učaroval už dávno. Na prsou i rukou měl
vytetované mořské panny, kotvy, plachetní lodě. Jedna
ta vytetovaná plachetka se mi tak líbila, že jsem si
přál mít ji vytetovanou na prsou taky. Už dopředu
jsem cítil, jak na mých prsou se vzdouvá ta lodička.
Dodal jsem si dneska odvahu a povídám: Taková lodička, jakou
máte vy, ta je nesmytelná, na celej život?
Pískař se posadil na prkno, vytáhl cigaretu, zapálil
si ji, a jak vdechoval a vydechoval, ta plachetka se
vzdouvala a klesala, jako by plula na vlnách.