V noci jsem snil, že jsem motýlem

Obsah: Text 24 stran, ve scenérii. Improvizoval: František Kořínek, bývalý zaměstnanec podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května č. 137. Žádost o zvýšení starobního důchodu občana Františka Kořínka. Přílohy: 1. 2 osobní fotografie, 2. 2 + 4 kresby, různé scenérie (6 obrazů), 3. Dvě rozhodnutí o udělení starobního důchodu od slavného úřadu důchodového zabezpečení, 125-08, v Praze 5 - Smíchově, Křížová 25. V Klatovech dne 28. července, v sobotu, roku Léta Páně 1973. Slavný Okresní soud v Klatovech. Vážený pane soudce, vážení funkcionáři! Dovoluji si Vás obtěžovati právnickým řádem a právnickou povinností! Jest to socialistické vlastnictví! Osobní údaje: Nacionále. 1. Jmenuji se rodným jménem František Kořínek, narozen dne 5. července roku 1904 v Domažlicích, syn manželský. 2. Jsem svobodný a bezdětný, žiji sám, bez různých nezákonných žen, tedy nejsem, vulgárně řečeno, se žádnou nezákonnou ženou "na hromádce". Jsem mravně zachovalý samotář ve svém staromládeneckém životě. 3. Jsem národnosti české, občan Československé socialistické republiky ČSSR, ale nejsem příslušník Komunistické strany KSČ. 4. Jsem nevoják, později však, za socialismu země, odveden dodatečně, ale zas propuštěn a odvolán z vojenské služby pro stáří přes šedesát let. 5. V sociálním postavení jsem veden jako dělník "proletář" v socialistickém vedení země. 6. Jsem ubytován v Klatovech, v podniku Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod (u Plzně), filiální průmysl Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, číslo objektu 137/4 - "na chatě" - co v bývalé malé, kancelářní "chatě", tedy v malém domku. 7. Číslo občanského průkazu je 357936, série ZS-52. 8. Číslo oděvu 50. 9. Číslo obuvi 10-11. 10. Od 1. července roku 1973 jsem, opožděně, ve starobním důchodu pro onemocnění na diagnózu zn. č. 412 - 413 -440. Postup školního vzdělání v životě od útlého věku: 1. Obecná škola, 5 tříd, absolv. v Domažlicích, od roku 1910 v monarchii Rakousko-Uhersku. 2. Reálné gymnázium, 2 třídy v Domažlicích, od roku 1915-1917, v první válečné vřavě, v první světové válce. 3. Měšťanská škola, 3 třídy v Domažlicích, od roku 1917-1920, třetí třída opakována z váleč. dob r. 1921. 4 Měšťanská škola, 4. třída, dodatečně, v Praze 12 - Královské Vinohrady, od roku 1920-1921, ve svobodné Praze, v nové Československé republice. 5. Lesnická střední škola v Banskej Štiavnici na Slovensku, l rok, od roku 1921-1922, kdy Slovensko bylo v začátcích své existence, osvobozeno a opuštěno od útisku Maďarů! 6. Veřejná dvouroční obchodní škola v Klatovech, od roku 1923-1925, 2 roky. V roce 1914-1918 byla první světová válka, bída a hlad a nouze o živobytí, všeobecný neklid a životní rozruch, strádání, špatně se na školách učilo a studovalo. Byla nouze o knihy a o školní potřebný papír! Měli se dobře jen mlynáři, kteří mleli tajně obilí - "keťasovali", a bývalá rakousko-uherská vláda monarchie český živel a národ potírala! Slovanské barvy červená, bflá a modrá byly úředně, policejně a soudně zakázané! Státně rakousko-uherská barva byla černá a žlutá! Která hrála vždy svůj státní primát! V roce 1918, dne 28. října, byl vytvořen v Evropě nový stát, Československá republika, v čele s prvním prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem, neboť říše Rakousko-Uherská válku prohrála a byl nastolen jejím rozpadnutím nový evropský řád a utvořeny nové, menší státy v Evropě! Mezi nimi byla i nová Československá republika, takzvaná "buržoazní" -"kapitalistická". Časy se však mění a mění se i život! Rovněž světová politika a diplomacie. - Zařazení do práce, co životní existence, v Československé republice: A) Za kapitalismu. Dřel jsem se jako řeznický pes! Pro nic! 1. Firma Poja-film, Praha 2, Vodičkova úl. č. 36, roku 1923, jsa zaměstnán ve filmové laboratoři v titulkárně filmů, tzv. němých filmů, jako volontér za "kapesné", bezplatně! Otec mne podporoval. 2. Firma Automatic-film, Praha 12 - Královské Vinohrady, Moravská ulice číslo 18, jsa zaměstnán ve filmové laboratoři, v titulkárně filmů, akreslič titulků, jako volontér, za kapesné, roku 1923-1925. 3. Firma Automatic-film, Praha 12 - Královské Vinohrady, Moravská ulice č. 19 - při změně firmy: Espera-film, jsa zaměstnán v automatické filmové titulkárně, v laboratoři a jako pomocný kreslíc titulků, jako volontér za "kapesné", roku 1923-1924-1925. Přitom jsem navštěvoval 1 rok Státní fotografickou školu v Praze 2, Liitzowova č. 8. 4. Můj otec mne finančně podporoval. Byla veliká státní nezaměstnanost! B) Za německé okupace Československé republiky: 1. Lesní školka hraběte Schónborna v Koutě na Šumavě co dělník v lesní školce od roku 1941 -1942, než mi přišla obsflka od pracovního úřadu jíti do práce do Německé říše. 2. Nasazen do práce do Říše německé jako pomocný dělník, "Hilfsarbeiter" do takzvaných Sudet - "Sudetenland", k firmě stavebních podnikatelů ing. Markgraf a Hoger, Eger (nyní Cheb), na stavbu letecké továrny roku 1942-1944, byla druhá světová válka, letadla se do války potřebovala! 3. Mlékárna, Domažlice, co dělník a rozvažeč mléka a ve výrobě sýrů, od roku 1944 do 1945, za kritických válečných dnů velikých bitev ve světě! Byla bída! Byla druhá světová válka, co nejstrašnější ve světě a pro český národ, který byl nemilosrdně mučen, trýzněn a střílen. Byla opět velká živobytní nouze a strádání, hlad, ničení a uzavírání Udí do koncentračních táborů a plynových komor. Kdo se zachránil - měl vyhráno! Ve světových frontách zuřily líté boje! C) Za nastolení komunismu a socialismu ve státě: Dostal jsem stálou práci co dělník. 1. Zemědělské stavební závody Plzeň, jsa zaměstnán co pomocný zedník roku 1947 a 1948 na stavbě činžovního domu ve Kdyni, okres Domažlice, a ovčína v Pomezí u Všerub na státní hranici. 2. Cihelna Stavební kombinát, Domažlice, co speciální zazdívač cihlářských pecí, od roku 1956-1957. 3. Zemědělské stavební závody, Plzeň, národní podnik, od roku 1957-1958, co stavební dělník a pomocný zedník, na stavbě ovčína v Pomezí u Všerub, okres Domažlice, a v Lužničkách na stavbě kravína. 4. Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod, fil. průmysl Domažlice, od roku 1959-1960--1961-1962. 5. Státní lesy Kdyně, v lesní školce v Podzámčí od roku 1962-1963 co lesní dělník v přestavování lesních sazenic a při kácení stromů. 6. Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod, filiální průmysl Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května č. objektu 37, co speciální zazdívač cihlářských pecí, až do starobního důchodu -1. července 1973. Do Klatov jsem přišel pomocí pracovního úřadu v Klatovech bez ohledu na okres. D) V době nezaměstnanosti "za kapitalismu", kdy panovala veliká nezaměstnanost v Československé republice: V nezaměstnanosti učil jsem se! Nelenil! 1. Učil jsem se soukromě kresbě a krajinářské malbě doma v Domažlicích, chtěje jít ke zkoušce na malířskou akademii v Praze. Otec mne podporoval finančně a živil. 2. Pracoval jsem soukromě při různých pracích na Domažlicku. 3. Firma ing. Raynal a Balzar, Praha III - Malá Strana, Maltézské náměstí č. 3, jsa zaměstnán co "figurant" při vyměřování druhé koleje na trati Praha - sever - Praha - Ústí nad Labem, na Všetaty. Na inzert v novinách pracoval jsem pak: 4. Grandhotel Špičák, "Prokop", Šumava, co umývač nádobí v kuchyni, s různými cizinci v partě, po druhé světové válce, nouzově jsa bez místa. V poslední době jsem byl zaměstnán u podniku: Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod, filiální průmysl, Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, číslo objektu 137, co speciální zazdívač cihlářských pecí, 1-18 pecí, kteroužto práci nechtěl nikdo nikdy vzíti jen proto, že je málo placená a špinavá a že je to též dřina! Já, František Kořínek, jsem tuto práci vzal a pracoval jsem v podniku od roku 1964-1973, do 1. července, kdy jsem odešel z práce jako nemocný na diagnózu 412, 413, 440, a na přání svého osobního lékaře, p. MUDr. Ladislava Kolomazníka, v poliklinice OÚNZ v Klatovech, v péči o člověka a jeho blaho v socialismu, zažádal jsem závod o starobní důchod, jsa v přestárlém věku 69 let! Jsem nemocný a mám zdravotní potíže! Jsa v těžké a namáhavé práci úplně neschopen! Podnik pak se mnou sepsal žádost o starobní důchod! Dřel jsem se "jako vůl" za málo peněz mzdy! Propadnuv ženštinám, byl bych "slon"! Můj starobní důchod, výměrové rozhodnutí. Od 1. července roku Léta Páně 1973 jsem ve starobním důchodu, jsa nemocen. Podle rozhodnutí ze dne 19.6. 1973 slavného Úřadu důchodového zabezpečení, 125-08 v Praze 5 - Smíchově, Křížová 25, uznal mi tento úřad následující: I) Co první, nevyřešenou účetnicky, částku 435 Kčs měsíčně, která mi bude vždy poštou vyplácena každého 16. dne v měsíci. Rozhodnutí další ze dne 16. 7. 1973: II) Co druhou, už účetnicky vyřešenou částku 550 Kčs měsíčně, která mi bude rovněž vždy vyplácena každého 16. dne v měsíci poštovně. S podotknutím, nejsem-li s výší starobního mého důchodu spokojen, že si mohu stěžovati u okresního soudu do 30 dnů ode dne doručení "Rozhodnutí" Úřadu důchodového zabezpečení. Z tohoto důvodu se obracím ke slavnému okresnímu soudu v Klatovech, aby mi laskavě můj opožděný, u věku 69 let, starobní důchod zvýšil, neboť nemohu už dodatečně pracovat co důchodce, jsem nemocen na diagnózu 412, 413,440 a mám závrati a bušení a stavění srdce při každé menší náhlé námaze a rozčilení! Jsem v nemoci a tedy jedině odkázán na pomoc, na můj starobní důchod, v nemoci a v existenci života! Bude-li se mi špatně žít, nikdo si mne nevšimne! Mé "rodné číslo" důchodu zní: 040 705 089. - Dodatek. Ve všech zde uvedených zaměstnáních jsem vždycky pracoval ke vší spokojenosti funkcionářů: Pilně a spolehlivě a svědomitě pro rozkvět a blaho československé společnosti a národa! Dřel jsem se "jako vůl" pro nemoc! Kromě toho svůj takzvaný "nadměrný byt" jsem v Domažlicích věnoval ve prospěch celku: Městskému národnímu výboru v Domažlicích, lidem, kteří prý špatně bydleli a já měl svůj byt "nadměrný", ačkoliv jsem byl majitelem domu a řádně platil činžovní daň a veškeré domovní poplatky! V roce 1970 jsem pak volně daroval svůj dům čp. 56, o l patře, Hořejší předměstí, v ceně 80 000 Kčs, v Domažlicích, městu Domažlicům, tedy MNV, Městskému národnímu výboru v Domažlicích, pro rozšíření domažlické nemocnice, neboť s ní úplně zahradou sousedil a měl průjezdní vrata pro vjezd sanitních aut. To všechno je soudně a protokolárně notářsky provedeno v Domažlicích u slavného okresního soudu v Domažlicích a u státního notářství v Domažlicích. Byt v Domažlicích byl mi vyloupen, zdemolován! Takže jsem daroval a obětoval vše, svůj vlastní majetek, státu, Československé socialistické republice ČSSR co dobromyslnost, dobrý můj osobní skutek prospět městu, takže nemám nic a plným právem si zasluhuji též můj osobní větší starobní důchod u věku 69 let! V Klatovech jsem se prací zachránil! Líbí se mi tu! Mimo toto, v případě náhlého úmrtí, odkazuji pro město Klatovy, pro klatovskou galerii a muzeum, krásné orig. obrazy, od akademických malířů, na věčnou památku, že jsem měl město Klatovy rád a město Klatovy pro jeho velkoměstský rozmach vždycky miloval! Obdivoval! Proto jsem do Klatov vždy tíhl a v Klatovech chodil do školy a v Klatovech pracoval pro jejich rozkvět a jejich krásu! Současně přikládám i schematický opis podniku cihelny "Čestné uznaní", které mi bylo v červnu t. r. při mém odchodu do starobního důchodu věnováno! Jako důkaz věrnosti! Račte se podívat a současně také přikládám i své čtyři kresby a dvě, které dnes jsem nakreslil, nyní v důchodu, v klidu, jako svého "koníčka", pro uklidnění, uklidnění dnešní psychické a fyzické nátury! Důkaz! Jako svou Múzu, která mne ovlivňuje! Jak ráčíte viděti, že jsem nelenil, že jsem maloval! I když jsem byl nezaměstnaný, "za kapitalismu". Učil jsem se soukromě malbě obrazů! Ze všech těchto poznatků prosím o péči slavný okresní soud v Klatovech, aby mi svým právním vlivem umožnil zvýšení mého starobního důchodu, neb je to má jediná obživa a jinou práci nebudu pro onemocnění dělat! Přikládám též své dvě fotografie u věku ve stáří 65 let, a prosím též, aby slavný soud v případě nutnosti přišel učinit i kontrolu mého nuzného obydlí "na chatě" v cihelně! Chtějí mne vystěhovat, abych neměl nic! Originální obrazy, mosazné svícny, dvě velká zrcadla,knihy a jiné památnosti věnuji pak, v případě náhlé smrti infarktem, městskému klatovskému muzeu na věčnou paměť, že jsem v krásných Klatovech žil a pracoval! Očekávaje laskavé soudní slavné rozhodnutí, podepisuji se a děkuji v oddanosti, v hluboké úctě: František Kořínek, důchodce, klient, pacient. V Klatovech 4 (Lubech), úl. 5. května č. 137.

V Klatovech dne 4. srpna, v sobotu, roku Léta Páně 1973. Slavný okresní soud, oddělení trestních a právních věcí, v Klatovech. Vážený pane soudce! Vážení soudní funkcionáři! Dovoluje si Vám ještě psáti František Kořínek, Váš klient! Dodatečný "Obsah": Druhý dopis úřední. Dodatky úřední a poslední vůle, určeno k dopisu ze dne 28. července, v sobotu, roku Léta Páně 1973 v Klatovech. Já, František Kořínek, Váš klient, ve věci zvýšení mého novodobého starobního důchodu, který mi byl dne 1. července roku 1973 co novodobému starobnímu důchodci vyměřen slavným úřadem důchodového zabezpečení v Praze 5 - Smíchově, "rodné číslo" důchodu 040 705 089. Dovoluji si Vám ještě zaslati své různé osobní dodatky, úřední a poslední vůli, "závěť", kdybych byl zachvácen náhlou smrtí infarktem - srdeční nevolností, kterážto nemoc mne ničí v mém dalším stařeckém, posledním životě! Záchvaty! Jakožto i přidružené různé nevolnické neduhy, které jsou příčinou, že už nemohu dodatečně pracovat co tak zvaný "Brigádník", abych si něco "navíc" ke svému malému důchodu, vyměřenému nově výměrem 550 Kčs měsíčně, něco přivydělal, jak tak mnozí činívají, i když ještě mají o hodně starobního důchodu víc! Jsou to "nenasytci", kteří i když hodně mají, ještě chtějí víc a víc! Jsou to nenasytní lakomci a "krkouni"! Našetřili si ze své dobře placené mzdy na auto - a tak chtějí míti ve svém stařeckém důchodu přivyděláním co brigádníci "navíc" na "benzin", aby mohli pohodlně jezdit po celé krásné federační Československé socialistické republice ČSSR, v blaženosti, bez starosti a v pohodlí, u krásné ženy v minisukni, v blaženém úsměvu staroby! Poněvadž hodně v práci za léta brali - ! A já? František Kořínek? Já nebral nic! Poněvadž tu moji práci nechtěl nikdo vzíti, že je do starobního důchodu málo placená, já ji vzal! Já tu práci vzal a nereptal jsem, ačkoliv se šuškalo v podniku, že za ni bude malý důchod! Prospěl jsem tím podniku! Mimoto prospěl jsem tím i státu! Poněvadž stát cihly potřeboval pro rozkvět a rozmach země! Podnik Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod, filiální výroba Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, číslo objektu 137, při splnění plánu výroby celkem 10 milionů cihel za rok, stále ještě vždy nový, další plán za nový, další rok se zvyšoval, takže se muselo pracovat vždy na dvě směny! Pracoval jsem v podniku co "speciální" zazdívač cihlářských pecí, takže jsem byl nucen pracovat i na tu druhou směnu, aby práce šla dopředu a já tím ve své práci, v zazdívání pecí o množství úhrnem 18 pecí, stačil ve výrobě cihel celému cihlářskému provozu, čímž jsem vždy byl nucen pracovat po odchodu první směny i po čtrnácté hodině, když nastoupila druhá pracovní směna! Tedy dlužno říci, pracoval jsem vždy skoro každý den od 6 hodin do 16, 17, 18 hodin denně, tedy 10 i více hodin, jak práce výroby cihel v podniku šla! V akordu v rychlosti! Mimoto pracoval jsem denně v mimořádném a horkém, prašném, hlučném prostředí, což značně působilo na můj fyziologický, hygienický, tedy zdravotní stav, jsa ve stálém ruchu, hluku, horku a prachu! Pracoval jsem přes čas za stejný plat! Současně však musím podotknouti, že stará cihelna, takzvaná "kruhovka", kde stále výroba a pálení cihel obíhalo v kruhu od pece l -18, byla už stará a byla už špatného zdění, ze špatně vyzděných spár, tedy otvorů mezicihelných, unikal k mé pracovnosti denně kysličník uhelnatý, CO^ zhoubný plyn, zdraví škodlivý, a tím za léta jsem byl postupně i tajně, nepřímo, otravován, což působilo též zhoubně na mé choré, slabé nervstvo i srdce! Dnes však při výměru mého starobního důchodu to nikdo neuzná! Hlavně že žiji a že jsem ještě celý! Tyto nepřístojnosti pracovní při mé práci v cihelně račiž vzíti slavný okresní soud v pošumavských Klatovech laskavě v úvahu, co za nenormální zdravotní stav člověka, bývalého zaměstnance podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy 4 (Luby), zaměstnance Františka Kořínka, narozeného 5. července Léta Páně 1904 v Domažlicích na Chodsku, v kraji Českého lesa, pod horským velikánem 1039 m n. mořem, Čerchovem! Zde ráčí viděti slavný okresní soud, bývalý krajský soud, v krásných, velkých, výstavných Klatovech, mé životní a pracovní problémy u mého věku 69 let, Léta Páně 1973! Ano, čas běží - ten nikdo nezastaví! Žádná síla na světě, žádný lékař! Je to života běh! Je to přírodní síla! Je to životní postup, aby udělal místo nově narozeným občanům! Tedy - je to životní tragédie a smrt, "Veliká Smrt", kosí každého! A kdyby to šlo, vážení a slavní soudní funkcionáři v krásných, velkých, architektonických Klatovech, tak by každý tu "Velkou Smrt" podplatil a zanesl dary jen proto, aby ho tu ještě na světě, v tomto "slzavém údolí", trochu nechala "navíc" let, aby ještě užíval rozkoše lásky s krásnými a půvabnými - a vonnými ušlechtilými ženami ve velké přírodě, v Klatovech, na krásné Šumavě, ve vůni ozónu, norských velikánů v zeleni lesů a rozkošných květin a plodin, v klidu a jasu nevyzpytatelného slunce! Zde ráčí viděti slavný okresní soud, bývalý krajský soud v Klatovech na Šumavě, jak na prostého a skromného dělníka, proletáře, pilného pracovníka za málo peněz, Františka Kořínka, toho času starého Klatováka u věku 69 let, Léta Páně 1973, vsedl "Pegas a Múza", kteří ho mají rádi a ovlivňují ho svým nadšením a láskou ke všemu dobrému a poctivému, neboť tento zmíněný muž lumpy nenávidí a soudně a ponurými paragrafy je stírá podle předpisů zákona! Tento muž je jinak mravně zachovalý, a kdyby býval ve svém životě od let útlých do dnešního věku 69 let padl mezi "ženštiny" mravně a hygienicky zpustlé a sprosté, byl by slon! Doposavad dřel se ve svém životě: 1) Jako "pes" - jako volontér! 2) Jako "vůl" - za málo peněz, a za 3) Ve stařeckém důchodu jsa jako "kůň", ale ne "k tahu", ale "do trapu" nového stařeckého života! Jsa stále v životním ruchu! Ano! To je ta má prostá a bodrá, má poslední definice ponurého mého života prožívaného v bídě a strastech ve dvou světových válkách! Od roku 1914-1918, 1939-1945! Závěť. Oboustranný odkaz pro město Domažlice a pro město Klatovy. A) Pro město Domažlice. Dovoluji si slavnému okresnímu soudu v Klatovech připomenouti co úřední moji rekapitulaci, že v jednání o zvýšení mého starobního důchodu, roku 1973, daroval jsem městu Domažlice roku 1970, městskému národnímu výboru, svůj zděný dům po rodičích, o 4 nájemnících. Daroval jsem svůj dům zdarma městu, abych tímto činem prospěl městu, které bylo ve své výstavnosti zaostalé a zpomalené! Daroval jsem svůj dům domažlické veřejnosti, ve prospěch lidu, který bydlel špatně a v tísnících poměrech, v útisku! Byl to další můj dobrovolný dar městu, Městskému národnímu výboru v Domažlicích, i když jsem tím sám osobně trpěl a byl současně vykraden, vzdor tomu, že jako majitel domu Hořejší předměstí čp. 56 v Domažlicích platil jsem řádně domovní daň, "činžovní" a pojištění z domu. Daň domovní činila Kčs 191,25 čtvrtletně. Pojištění z domu pocházející Kčs 59,40 ročně. Zde ráčí viděti slavný okresní soud v Klatovech, že jsem byl poctivec a národovec! Dům Hořejší předměstí čp. 56 v Domažlicích byl vystavěn v Domažlicích roku Léta Páně 1911 a byl stavěn ještě v úplném míru ve světě, v mírovém stavebním materiálu! Má mosazné kliky u všech dveří a oken, má všude elektrické osvětlení, všude u každého nájemníka je v bytě vodovod! Každý nájemník má svůj záchod nesplachovací techniky, ale v rourách k osobnímu splachování, takže jest bez zápachu a vždy v rourách čistý, elegantního provozu v čistotě! V domě je prádelna s měděným vyvařovacím kotlem, v domě má každý nájemník svůj dřevník -kůlnu - na uhlí a dříví a každý svůj sklep ve sklepení pod domem! Každý nájemník má své bytové vlastní topení a každý svoji tzv. půdu v podkroví - pro sušení prádla! V domě je elektrický proud silný a slabý dle potřeby k upotřebení! V prádelně je možno kdykoliv se pohodlně s vlastními pomůckami vykoupat v teplé vodě, v měděném kotli ohřáté! Tedy jest to dům moderní, v mírové době stavěný, s celým příslušenstvím k dispozici pro klidný a pohodlný život pro radost! Poněvadž mi nájemníci neplatili řádně byt Kčs 45,20 měsíčně a stále placení bytu odkládali na věci, co v domě nebylo, a nájemné počítali do účtu věcí, které si nechávali v domě přidělávat, měl jsem s nimi veliké obtíže finanční v placení bytu - a nájemné jsem musel do účtu daně domovní platit si sám ze své malé mzdy! Mzda činila Kčs 1000 měsíčně. Těmito nepořádky v placení nájemného musel jsem ze své mzdy, která byla stejně malá, doplácet čtvrtletně daň domovní Kčs 191,25. Zde ráčí slavný okresní soud v Klatovech viděti, jaké jsem měl svízele a obtíže s domem čp. 56 Hořejší předměstí v Domažlicích. To je ten socialismus! Za tzv. "kapitalismu" by tyto obtíže s nájemníky nebyly! To každý se bál něco podobného "na účet nájemného" dělat a byl každý spokojen, co v domě bylo - a byl rád, že dobře bydlí! Ale dnes jsou lidé s bytem nespokojení a chtějí přepych v ubytování! Tedy - člověk vždycky v životě nevyhrává! Mohl jsem dům prodat městu a mohl jsem míti peníze, za které jsem dnes, při malém starobním důchodu, mohl klidně, slušně žít, ale neučinil jsem to, ačkoliv mnoho lidí říkalo, že to, co jsem učinil, že je to blbost! Učinil jsem to pro budoucí mladou, novou generaci, pro hygienu města, v nadšení pro lepší, socialistický život, i když nejsem ve stranické organizaci Komunistické strany Československa KSČ. Byl jsem nadšenec pro dobro města Domažlice, pro jeho osudy a slavnou minulost!! B) Pro město Klatovy. Pro krásné město Klatovy s velkoměstským rázem a budováním, ke kterému jsem měl vždycky své osobní sympatie, obdivovav jeho velkoměstský ráz - architektonickou, krásnou výstavbu ulic a budov, jeho krásnou sadovou úpravu a jeho krásné konifery a křoviny a stromy a trávníky mne vždycky udivovaly, takže jsem vždycky rád Klatovy navštěvoval a někdy i pěšky turisticky, a to pěšky z Domažlic do Klatov v délce 35 km cesty, jsa v mladém věku, a sledoval jsem jejich městský vývoj a rozmach -a dobře se pamatuji i na stavbu nynější budovy okresního slavného soudu, bývalého krajského soudu v Klatovech za první osvobozené a znovuzrozené Československé republiky, s prvním prezidentem Osvoboditelem Tomášem Garrigue Masarykem v čele - za tehdejšího "kapitalismu", kde dříve byly jen pozemky, kde dnes je nová třída Vladimíra Iljiče Lenina s hotelem Central! To vše pamatuji a dnes shodou okolností, po časech věků, jsem u toho slavného soudu v Klatovech klientem ve věci existence a práva! V jednání o zvýšení mého starobního důchodu v Klatovech, kde jsem ve stáří pracoval u podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy, 9 a půl let pilné a poctivé práce z výroby cihel, 10 milionů cihel za rok! Maje zájem o krásné obrazy, kupoval jsem si tu a tam z uspořených peněz krásné obrazy a knihy, které dnes při náhlé smrti, smrti infarktem nebo různými komplikacemi v onemocnění v diagnóze statistická značka 412, 413, 440, odkazuji městu Klatovy… 1) 16 obrazů originálů, ženy od akademických malířů, v hodnotě 10 000 Kčs. 2) 7 obrazů otisků od ruského malíře, slavného krajináře, v hodnotě 1000 Kčs. 3) 11 barevných fotografií, ženy, v hodnotě 500 Kčs. Úhrnem v ceně Kčs 11 500,-. 4) Různé poučné knihy v hodnotě 1000 Kčs. 5) 2 velká krásná broušená zrcadla v hodnotě 700 Kčs. 6) 6 mosazných svícnů různých typů v hodnotě 600 Kčs. 7) l svícen stříbrný "alpaka" v hodnotě 200 Kčs. 8) 4 kapesní hodinky švýcarské výroby v hodnotě 1200 Kčs. 9) Různé skleněné věci, jako vázy, poháry a jiné ozdobné věci ze skla v hodnotě 500 Kčs. 10) Různé památné rekvizity v hodnotě 2600 Kčs. Celkem všechno je určeno pro slavné klatovské památné muzeum a galerii! Jest to má životní poslední vůle, závěť, v případě náhlé smrti a konce života! - Vylíčil jsem zde, v tomto svém druhém úředním dopisu, můj životní osud a problém slavnému okresnímu soudu v Klatovech při soudním řízení o mém osobním zvýšení starobního důchodu, který výměrem slavného Úřadu důchodového zabezpečení v Praze 5 - Smíchově teď činí 550 Kčs měsíčně! "Rodné číslo" 040 705 089. Při srovnání životních potřeb v dnešní ekonomické drahotě a při ubytování a při veškerých mých zde rekapitulovaných složitostech mého života a práce v dnešní Československé socialistické republice ČSSR a při mé dobromyslnosti a dobré vůli pro celkové socialistické dobro společnosti a blaho národa Československé socialistické republiky ČSSR račiž uznati, slavný okresní soude v Klatovech, že zvýšení mého starobního důchodu právnicky zde je v poctivosti, namístě a nutné, abych ve stáří a nemoci, jsa osamocen, sám, neživořil a správně hygienicky se ošetřoval! Za laskavé vyřízení mé žádosti a prosby o benevolentní zvýšení mého starobního důchodu upřímně děkuji, v hluboké úctě: František Kořínek, Váš klient, novodobý důchodce, pacient.

V Klatovech dne 12. srpna, v neděli, roku Léta páně 1973. Slavnému soudu v Plzni. Vážený pane soudce! Vážení soudní funkcionáři! Dovoluji si obtěžovati Váš slavný soudní úřad, krajský soud v Plzni, a jsem Váš klient, jménem rodným František Kořínek z Klatov, byv předán slavným okresním soudem, "čj.: 4 Ne 511/73" v Klatovech, k Vám, slavnému krajskému soudu v Plzni, jakožto soudnímu slavnému úřadu, v mé věci kompetentnímu! Který bude v mé soudní věci definitivně rozhodovat! Děkuji za Vaše laskavé další soudní řízení, které se týká mého dalšího života, mé další životní existence, při mém věku 69 let, do kteréhož věku jsem dosud pilně pracoval u podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, č. objektu 137. Jedná se totiž o zvýšení mého starobního důchodu, který nyní činí 550 Kčs měsíčně! Rekapitulace mého postupného života. Osobní údaje, nacionále: 1) Jmenuji se rodným jménem František Kořínek, manželský syn, narozen dne 5. července roku Léta Páně 1904 v Domažlicích. 2) Jsem svobodný a bezdětný a nežiji se žádnou nezákonnou ženou na tzv. "hromádce", "na bidélku", jsem úplně sám, jsa samotář, a jsem mravně zachovalý. Jsem bez lásky! 3) Jsem národnosti české, občan Československé socialistické republiky ČSSR, ale nejsem příslušník a člen Komunistické strany Československa KSČ, jsem neutrální stranické příslušnosti. Nejsem politik - a nedělám nic do politiky. Jsem sám pro sebe a pracoval jsem v budování pro vlast, Československou socialistickou republiku ČSSR, vždy poctivec! Jsem ve svém bytě vykraden a jsem úplný chudák! 4) Jsem nevoják! Později za socialismu, za socialistického státního vedení státu byl jsem dodatečně vojensky odveden, ale pak zase z vojenské služby propuštěn pro stáří a tím i pro vojenské nedostatky. 5) V sociálním životním postavení, v existenci jsem dělník "proletář" - až posléze do věku 69 let, byv zaměstnán u podniku Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství podniku Stod (u Plzně), filiální cihlářský průmysl 339-01 Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, číslo objektu 137. 6) Jsem ubytován v Klatovech, v podnikovém bytě na tzv. "chatě", v bývalé malé kanceláři, která přestavbou cihelny a rekonstrukcí cihelny v Klatovech 4 (Lubech) byla pak úředně opuštěna! Je to "chata" o dvou malých místnostech, o shnilé podlaze, na vlhku, hlinitém podkladě, bez normálního životního příslušenství a pro užitkovou vodu i na klozet musím chodit do cihelny rekonstrukční, asi 200 m vzdálené! Z této mé ubytovací "chaty" platím 7 Kčs měsíčně bytu nájemného. 7) Číslo občanského průkazu mám 357936, série ZS-52. 8) Číslo obuvi mám 10-11. 9) Číslo oděvu 50. 10) Jsem řádným členem Revolučního odborového hnutí od 1. ledna 1964, se započtením 2 roků navíc, číslo členského průkazu 920046, série H. Org. č. 05-570/4304 "Závodní výbor", závod Klatovy. 11) Výška mého těla - fyziologie, jest 1,62 m. Prodělaná onemocnění během životního běhu: 1) Záškrt v útlém dětském věku, r. 1913, v roce věku 8 let, byl jsem léčen injekcí "sérum protizáškrtové". Nechodil jsem do obecné školy 3. tř., jsa doma internován po dobu onemocnění. Byla to infekce! 2) Nervová slabost a slabost srdce, v roce 1932, jsa léčen v ústavě léčebném. 3) Operace oboustranné kýly šourkové v roce 1937. 4) Operace "hydrokele" v roce 1944 po příchodu z německého "nasazení" do práce co pomocný dělník, jsa v práci v "Sudetech", ve městě "Eger", nyní Cheb, za okupace Němci na stavbě letecké továrny na válečná letadla, do druhé světové války v roce 1942. 5) Úraz na víčku pravého oka při neopatrnosti nesvědomitého spolu-dělníka, který se mnou pracoval na stavbě kravína v obci Lužnička, okres Domažlice, který zanechal následky na oku při špatné viditelnosti, roku 1958. 6) V poslední době při mé práci jsem onemocněl na diagnózu statist. zn. č. 412, 413, 440, přičemž mi lékař, který ^mne léčil, MUDr. Ladislav Kolomazník v poliklinice OÚNZ v Klatovech, řekl, abych si, co už přestárlý u věku 69 let, zažádal o starobní důchod. Což jsem učinil a od 1. července t. r. jsem v důchodu. Postup školního vzdělání od útlého věku: 1) Obecná škola, Stříd, v Domažlicích od roku 1910-1915. 2) Reálné gymnázium v Domažlicích, 2 třídy, roku 1915, 1916, 1917. 3) Měšťanská škola v Domažlicích, 3 třídy, roku 1917-1920. 4) Měšťanská škola v Praze 12 -Královské Vinohrady, 4. třída, roku 1920. 5) Lesnická střední škola v Banskej Štiavnici na Slovensku, v osvobozeném Slovensku od útlaku Maďarů v monarchii říše bývalé Rakousko-uherské, po první světové válce od r. 1914-1918, v politické rozrušenosti světa při rozpadnutí Rakousko-Uherska a vznikla nová země v Evropě, Československá republika, s prvním prezidentem Osvoboditelem Čechů a Slováků, Tomášem Garrigue Masarykem. Byla ještě po první světové válce všeobecná světová rozrušenost a v nové Československé republice nastala všeobecná nezaměstnanost - zmatky v zaměstnání dělníků fyzické a morální a politické činnosti a síly! 6) Veřejná městská dvou-roční obchodní škola v Klatovech, 2 třídy, roku 1921-1923. Byla poválečná doba v nově utvořené Československé republice. Bylo mnoho politických stran a komunistická strana byla v nově utvořeném "kapitalistickém", "buržoazním" státě, Československé republice, úředně zakázána a všude její vznik pronásledován! Byly to všeobecné politické zmatky, ve kterých já jako mladík vyrůstal, jsa ve vzrůstání rozrušen, jak v pubertě, tak i ve studiu, existenčně! Byl jsem porůznu nemocen a byl jsem tzv. "válečné dítě"! V poválečném pubertálním rozrušeném jevu! Neboť každá válka přináší rozrušenost, bídu a poválečné zmatky v životě jedinců a v existenci života, a válka, říká se, múzám škodí! Měl jsem rád kresbu. Měl jsem talent k malířství a chtěl jsem jíti na malířskou akademii v Praze studovat krajinářství, co mne zajímalo! Přikládám důkazy, obrazy svého talentu, slavnému krajskému soudu. Zařazení do práce, co životní existence, v Československé republice. A) Za "kapitalismu". 1) Firma Poja-film, Praha 2, Vodičkova ulice č. 36, roku 1923 jsa zaměstnán co "volontér" ve filmové laboratoři v titulkárně filmů za tzv. "němého filmu". 2) Firma Automatic-film, Praha 12 - Královské Vinohrady, Moravská třída č. 19, zaměstnán v laboratoři filmové, v automatické filmové titulkárně, co pomocný kreslíc titulků a ve výrobě jako volontér. 3) Firma Espera-film, Praha 12 - Královské Vinohrady, Moravská tř. č. 19, při změně názvu firmy, co volontér a za malé "kapesné", zaměstnán opět ve filmové laboratoři při výrobě titulků a pomocník při filmování. 4) Současně jsem navštěvoval školu "grafickou" v Praze 2, Lůtzowova úl. č. 9, roku 1923-1924-1925. 5) Byla veliká nezaměstnanost a byl jsem bez zaměstnání. Doma učil jsem se soukromě malbě ke zkoušce na malířskou akademii v Praze a býval bych přijal jakoukoliv práci, jen abych byl účelně zaměstnán. 6) Firma ing. Raynal a Balzar, železniční podnik, Praha 3, Maltézské náměstí 3, byv u ní zaměstnán co tzv. "figurant" a skicař při vyměřování druhé koleje na trati Praha - Sever, na trati Praha -Neratovice - Všetaty - Ústí nad Labem, roku 1928-1929. 7) Soukromě doma učil jsem se malování krajinných scenérií pro zkoušku na malířskou akademii v Praze, dál roku 1930. Byla veliká nezaměstnanost v Československé republice, která nic proti tomu nedělala a nezaměstnaní marně prosili o práci na stavbách a jinde a stavitelé jim na jejich plačtivou prosbu monotónně odpovídali: My bychom mohli s dělníky dláždit! Co jich máme! Marně dělníci plačtivě říkali, že mají rodinu, ženu a děti! Vše bylo marné! Byla to tragédie nově utvořené Československé republiky, takzvané "kapitalistické" - "buržoazní"! Sám jsem byl též bez zaměstnání! Učil jsem se doma soukromě malbě - otec mě životné a finančně podporoval! Jsa úředník města Domažlic a sám též nezaměstnaností trpěl, až onemocněl na rakovinu močového měchýře a zemřel. Zůstal jsem sám, opuštěn! Ucházel jsem se o různá zaměstnání. 8) Lesní škola hraběte Schónborna, Kout na Šumavě, okres Domažlice, roku 1941 -1942, jsa zaměstnán v lese a v lesní školce co lesní dělník. Kde jsem pracoval za druhé světové války a kde jsem pracoval po druhé světové válce, jsem, slavný soude krajský v Plzni, uvedl v dopisech slavnému okresnímu soudu v Klatovech, jistě Vám tato fakta jsou k nahlédnutí. Ale! Slavný krajský soude, vážený pane soudce a vážení soudní funkcionáři! Při mé poctivé pracovitosti, kterou jsem zde v různých svých životních obdobích uvedl, přirozeně, že nemohu, po celoživotní dřině v pilnosti a v poctivosti práce, za tento můj minimální starobní důchod býti "na stará, sešlá kolena" normálně živ, při dnešní socialistické drahotě, a proto prosím slavný soudní úřad, krajský soud v Plzni, o rekonstrukci tohoto mého starobního důchodu 550 Kčs měsíčně! Račte se jen podívat denně za výlohy obchodů, jak jsou ve všem drahé ceny, jak v potravinách, tak v prádelnictví, tak i v ošacení! Mimoto je drahý otop, elektřina, plyn nebo ubytování ve veřejných bytech. Z tohoto důvodu jsem v právu u svého věku, v životě starobním, 69 let, práce v pilnosti a svědomitosti, poprositi slavný Váš vedoucí soudní úřad, krajský soud v Plzni, o podporu a lásku ke mně co k dělníku "proletáři" státu Československé socialistické republiky ČSSR. Mimo všeho, co jsem zde v tomto listě uvedl, daroval jsem Městskému národnímu výboru v Domažlicích jednopatrový "činžovní" dům, jak jej domažličtí městští funkcionáři ve svých spisech nazvali, pro peníze! Daroval jsem jej z důvodu citu pro město, pro rozšíření domažlické nemocnice, neboť s ní úplně sousedsky souvisí, má průjezdní vrata pro normální vjezd sanitních aut a vozů a je moderně stavěn, ještě v mírovém stavebním materiálu, takže mohou v něm býti ubytováni lékaři a zdravotnické sestry - ošetřovatelky v nejbližší blízkosti domažlické nemocnice, která je malá a přeplněná ubikacemi pro lékařský personál!… Ing. stavitel Václav Froněk pravil, že dům je stavěn v roce 1911 v úplné mírové době, v mírovém poctivém materiálu, a že má dnes cenu 80000-100 000 Kčs, slovy osmdesát tisíc, sto tisíc Kčs. Mohl jsem jej tedy i prodat a mohl jsem míti "na stará kolena" peníze a nepočítat se starobním důchodem, ale neučinil jsem to! Daroval jsem jej městu, které je ve výstavbě málo vyspělé, co domažlický rodák, občan z Chodska, od Čerchova, 1039 m n/m., na státní Československé hranici i bavorských hranic! Dům má celkem 10 místností, předsíně, záchody, elektriku, vodovody, kůlny na uhlí a dříví, sklepy, půdu na sušení prádla, prádelnu, dvůr a zahradu. Celé příslušenství pro klidný život obyvatelstva vněm bydlícího. Dům má pokojová okna v průčelí do hlavní ulice Hořejší náměstí č. 56, Domažlice, kde je sluneční strana. Dům má kamenné žulové schodiště a všude mosazné kliky, tedy z ušlechtilého kovového materiálu, což dnes, v socialismu, není k dostání a jsou náhražky!… Vším jsem tedy prospěl městu Domažlice v jeho rozvoji a ve výstavbě nemocnice, a proto oprávněně žádám a prosím slavný krajský soud v Plzni, aby mi laskavě zvýšil můj novodobý starobní důchod, počínající od 1. července roku 1973, tedy tohoto roku, Léta Páně 1973… Kromě všeho daruji ještě Městskému národnímu výboru v Klatovech, kde jsem žil do pozdního věku, 69 let, v případě náhlé smrti infarktem a jinými přidruženými chorobami, obrazy, originály slavných, populárních akademických malířů u množství… 1) 16 originálů obrazů, aktů žen i krajin. 2) 7 obrazů otisků od slavného ruského malíře Šiškina. 3) 11 barevných fotoobrazů. 4) 2 velká broušená zrcadla. 5) 4 kapesní hodinky starých známých švýcarských značek Omega a Doxa. 6) Poučné památné knihy pro lékaře a intelektuály. 7) 6 mosazných starodávných svícnů. 8) l svícen stříbrný "alpaka". 9) Skleněné vázy a poháry. 10) Rádio moderní, "po drátě". 11) Různé osobní památné rekvizity, Ze všech těchto poznatků ráčí viděti slavný krajský soud v Plzni, že mám dobrý úmysl pro dobro a cit pro obě staroslavná města, Domažlice a Klatovy, v blízkosti státních hranic země, Československé socialistické republiky ČSSR. Zasluhuji si proto zvýšený můj novodobý starobní důchod pro zlepšení mého onemocnělého života, když cítím dobře se socialistickým vlastenectvím pro blaho národa a vlasti v nové době politiky v socialismu a též i v komunismu, Komunistické strany Československa KSČ. Dal jsem dobrovolně státu vše, co jsem měl! Majetek, zdraví a sílu a práci pro blahobytnost v zemi ve střední Evropě, Československé socialistické republice ČSSR, v bouři světového politického napětí, při plánování reakce ve třetí válce vše zničit! Zachraňte mne! Zde, ze všeho udaného v tomto úředním, památném, dějinném listě "proletářského" dělníka ráčíte viděti, slavný krajský soude v Plzni, že jsem všedním životem pracoval dobře a láskyplně pro bližního svého a činil jsem se ve všech pracích, abych každému vyhověl pro dobro celku! Snažil jsem se, ačkoliv jsem nebyl ve zdraví "fit" jako jiní dělníci, a já ve svém stáří všem mladším dělníkům v akordní denní práci, rozdělené na dvě pracovní směny, všem jsem i v onemocnění stačil. Práce mne těšila, a proto též těším se, že budu míti větší starobní důchod u věku 69 let! Nemám nic!… Zde jsem vylíčil, v tomto památném mém osobním Ústě "Veliké Přírody", můj život, kde mne opěvuje nejenom pilná práce světského žití, ale i slavná bohyně umění, má sličná, studovaná Múza, lásky v úsměvu, k umění, a přikládám slavnému soudu své počáteční umělecké náčrtky v improvizaci! Prosím slavný krajský soud v Plzni o benevolentní zvýšení mého starobního důchodu, když jsem stár, u věku 69 let, a nemocen infarktem a jinými nervovými neduhy, životními problémy přikvapivšími. Děkuji za laskavost a podepisuji se v oddanosti a v hluboké úctě: František Kořínek, Váš novodobý důchodce, pacient, klient, rodné číslo důchodu: 040 705 089.

V Klatovech dne 19. srpna, v neděli, roku Léta Páně 1973. Úřední doplňky. Slavnému krajskému soudu v Plzni. Vážený pane soudce! Vážení soudní funkcionáři! Vážené slečny úřednice! Jsem Váš starý klient a dovoluji si Vám psáti jako Váš známý "písmák-kronikář" a jmenuji se rodným jménem František Kořínek, narozen dne 5. července Léta Páně 1904 v Domažlicích a jsem normálně manželský syn! Doposledka jsem byl zaměstnán v Klatovech u podniku Západočeské cihelny, národní podnik, ředitelství Stod u Plzně, filiální cihlářský průmysl Klatovy (Luby), ulice 5. května, číslo objektu 137. V cihelně jsem byl zaměstnán jako speciální zazdívač cihlářských pecí se současným elegantním úklidem okolo pecí, aby za mnou bylo čisto, neboť si na eleganci potrpím a čistotu! V cihelně jsem byl zaměstnán celkem od roku 1964-73, tedy do mého konečného stáří, věku Léta Páně 69 let! Tedy pracoval jsem v podniku "nad míru", u jinak normálního času do starobního důchodu 60 let! Chtěl jsem si pracovní léta "nadělat", abych měl větší starobní důchod, ale nic jsem tím nespravil, ba naopak: spěchem v práci ublížil jsem si na zdraví a onemocněl jsem na diagnózu, statistická značka lékařská č. 412, 413, 440. Na nařízení svého osobního pracovního lékaře MUDr. Ladislava Kolomazníka, praktického odborného lékaře okresního ústavu národního zdraví OŮNZ v poliklinice v Klatovech, abych si zažádal o starobní důchod, jako už přestárlý u věku 69 let, to jsem učinil s pomocí "kádrových" závodních zápisů s funkcionáři podniku Západočeské cihelny, národní podnik v Klatovech, to jsem učinil a definitivně opustil pracoviště a od 1. července tohoto roku 1973 jsem ve starobním důchodu. Už nepracuji a slavný úřad důchodového zabezpečení, 125-08 v Praze 5 - Smíchově, Křížová 25, mi vyměřil důchod starobní, a to následovně: Dle rozhodnutí č. 2 550 Kčs měsíčně, k výplatě poštou každého 16. dne v měsíci. Jelikož patřím jako občan Československé socialistické republiky ČSSR k socialistickému táboru lidstva, k socialistické společnosti, která dle udání vládních představitelů Československé socialistické republiky ČSSR každého pracovníka "proletáře" humánně podpoří, na "stará kolena" věku, ve stáří, aby žil, neživořil a požíval ve stáří, v oddychu po těžké životní práci, životní klid a mír! Ve vzpomínce, jaký je dnes čas, doba socialistická, oproti dřívější době takzvané "kapitalistické", "buržoazní", která dělníka a lid vykořisťovala! Ano! Jest to pravda! Doba vyžaduje činy! Jelikož růst životních nákladů však se zvyšuje a nic není zadarmo a vše musí se všude řádně zaplatit, na haléř, prosím slavný krajský soud v Plzni, aby mi benevolentně, mimořádně, můj starobní důchod 550 Kčs měsíčně zvýšil, neboť dle svých dřívějších udání v zápisu Sešit č. l a č. 2 daroval jsem všechen můj osobní majetek státu, pro rozkvět a blaho země ČSSR. 1) Na věčné časy! Daroval jsem můj zděděný jednopatrový dům po rodičích v roce 1970 Městskému národnímu výboru v Domažlicích pro rozšíření domažlické nemocnice, která byla maloměstská a v tísnících poměrech pro širý kraj okresu Domažlice. 2) Můj takzvaný "nadměrný byt" daroval jsem pro domažlickou veřejnost, lidem, kteří prý špatně bydleli a já byl pro "nadměrný" byt sám, bez ženy. Tím jsem prospěl státu a městu Domažlice, takže jsem všechen můj majetek rozdal úplně zadarmo, a k tomu ještě neznámými lidmi vykraden, neboť mi můj vlastní nábytek z takzvaného "nadměrného bytu" odvezli neznámo kam, na "věčné časy" posledních dnů světa! Tím vším jsem ve všem opuštěn a kromě různých prací, které jsem uvedl, jsem v právu požadovat od státu, Československé socialistické republiky ČSSR mimořádné zvýšení mého starobního důchodu, "rodné číslo" důchodu 040 705 089, který činí nyní 550 Kčs měsíčně! Vážení soudní znalci, funkcionáři a intelektuálové! Zde ráčíte viděti životní neštěstí, když člověk zestárne! Nikdo si ho nevšimne, ať živoří jak chce! Proto Vás volám o pomoc! Kromě všeho uvedeného ve spisech určených Vám - slavnému krajskému soudu v Plzni, dovoluji si Vám přiložiti dalších 5 obrazů, "přírodních scenérií"! Je to má Múza. Bohyně věd a umění! V době mé nezaměstnanosti, za první takzvané "Masarykovy republiky", který po pádu monarchie Říše rakousko - uherské v první světové válce roku 1914-1918 Československou republiku co nový stát v Evropě utvořil, byv v ní též prvním prezidentem, jménem Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československé republiky, v osvobození Čechů a Slováků od šlechty panovnického rodu Habsburků, nemoha dostati zaměstnání, kdy Úd plakal nad velkou nezaměstnaností, učil jsem se doma, v Domažlicích, soukromě, sám malbě obrazů krajin, "přírodních scenérií", ke zkoušce z malby, oddílu studia "krajinářství". Neštěstí však bylo, že právě v oné době okupovali Němci v čele s vedoucím moci, tzv. Fúhrerem Adolfem Hitlerem, který učinil ve světě druhou světovou válku, která byla hroznější války první světové, kdy lid se mučil v tzv. "koncentračních táborech" a v plynových komorách, Československou republiku, nastolili v ní nový státní řád, "Protektorát Bóhmen und Máhren", a československá dosavadní vláda musela z nebezpečí pronásledování uprchnout do ciziny! Těmito politickými zvraty jsem nebyl na učiliště malířskou akademii přijat, ačkoliv jsem měl požadované počáteční své práce pro přijetí dobré. Byl jsem "naverbován", "nasazen" do Německé říše, na nucenou práci na stavbu co "Hilfsarbeiter", pomocný dělník, a práce studia na malířské akademii byla tímto zrušena a zlikvidována pro můj další umělecký, malířský život, stát se povoláním akademickým malířem, poněvadž války múzám nepřejí! Jako "corpus delicti", že jsem v době nezaměstnanosti nelenil, dovoluji si přiložiti do tohoto mého dopisu, "kronikářského zápisu", další mé vlastní obrazy věnované slavnému krajskému soudu v Plzni, na památku soudního řízení čj. 4 Ne 511/73. Jest to 5 obrazů originálů "scenérie přírody", z vlastní iniciativy mé Múzy, takže slavný krajský soud v Plzni ráčí uznati, že jsem i v nezaměstnanosti za "Masarykovy první republiky" nelenil a učil jsem se, a říká se: "Co se v mládí naučíš -v stáří jako když najdeš!" Račiž se, slavný soude, podívati jako vedoucí soudní úřad, krajský soud v Plzni, že je to tak! Nelenil jsem! Učil jsem se! Chtěl jsem být akademickým malířem s náležitým vzděláním. Jsou to mé malířské umělecké začátky, co od samouka-amatéra! Je to má múza! Jako další originál "corpus delicti" přikládám do tohoto mého soudního úředního dopisu 2 mé fotografie z mladší doby, u věku 65 let, kdy jsem cestoval z ekonomie do Plzně, metropole českého západu, jsa milovníkem Plzně v jejím konkurenčním vzestupu s hlavním městem Prahou. To jsem ještě měl zuby! Dnes nemám žádné a na náhradu zubní musí být peníze! Ale: Čas nás sleduje na každém kroku! - A léta běží! Dál a dál! - Vše se mění! Hodiny se nezastaví! Stárneme! Budoucnost je sláva, úspěch, láska! Dnes nemám zuby, ale chci si je nechat udělat, jako je mají filmové herečky a "manekýnky". Ze všeho zde ráčí viděti slavný krajský soud v Plzni, že ke všemu, i k hygieně, jsou nutné zlepšené finanční důchody! Pracoval jsem v životě dost a dost a dřel jsem se všude jako "vůl" za málo peněz! Pomohl jsem vždy všude podle svých sil a svědomí! Nebyl jsem lajdák a ničema a "flink"! Byla to vždy moje ochota a cit, který jsem zdědil po rodičích - poctivost! Můj otec byl městským úředníkem u města Domažlic, kde se oženil s domorodačkou a mě zplodili! Jsem tedy jejich řádný manželský syn, jménem rodným František Kořínek. Otec též jménem František Kořínek, rodem z Javorníce, okres Jičín v Čechách, chtěl ze mne míti studovaného člověka, ale světové a osobní politické a válečné změny určily jinak, a tak jsem se stal "proletářem" Československé socialistické republiky ČSSR za malý plat mzdy a pracoval jsem i jako tzv. "volontér", za malé kapesné! Proto potřebuji benevolentně, mimořádně zvýšení mého starobního důchodu, o což prosím slavný krajský soud v Plzni jakožto vedoucí soudní úřad v kraji Západočeském. Mé nynější ubytování jest primitivní. Bydlím ještě v závodním podnikovém nuzném bytě na tzv. "chatě", v bývalé malé kanceláři o dvou malých místnostech, kde jsem neměl nábytek, a může si slavný krajský soud v Plzni učiniti úsudek, jak mě měli podnikoví funkcionáři rádi pro mou nutnou práci při zazdívání svých cihlářských pecí, co nechtěl nikdo dělat, že při mém ubytování mi ihned někde sehnali v "harampádí“ odpadu starou rozviklanou vrzající postel, stůl z jídelny a židle - to nejnutnější jen, aby si mne co nového pracovníka udrželi pro práci v zazdívání pecí, pro sebe a pro celý cihlářský podnik důležitou. Neměl jsem ani skříně a bydlel jsem všeobecně nuzně, z čehož musel jsem ještě platit 7 Kčs měsíčně nájemného, a to dodnes. Později na návrh jedné úřednice, že by mi odprodala nepotřebné skříně, koupil jsem z kolektivní známosti 2 staré špinavé skříně bez zámků, co pro sebe nutné provizorium, v ceně 600 Kčs. Zde ráčíte viděti, slavný krajský soude, jak si lidé dnes nechají i ten největší "klump" dobře zaplatit! Aby o nic nepřišli! Každý je vypočítavý jen pro sebe, aby se měl dobře v socialismu a v zemi Československé socialistické republice ČSSR. Teď, když jsem ve starobním důchodu od 1. července t. r., podnik Západočeské cihelny v Klatovech mi dal na srozuměnou, že budu muset svůj dosavadní podnikový byt opustit, že se tzv. "chata" bude z důvodů bezpečnostních likvidovat, že je totiž v blízkosti nové kotelny, kde se bude topit moderním topivem, olejem tzv. mazutem, a že v případě exploze bych to odnesl na životě! Dříve neřekli nic! Ze všech těchto dodatečných úředních doplňků ráčí viděti slavný krajský soud v Plzni, že z důvodů nutně starobně důchodově existenčních nutně potřebuji pro další život zvýšení mého dosavadního důchodu starobního 550 Kčs měsíčně. Kdo to neviděl - ten neuvěří! Za laskavé soudní úřední jednání pod čj.: 4 NC 511/73 upřímně děkuji, aby to dobře pro můj další stařecký život dopadlo! Bez ohledu na stranickou příslušnost! Věčně tady nebudu! Dnes Vám píši - zítra mohu býti pryč! Jsem nemocen! "Na věčné časy!" V hlubinách věčnosti! Slavnému soudu krajskému v Plzni děkuji co nejupřímněji a podepisuji se v hluboké úctě, v oddanosti, František Kořínek, klient, novodobý důchodce od 1. července t. r. Rodné číslo důchodu: 040 705 089.

V Klatovech dne 24. srpna 1973, v pátek, roku Léta Páně 1973. Rodinné doplňky. Slavný krajský soud občanských a trestních věcí v Plzni. Vážený pane soudce! Vážení soudní funkcionáři! Vážené slečny úřednice! Dovoluji si Vás obtěžovati! Jsem Váš známý klient z Klatov, číslo jednací 4 NC 511/73, jménem František Kořínek, narozen 5. července Léta Páně 1904 v Domažlicích, na Chodsku, pod horou Čerchovem 1039 m n/mořem, v hlubinách lesa, v ozónu, ve vůni jehličí, v Českém lese, kde končí naše slavná, krásná, všemi cizinci vyhledávaná, svůdná našimi milými dívkami a ženami, naše Československá socialistická republika ČSSR, až u samých bavorských hranic! Jsem řádný, dle velké přírody zplozený, normální rodinný manželský syn, jsa zplozen svým otcem jménem František Kořínek, který přišel do Domažlic z obce Javorníce, okres Jičín v Čechách pod Troskami. Do Domažlic přišel na úřední konkurs vypsaný v novinách Národní politika, že se přijme městský úředník pro město Domažlice. Můj otec jménem František Kořínek toto konkursem uprázdněné úřední místo ihned, jako nejlepší uchazeč, obdržel a zapracoval se tak dalece, že časem po titulu "Městský důchodenský adjunkt" města Domažlic dostal titul "Městský důchodenský kontrolor", s pěkným platem pro tehdejší dobu tzv. "kapitalistickou", panovavší tzv. "Bourgeoisie", viz "buržoazie", kdy úředně panovalo "měšťanstvo". Byla to tenkrát doba zvaná "doba kapitalistická", za panování šlechty Říše rakousko-uherské, za panujícího šlechtického rodu Habsburků. Byla to doba tzv. "zlatá", poněvadž základní peníze byly z kovu, z ryzího zlata, a v této době můj otec žil! Pracoval! V Domažlicích se můj otec jménem František Kořínek, městský důchodenský kontrolor města Domažlic, seznámil se slečnou jménem Marie Adamovičová, dcerou majitele zájezdního hostince Bosna v Domažlicích, Dolejší předměstí č. 40, se kterou se oženil, neboť k nim do hostince chodil denně na oběd a občerstvení. Svatba byla v Domažlicích ve starobylém kostelíku U svatého Antonína za obvyklých svátečních svatebních nálad a veselí a touhy a lásky! Později pak ve veliké posvátné lásce, Veliké Přírodě, v poznání fyziologické veliké lásky, moje matka jménem Marie, Mařenka, mne povila, dala mi život, ve zkrásněném pojmu ušlechtilé krásné dívky a ženy! Během času rodiče mé matky postavili rodinný jednopatrový "činžovní“dům v Domažlicích, Hořejší předměstí č. 56, aby žili odděleně bez obvyklých rodinných rozporů života! Tento dům jsem teď, jako poslední rodu, zdědil a dle slavného nynějšího řízení odkázal a daroval r. 1970 městu Domažlice pro úspěšné rozšíření domažlické nemocnice! Neprodal jsem jej, jak jsem učiniti mohl, a mohl jsem teď za něj míti peníze, neb dům, dle udání stavitele ing. Václava Froňka, který jej v roce Léta Páně 1911 v Domažlicích na Hořejším předměstí čp. 56 stavěl, měl cenu 80 000 až 100 000 Kčs, neboť byl stavěn z úplně tzv. mírového materiálu, bez různých stavebních náhražek a imitací a padělků. Je tedy stavěn z prvotřídního stavebního materiálu a z ušlechtilých kovů a pěkných cihel! Zde ráčí viděti slavný úřad, slavný krajský soud v Plzni občanských a trestních věcí, že já jako poslední člen rodu páně Františka Kořínka, městského důchodenského kontrolora v Domažlicích, jsem jednal, v dnešní socialistické době komunismu, civilizovaně! počestně! Humánně! Upřímně, s dnešní novou "socialistickou dobou" v socialistické společnosti, že jsem svůj zděděný jednopatrový dům neprodal - ale upřímně městu Domažlice dobrovolně daroval, jako občan chodského románového města Domažlic, slavných Chodů "Psohlavců"! Zde ráčí viděti slavný krajský soud občanských a trestních věcí v Plzni tu dějinnou, románovou moji solidaritu v hlubinách Českého lesa, až u samých bavorských hranic, na nejzápadnější výspě světa, Československé socialistické republiky ČSSR. Je to tedy má ušlechtilá, dobrá, uvědomělá věc "proletáře", dělníka! Proto tedy volám poníženě můj přírodně známý, velkomyslný a dobrotivý, sympatický úřad práv, slavný krajský soud v Plzni občanských a trestních věcí, o moji záchranu v mém pozdním stařeckém životě, aby mi laskavě mimořádně zvýšil můj nynější novodobý starobní důchod, vyměřený slavným úřadem důchodového zabezpečení v Praze 5 - Smíchově, Křížová 25, svým "rozhodnutím" č. 2 v úhrnné částce 550 Kčs měsíčně! Od 1. července tohoto roku, Léta Páně 1973. Rodné číslo: 040 705 089… Jsem tedy úplně v právu - úplně v soudním právu a v soudním úředním řešení, prosit a prosit a žádat slavný krajský soud v Plzni občanských a trestních věcí, o mimořádné zvýšení mého starobního důchodu, který nyní činí 550 Kčs měsíčně, když nyní jsem ožebračen a chudák "proletář", bez ničeho a bez peněz! Co náš život jinak obohacuje a zlepšuje - mám pryč! Můj úsek klidu v mém životě je zničen! A "sudičky" mi při mém zrození řekly: Tvůj život bude činný, ale neklidný! Tak to hlásí můj "Horoskop" Proroků! To je má rodinná, definitivní mozaika života! Mozaika osudu! Cílem člověka je boj za pravdu lidskou! Aneb: Čas podzimní bývá časem vzpomínání! Chtěl jsem býti akademickým malířem a jíti na Akademii výtvarných umění v Praze, ale přišla druhá světová válka a tak jsem z důvodů válečných nebyl přijat, ačkoliv jsem u přijímací zkoušky prospěl, neb moje vlastní malířské práce byly dobré. Musel jsem své múzy nesplněné tvůrčí touhy a práce přerušit! Neboť latinské přísloví zní: Inter arma silent Musae. Jako důkaz, že jsem se učil malbě ve svém životě, v tzv. nezaměstnanosti za prvé Československé republiky, dovoluji si zaslati co přílohy slavnému krajskému soudu v Plzni 6 různých improvizovaných obrazů, krajinných scenérií! Po svém otci jménem František Kořínek, městském důchodenském kontroloru, jsem zdědil do vínku talent, malířské nadání, a krasopis! Otec mě měl rád! Ve válkách i v životě - osobně mne vždy finančně podporoval! Živil mne! Šatil mne! Varoval mne před špatným životem a před pouličními veřejnými "ženštinami", před tzv. "kurvami". Abych k něčemu nepřišel a neměl nepříjemnosti života! Proto dodnes jsem úplně mravně zachovalý u věku 69 let! Panic! I když jsem pěl: "Tys láska má! Na světě jediná! Já vzpomínám na Tebe stále - nech žíti můj osud dále! Tys láska má, má dívko jediná - - -" - "Sbohem!" A ona zklamaná odešla - na věky - pryč - do hlubin moře života! Já neklesl! Neznal jsem ji! Jemnost. Cit. Srdce. Po otci jsem zdědil do vínku: Cit - srdce! Talent! Otec mnohdy dojetím tajně plakal, aby to nikdo neviděl, když je úředník - muž! Viděl jsem to, ale mlčel jsem! neřekl jsem mu to - a neptal jsem se ho, proč pláče! Dělal jsem "na oko", že nic nevím! Byl citlivý a měl vždy ve všem dobré, upřímné srdce! Uměl též kreslit a malovat a pěkně psát! V kanceláři, kde pracoval, u městského důchodu města Domažlic, měl všechno v pořádku a v čistotě! Někdy mne jako dítě do kanceláře pozval a ukazoval mi, jak úřaduje. Vyplácel peníze všem zaměstnancům města Domažlic. Jako sám zaměstnanec vyplácel si služné měsíčně sobě sám a jako zaměstnanec-úředník města Domažlic měl deputátní pivo z domažlického pivovaru. Byl houževnatý a vždy dělal dobrou věc! Měl jsem ho též rád jako tátu a miloval jsem ho co živitele denního života! Zemřel na chorobu rakovinu močového měchýře, za velikého utrpení, což trvalo půl roku! Smrt přicházela rychle! Je spálen v krematoriu v Plzni, kde je psáno na štítu pece: "Světlu vstříc!" Byl to muž věčného, upřímného chlapectví! Jsem dnes po něm sirotek, sám opuštěn - bez žen - v bouři života, a potřebuji finančně pomoc pro svůj další stařecký život! Nikdo si mne nevšimne a každý se jen tajně vysmívá mému neštěstí! Malému důchodu! Dřel jsem se jako "vůl" za málo peněz! Po jeho smrti jsem se včlenil do "proletářského života", jako dělník "proletář", pro rozkvět socialismu v Československé zemi, abych nežil zbytečně a důvěřoval - a věřil jsem dělnické práci, a proto nechci být jako dělník zklamán, a když jsem se dřel pro jiné, aby měli auta a přepychový socialistický život v klidu "na chatě" a v lázních, na rekreaci, v nemoci, tak také chci míti solidní stařecký důchod pro klid tělesný a duševní! V osobní hygieně v nemoci! Diagnóza statist. zn. č. 412, 413, 440. Když jsem daroval - dobrovolně - v posledních dnech světa - všechen svůj majetek a vše rozdal ve prospěch státu a pro jeho další životní problémy! Dle svých dřívějších udání v sešitech úředního soudního zápisu, č. sešitu l, 2, 3, pracoval jsem vždy u všech podniků svědomitě a poctivě a přikládám slavnému soudnímu úřadu, krajskému soudu občanských a trestních věcí v Plzni, schematický opis "Čestného uznání" podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května, č. objektu 137, jak věděl, že mu dobře a svědomitě pracuji pro podnikovou výrobu 10 milionů cihel ročně. Smrt číhá denně na každého! Dokud pracuji - žiji! Léta běží - ta nikdo nezastaví! Stárne se! Umírá se! Odchází se na věčné časy! Máme například státníka, který vše dobře vedl a řídil! Odejde na věčné časy a zbyde z něho jen vzpomínka! Nic víc! Veliká, spravedlivá Smrt si pro něho přišla, aby si ho vzala a odvedla ho, odkud už není nikdy návratu, na věčné časy! A tak to bude s každým - i se mnou, takže můj starobní zvýšený důchod nemusím při mém onemocnění diag. statist. zn. 412, 413, 440 ani dlouho užít a při mém nemocenském neduhu mohu být náhle zachvácen infarktem, zvýšeným krevním tlakem, a klesnu a padnu na ulici - bude sběh lidí - a nebude ze mne nic - a umrlčí vůz mne odveze do márnice umrlců! Kde je heslo "Ty mrtvý, lež a nevstávej"! Máš věčný klid! Představte si, vážení soudní funkcionáři a slavní krajští soudní intelektuálové v Plzni, kdyby to šlo, tu Velkou Smrt podplatit - jaká by to byla miliardářka! Až by pro někoho přišla s drzým úsměvem, se šklebením a řekla by mu diskrétně: "Tak pojď! Jsi v záznamu! Je na tebe čas! Už jsi toho na zemi prožil dost! Pojď!" A byl by to člověk v socialismu "zazobaný", kterému by se v Československé socialistické republice CSSR dobře vedlo, a teď najednou by pro něho Velká Smrt přišla a řekla: "Pojď, jdeme!" A tento "kandidát smrti" by jí diskrétně řekl: "Prosím tě, Smrtičko, veliká a velkodušná, krásná! Co chceš za to, když mne tady na zemi necháš ještě deset let? Života!! Co chceš, dám ti všechno, i zlato, prosím tě, Smrtičko, co chceš? Mám krásnou ženu, krásný majetek, pěkné peníze, auto, jezdím si k moři, nic mi neschází a lid mne zdvořile poslouchá! Co chceš?" A Veliká Smrt by co chvíli odpověděla: "No víš, žes to ty, na kterém na zemi záleží, a jinak jsi dost příjemný člověk, tak jsem si to ve svém poslání rozmyslela a nechám tě na zemi ještě tedy 10 let a dáš mi za to 10 tisíc Kčs, za každý rok 1000 Kčs. Ale po deseti letech si pro tebe určitě přijdu! To si pamatuj!" Tedy, vážení soudní funkcionáři slavného krajského soudu občanských a trestních věcí v Plzni, to by udělal každý tzv. "lepší dělník", který vydělával ve speciální práci 2000 až 3000 Kčs měsíčně! Já, František Kořínek, bývalý "speciální zazdívač cihlářských pecí" v podniku Západočeské cihelny, národní podnik, Klatovy (Luby), ulice 5. května, č. objektu 137, bych to udělat nemohl! Živořil jsem! Bral jsem měsíčně 1000 Kčs, což jsem spotřeboval ve svém žití… Zde ráčí viděti slavný krajský soud občanských a trestních věcí v Plzni, jak je dnes draho, chci-li žíti jako člověk hodný obrazu božího! Je to minimum, a to mne v podniku s ironickým, škodolibým úsměvem pozorují a říkají mi: Tak jak se vám vede v důchodu? Cestujete? Vážený krajský soude v Plzni! V cihelnách jsou obyčejně zločinci! Recidivisté! Zloději a vykrádači chat! Veřejná bezpečnost VB zločince obyčejně odevzdává spravedlnosti! Já si nikoho nevšímám! S každým chci vždy dobře vyjíti, tak i v nutných případech se ženami dělnicemi, "klepnami" a "drbnami". Jsem vždy poctivec, dluhy nedělám a jsem vždy ve všem tolerantní. "Naděje umírá poslední!" Zde vylíčil jsem slavnému krajskému soudu v Plzni mé povahové dodatečné rysy v mém životě samotáře, a prosím, aby mne slavný soud krajský laskavě, úředně-soudně, mimořádně, odůvodněně, citově, benevolentně podpořil! Jako důkaz mého talentu u Múzy výtvarného umění dovoluji si připojiti do tohoto mého památně životně existenčního dopisu kresby a krajinné scenérie slavnému krajskému soudu v Plzni k nahlédnutí, že jsem v nezaměstnanosti studoval malbu, krajinářství, ke studiu na malířské akademii, jak jsem dříve zde uvedl, že to bylo pro mne účelné, ale pro tzv. "nasazení" do práce, transportu do Německé říše, nemohl jsem malířskou akademii v Praze studovat a musel jsem jít pracovně budovat továrnu pro druhou světovou válku důležitou! Pro tzv. "Vítězství říše Německé!" v leteckých bitvách na světových válečných frontách, a na vlacích zněly, v roce druhé světové války, nápisy: "Ráder mússen rollen fůr den Sieg!" Což znamenalo: "Kola se musí točiti pro vítězství!" Vidíte to, jak se časy mění! Teď jsem zas "točil kola" a pracoval pro socialistickou, vlasteneckou společnost! "Tempora mutantur et nos mutamur in illis!" "Časy se mění a my s nimi!" Vážený slavný soude, krajský slavný soude v Plzni, jest to pravda! Dnes jsme mladí - zítra jsme staří a nemohoucí tělesně i duševně! Je to kontrast života! Únik ze života k smrti! Stáří! Proto ve svém stáří prosím Vás o humanitu pro můj starobní důchod a pro moje onemocnění, diagnóza č. 412, 413, 440, a pro můj stařecký život u věku 69 let, když jsem celý život pracoval a dřel se jako "vůl" za málo peněz, jako "pes", jako volontér, a teď ve stáří jsem "kůň", ale ne k tahu, ale do "trapu" - a kdybych byl býval měl v životě ještě "pletichy" se ženami a ženštinami, byl bych slon! Dovoluji si slavnému krajskému soudu v Plzni přiložiti fotografie z poslední doby co "corpus delicti". Vylíčil jsem Vám zde můj autogram, můj život, jak jsem žil poctivě a poctivě pracoval. Byla to má dobrá práce a iniciativa! Proto prosím slavný krajský soud v Plzni o benevolentní zvýšení mého starobního důchodu, který nyní činí 550 Kčs měsíčně!

V Klatovech dne 31. srpna, v pátek, Léta Páně 1973. Slavný krajský soud občanských a trestních věcí Plzeň. Vážený pane soudce! Vážení soudní funkcionáři! Vážené slečny úřednice! Dovoluji se Vám představiti a jsem Váš známý klient z Klatov, čj. 4 NC 511/73 a jako každý člověk mám svou minulost a jmenuji se dle Vašich úředních spisů a zápisů František Kořínek, narozen 5. července roku Léta Páně 1904 v Domažlicích a své jméno František jsem dostal od svého otce, rovněž Františka, už u mé kolébky, který chtěl míti ve svém rodném jménu pokračování slavného rodu na věčné časy v hlubinách dějin lidstva! Dovoluji si Vám zaslali své dnešní pokračování v sešitě č. 6, a jsou to úřední dodatkové doplňky. Nikdy jsem soudně trestán nebyl. Dějiny mého rodu jsou veliké a též spletité, protože jsou v úředních "doplňcích" a v různých "dodatcích". Pracoval jsem v kolektivním životě! Byla by toho celá rodinná kronika, ale tento "rodinný zápis" se pro můj soudní případ, prosbu o zvýšení mého novodobého starobního důchodu, který nyní jest 550 Kčs měsíčně, "rodné číslo" 040 705 089, soudně vede úředně jako bezpředmětný, soudně nepřijímá - a jde k důležitější věci, pro zvýšení mého novodobého starobního důchodu, jako k věci vhodné, věci předmětné! Nesmí se však zapomínati u slavných státních úřadů, že jsem "staré válečné dítě", že jsem vyrůstal v neutěšených válečných dobách, v bídě a nouzi, neboť nebyl jsem syn různých tzv. agronomů a zemědělců, kteří si už mohli v bídě a nouzi porůznu vypomoci, aby neměli hlad a mohli si udělat na neděli oběd s knedlíky a se zelím a s masem, ale já byl dítě úředníka, tzv. "kontrolora měst. důchodu" města Domažlic, který se musel úředně chovat a pracovat. Žádné tajné "podfuky" a "pletichy"! A ta bída a ta nouze a ten můj neutěšený život mládí se dnes projevil v mém životě stáří, což se neuznává. Je to mé neštěstí! Já nejsem komunista, jsem občan sice Československé socialistické republiky ČSSR, kterou miluji, ale mám své české, volné, svobodomyslné smýšlení, jsa neutrální jako Švýcar, neutralista! Jsem Čech, jako staré "válečné dítě" jsem jedl kukuřičný chléb a pěstoval jsem králíky, to je takové známé "válečné zvíře", které ve válce, v nouzi, takřečeno vždy "vytrhne trn z nohy"! Aby trochu lidský organismus ve válečné době měl masa a králík mnoho k životu nepotřeboval, a tak se chodilo na trávu do volné přírody - na meze, na stráně, kde volně vyrůstala s plevelem. To všechno se dnes neuznává, ten život bídy a to plahočení, aby člověk nezemřel podvýživou, a kdy ve světě, ve válce, v roce 1914-1918, zuřily šílené boje na frontách, jen aby nepřítel Němec vyhrál válku a v myšlence svět opanoval a celý svět zgermanizoval! To je už úděl Němce, už odjakživa, ujařmit a zgermanizovat lid český a lid pro svůj prospěch opanovat! To dělali i židé! Hlásili se co "Němci" vždy k německé řeči, zakládali si v českých městech své soukromé německé školy, a aby tyto školy měly plno žáků ke germanizaci, nutili své zaměstnance, aby posílali své děti do německé školy, nebo že je propustí ze svých služeb! A židé měli v rukou většinou továrny a velkoobchody, takže zaměstnávali mnoho dělníků, zaměstnanců, kteří měli děti! Tak se pak obvykle poněmčovala naše stará známá česká města! Například Plzeň, České Budějovice, Český Krumlov, Jihlava, Brno a jiná známá česká města, a z našich mladých a krásných českých dívek, milých a elegantních, v půvabu veliké přírody, v citu a jemnosti, se stávaly tak drzé Němkyně, "poturčenkyně", které pak zesměšňovaly svůj český rodný jazyk, krásnou, zvučící češtinu! Prosím! Vidíte to, vážení funkcionáři, a takové darebáctví se dělo! Sám se pamatuji, že jednou můj otec František Kořínek, úředník, takto kontrolor městského důchodu města Domažlic, přišel jednou z kanceláře a hlásil mi, že se asi budeme učit německy, že se jedná o to, aby co nejdříve v Domažlicích byla zřízena německá škola! Zde račiž viděti, slavný krajský soude v Plzni, v jakých neutěšených poměrech jsem vyrůstal jako dítě ve věku školáka 10 let, tzv. obecné školy. Prošel jsem těžkými životními zkouškami. Proto i učení ve škole bylo málo úspěšné, bázlivé, pod útlakem rakouských učitelů a Říše rakousko-uherské! Známá barva praporu Slovanů, slovanská trikolora, byla rakouskými státními úřady úředně zakázána! Učitelé, profesoři a úředníci státních věcí byli většinou notoričtí "germanofilci", že se měli za Rakouska dobře! A v těchto neúspěšných změnách a dobách jsem vyrůstal jako dítě a podléhal různým nemocem! Knězi a učitelé to vedli! Knězi mne v Domažlicích týrali tresty opisováním vět, stokrát i vícekrát: V neděli mám chodit do kostela! Byl to známý domažlický katecheta, převor, kněz s falší "jezuity", který dělal vše možné co jezuita, a byl to ironicky mučitel žactva jménem Páter Alfons Bébar, starý Rakušák, který i v kostele při modlení křičel mezi věřící slušný lid: Tady je kostel! Kdo bude hlučet, ať jde ven! Prosím! Vidíte to? Vážení soudní funkcionáři? To jsou mé vzpomínky! Co ze mne v těchto neutěšených a rodinných poměrech "učitelských" mohlo vyrůstat? - Než ustrašený, zakřiknutý, utýraný, nesmělý "dorost" po prvé světové válce, vnově utvořené zemi, Československé republice, v jejímž čele byl první prezident Tomáš Garrigue Masaryk… O tempora o mores! Tempora mutantur et nos mutamur in illis! O časové, ó mravy! Časy se mění a my s nimi. Ráčíte viděti, slavný krajský soude, vážení funkcionáři a soudní intelektuálové, dle těchto latinských přísloví, že je to pravda! Co všechno se za těch dob hrůzy, dvou světových válek, udalo! A dosud je světová situace nejistá! Dnes je nový stát, federace Československá socialistická republika ČSSR. Nastolil nový společenský řád, komunismus a socialismus! Lidovláda! Vše řídí lid! Je to všechno jiné! V tomto novém státě jsem nelenil! Zvýšení mého starobního nynějšího důchodu, činícího 550 Kčs měsíčně, začež upřímně slavnému krajskému soudu v Plzni, občanských a trestních věcí, děkuji! Vím, že mne v mé věci neopustí! Jsem odevzdán osudu! Osudu svému do budoucnosti, u hranici času dalších dnů! Je to poslední má životní "bitva života"! Člověk musí žít, bydlet, jako lidé! Nikoliv aby ho ničila nouze, dluhy! Peníze nastřádané budou pryč! Úděl člověka podle socialismu je - vydobýt své právo na život! Mzda žebrácká! Pryč! To je vědecký systém! Žít bez starosti, a ne jen jíst stále brambory a chléb a ještě na dluh! Šatstvo je v čistírně, prádlo v prádelně a je roztrhané! To je cíl života! Tak mluví komunisté dle Marxe Karla, chtějí jen revoluci - současně také Bedřich Engels, vynikající oba vědci - bojují za komunismus, získat lidskou důstojnost! Jejich dílo překoná staletí a přetvoří svět! Jejich cfl je vyhnat vykořisťovatele a vydobýt si svobodu! Vážení soudní funkcionáři! Zde máte úryvky řečí, jak mluví dnes slavní komunisté dějin! Já, František Kořínek, Váš klient, však komunista nejsem, jsem Čech, ale pro socialismus jsem vždy poctivě a svědomitě pracoval! Každý mne chválil s podotknutím: Je šikovný! Spolehlivý! Já se nechvástám, ale říkali to dělníci, když byli v nouzi a nebyla náhrada! Tak svět odplácí! Pracoval jsem pro dělnickou třídu a nemám nic! …Dále přikládám, jako "soudní cizinec", slavnému krajskému soudu v Plzni mé "malé fotografické tableau" svých osobních fotografií č. l, 2, 3, 4 co "corpus delicti" v různém posledním věku stáří, u věku 65 let! Jsou to vesměs osobní dokumenty mého úředního soudního jednání! Žádný podvod, žádný klam! Je to přirozenost, vrozená mi do útlé "kolébky" veliké, nevyzpytatelné přírody! Vrozený osobní talent, zděděny po otci! Příroda mne obdařila laskavě talentem, který ale velikým záškodnickým osudem nebyl řádně, účelně využit! Byl jsem chybující člověk, "individuum"! Nepřítomného pohledu! Je to tedy jistého stupně mého života životní neštěstí! Jsa bez úspěchu! Jsa bez ženy! Z duševní cudnosti! Žena je pro mne Sfinga. Klam života! Žena je pro mne záhada! Proto jsem osamocen, jsa samotář, a potřebuji pomoc, klid žití, od slavného úřadu občanských práv, krajského soudu v Plzni, metropoli českého západu! Aby mne laskavě podpořil pro další můj život! Můj otec mne vždycky varoval před zkázou "padlých žen", před takzvanými "ženštinami", vulgárně "kurvami", které by mi zničily život a zdraví, jsouce většinou venericky nemocné, řka: "A měl bys oplétačky se slavnými soudy intelektuálního postřehu, oplétačky s pány lékaři medicínských slavných názorů, s lékařskými ústavy v popularitě slavné hygieny!" Proto každá žena je mlčenlivá, sentimentální egyptská Sfinga! Povídal mi vždy můj milý zemřelý otec: "Varuj se špatných žen, jsou to Sfingy! Klam života! Záhada! Zničení charakteru! Nemoc! Nenech se klamati nádhernou hudbou, sličnými melodiemi, sličnými ženami v místnostech oslnivého lesku, kde jinak je zkáza, bída a zklamání, zármutek!" Slavný soude intelektuálních postřehů! Kam jsem to však vším tím - "v nádherných květech lásky" - dopracoval? Kam? - - - Nikam! Proto prosím slavný krajský soud v Plzni, občanských práv a záruk, podle slavných paragrafů o pomoc! V době socialismu současně předkládám slavnému krajskému soudu v Plzni, co vedoucímu soudnímu úřadu v kraji, svoji počáteční malířskou amatérskou "uměleckou sféru", v nadšení své Múzy, v době své nezaměstnanosti, v náladě přírody krásných divů a žen v minisukních, což zaujme každého Škarohlída! Kdo má cit pro krásu! Je to umělecká má osobní, počáteční sféra k malbě, a dovoluji si předložiti slavnému krajskému soudu v Plzni 3 obrazy krajin, pro potěchu v suchopárném soudním životě! Jest to má fantazie, mé Múzy inspirace, má iniciativa! Proto prosím slavný okrskový krajský soud v Plzni, aby mne zachránil a můj novodobý starobní důchod mně benevolentně, laskavě zvýšil!

V Klatovech dne 5. února, ve čtvrtek, roku Léta Páně 1976. Slavný krajský soud, Plzeň. Soudní zapisovatelka: Vážená slečna Vladimíra Rendlová, soudní úřednice. Vážený pane doktore! Vážený pane předsedo senátu! Promiňte, že Vás obtěžuji opět s tím mým starým číslem jednacím, čj. 10 C 112/73, které se týkalo mého starobního důchodu, který dříve činil 550 Kčs měsíčně, s Vaším slavným řízením u Vašeho slavného krajského soudu v Plzni byl pak zvýšen na běžnou částku 624 Kčs měsíčně. V novém roce Léta Páně 1976, na základě společného opatření ÚV KSČ, vlády ČSSR a ÚRO, přijatého ke zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení, byl mi slavným úřadem důchodového zabezpečení pošt. č. 125 08 v Praze 5 -Smíchově, Křížová úl. č. 25, podle zákona č. 121/75 pak starobní můj důchod, dříve 624 Kčs měsíčně, zvýšen o 40 Kčs, takže od nového roku Léta Páně 1976 mám novodobě pobírat starobního důchodu úhrnem 664 Kčs měsíčně, .opět vypláceno poštou každého 16. dne v měsíci! Jelikož se mi to novodobě, podle mého prostého náhledu, zdálo málo, neboť jiní starobní důchodci dostávali přídavku až 100 Kčs i více měsíčně, předal jsem to k prozkoumání slavnému Okresnímu národnímu výboru ONV, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, v Klatovech. Tento slavný úřad, vida moji špatnou finanční situaci, předal mne opět k pomoci doplň, péči slavnému Městskému národnímu výboru MěstNV v Klatovech, který i na to konto přidal fin. 300 Kčs jednorázově, z prostředků doplňkové péče dle slavného komisního "Rozhodnutí o pomoci sociál, z doplňkové péče" ve slavném řízení "komise sociální péče" v Klatovech. Jelikož i slavný úřad důchodového zabezpečení dle soukromého sdělení mi napsal, že můj přídavek od nového roku Léta Páně 1976 40 Kčs měsíčně dále ještě přezkoumá a případnou opravu mi sdělí, kdybych měl dostati poté v přídavku více Kčs. Od tohoto slavného úřadu, od úřadu "důchodového financiérství", přišla mi dne 3. února t. r., v úterý, zpráva co definitivní úprava, že můj přídavek 40 Kčs je správný! Od všech těchto slavných úřadů dovoluji si váženému slavnému krajskému soudu v Plzni osobně přiložiti přílohy, sem do tohoto mého dopisu č. 3. Dále dovoluji si ještě připomenouti slavnému krajskému soudu v Plzni, že vedoucí úředník odboru sociálních věcí a zdravotnictví slavného Okresního národního výboru ONV v Klatovech, vážený soudruh František Janoušek, mi řekl, že mohu dostati celkem starobního důchodu přidáno asi tak 700 Kčs měsíčně v úhrnné celkové částce, více že asi nedostanu, jak to prý komise uzná! Podle slavného Rozhodnutí Městského národního výboru v Klatovech bylo v něm sděleno, že se mohu do 15 dnů ještě proti tomuto Rozhodnutí odvolat! Odvolal jsem se a očekávám laskavostí těch 700 Kčs měsíčně, tedy v úhrnné částce s přídavky, jak to řekl zmíněný úředník ONV, vážený soudruh František Janoušek… Očekávám teď na toto mé poslední úřední socialistické úsilí zdárnou úřední odpověď ve jménu mého posledního zvýšení starobního důchodu, dle připomínky vedoucího Okresního slavného národního výboru v Klatovech Františka Janouška, který řekl, že mohu dostat jen zvýšení důchodu v úhrnné částce na 700 Kčs měsíčně! Vážený pane doktore! Vážený pane předsedo senátu JUDr. Václave Hofmanne! Mám k Vám osobní sympatie, osobní sympatizování, už jste mi řídil jedenkrát osobně první zvýšení mého osobního starobního důchodu, tak doufám, že i toto moje poslední, druhé slavné soudní řízení dobře dopadne v době ponuré, v době socialismu a komunismu, v době veliké finanční drahoty, kdy denně se mluví ve Státním rádiovém rozhlasu, že je politická světová situace velmi napjatá, že ve světě "haraší" v různých částech světa kontinentu zbraně, což je nebezpečné pro světový mír, a že všude na světě horečně se zbrojí! Blíží se pomalu a jistě asi třetí světová válka! Bude to boj takzvaného "kapitalismu" co "buržoazie" proti "komunismu" co organizačně všeobecnému zobecnění majetku! Než ta třetí světová válka však přijde, do hromadného ničení s novodobou zbraní válečnou "prvku atomu", uznal jsem pomalu, že jsem vlastně udělal ve svém počínání blbost, že jsem dům, který jsem zdědil po rodičích jako poslední člen rodu, dům čp. 56 Hořejší předměstí v Domažlicích, dal vlastně z nerozumu pro nic a za nic a že jsem za něj vlastně nic také nedostal, ve stáří 72 let, a ani přiměřený můj poslední starobní důchod, ve financi, abych mohl být existenčně, životně lépe živ, neboť čas vše mění a vše se ztrácí! Ničí mi prádlo, ničí mi obuv! Jsem sám a vše si musím sám obstarávat! Prádelna mě stojí peníze, oděvnictví mě stojí peníze, zdravotnictví a hygiena mě stojí peníze! Dál jsou tu životní nutnosti, placení elektřiny, placení bytu a otopu a veškerá potravinářská "osobní ekonomie" je drahá! To vše se musí uznat k mému starobnímu důchodu, jakož i životní, osobní má denní kultura, abych úplně nezblbl a nepošel jako prašivý opuštěný "pes u plotu"! S tím vším se musí počítat, a to vše, běžně, stojí peníze a jsem sám, bez žen a bez ženy! Nemůže o mně, o mém mravním životě, nikdo nic říci, ani žádná pracovní organizace a pracoviště v socialismu, že bych vedl nějaký nemravný, špatný život! Ti, kteří by o mně něco říkali, jsou vesměs "kecalové" - pomlouvači - moji nepřátelé! Se kterými nevedu nikdy nějaké denní hovory a různá "denní povídání" a tudíž mých denních nepřátel se straním! Můj denní život je samotářský, vesměs antifeministický, poctivý a mravný a nebyl jsem za nepoctivost a nemravnost nikdy soudně trestán! Jsem více v životě sentimentální, vždy deprimován, než smilně nějak rozjařen, a proto ze všeho ráčí viděti slavný soud krajský úplnou moji ženskou bezúhonnost! Vaše dámy přísedící Vašeho slavného posledního jednání pravily, abych už se při mém věku 70 let ne-ženil, když už jsem to tak dlouho bez ženy vydržel! Ano! Připomínám, že už to neučiním, poněvadž by mne každá nezdárná žena umořila v choutkách a ve svých emancipačních názorech a v síle života! Jsem samotář! Sám se ošetřuji a opatruji a sám se vyživuji a šatím a léčím a sdílení se ženou špatného charakteru by mne jistě v posledním tahu života úplně "dorazilo" a zničilo! Bez příčiny! Krásnou dívku, ženu jen obdivuji v její kráse a půvabu, ale nikdy si s ní nezadám, abych klesl do léčky slavných paragrafů a zákona! Jsem panic! Mravně zachovalý i ve školách a v práci! Vážený pane doktore! Vážený pane předsedo senátu, když se stále mluví v rádiu státního rozhlasu, že ve světě horečně se všude zbrojí, že může každou chvíli vzniknout nový světový "požár", nová třetí světová válka všeobecného atomového ničení, ve ztrátě všeobecné civilizace, a mám stále obtíže se svým malým starobním důchodem, rád bych teď, v této nejisté době, definitivně uskutečnil problém dát můj dům čp. 56, Hořejší předměstí v Domažlicích, jejž jsem daroval slavnému Městskému národnímu výboru v Domažlicích pro rozšíření domažlické nemocnice, do nového aktu občanského jednání, do nového občanského prodeje, jak se občansky, civilizovaně, sluší a patří pro životní existenci! Neb to darování jsem učinil na podkladě roztržitosti, v deprimovaném stavu, za různých občanských okolností osob, které byly přítomny a jen celou věc tajně pozorovaly, co s domem čp. 56 Hořejší předměstí v Domažlicích jako poslední člen rodu učiním, který prý chátral a voda ve střeše do něho zatékala a nutně potřeboval opravu! Tím vším jsem stále byl rozčilen, deprimován, a dům bez řádného osobního rozmyšlení, co se mi v budoucnosti, ve stáří může stát, jsem bezmyšlenkovitě daroval! Sám vážený pan notář slavného státního českého notářství v Domažlicích, JUDr. Karel Paul, se tomu divil, cože to činím, že dávám státu dům zdarma, pro nic a za nic - a potřepával mi sousedsky na rameno, jako že jsem "vůl" s velkýma rohama! Teď to vidím - co jsem udělal za blbost, když mám státně uznaný můj stařecký důchod malý - a živořím! Nikdo mi však neporadil, nepoučil o tom, že jednou budu v důchodu a že budu míti málo peněz co prostý malý občan ČSSR! Proto, vážený pane doktore, když mám stále osobní starobní důchodové obtíže a málo starobního důchodu stále pobírám a nikdo mi nic nedá, ani teď, když byl od nového roku Léta Páně 1976 vládní státní důchodový všeobecný přídavek ve zdokonalení důchodového všeobecného zabezpečení, takže bych teď dal, Vaší pomocí a slavným řízením krajského soudu v Plzni, dům čp. 56 Hořejší předměstí v Domažlicích, který jsem daroval slavnému Městskému národnímu výboru v Domažlicích pro rozšíření domažlické veřejné nemocnice, kdyby to šlo, tentokrát do nového, řádného, občanského civilizovaného prodeje, když hrozí světu a civilizaci třetí světová válka atomová! A všeobecné civilizační ničení! Dům je moderně stavěn, ještě z úplného mírového stavebního materiálu, v roce Léta Páně 1911, a odhad stavitele, který jej stavěl, byl, že dům teď, v socialismu a komunismu, má hodnotu v ceně 70 000 až 100 tisíc, slovy sedmdesát tisíc až sto tisíc korun československých! I kdyby dům se odhadl úředně - socialisticky a komunisticky - méně, než má cenu, musel bych dostati přece dosti peněz - navíc - než míti ve starobním mém důchodu málo a nic! Válka třetí světová je na denním obzoru, to je vidět, horečně se na ni všude ve světě zbrojí, a světoví státní političtí advokáti studují jen čas a chvílí, až to začne, náhle a jistě znenadání, v boji, že starý svět bude zanikat - a všecko atomem, prvkem - se bude řítit a bortit - a ničit, a bude konec veškeré moderní technice, která už nezná mezí ve své pokrokové civilizací, v práci - a v mechanizaci světových novodobých událostí! Vážený pane doktore, to ráčíte i sám co právník, advokát a soudce, viděti, že vše se tajně děje ve zbrojení jen pro další, poslední, třetí světovou válku, která udělá definitivní pokrokový konec civilizaci - a ten, kdo jí přežije, nastoupí do nového, prostého, slušného mírumilovného života! Prodejem domu čp. 56 Hořejší předměstí v Domažlicích, u státního českého notářství v Domažlicích, bych získal peníze dle hesla peníze, "které světem vládnou", a současně bych účetně pak správně vyrovnal účet u slavného krajského soudu v Plzni a Vám, vážený pane doktore, předsedo senátu, a též i Vaší vážené slečně soudní zapisovatelce Vladimíře Pendlové, soudní úřednici, na věčnou památku mého slavného úředního jednání u slavného krajského soudu v Plzni, jako poslední slavné soudní jednání, než bude ve světě všecko jednou pryč a ve válečné vřavě atomové vše zničeno! Zpustošeno! Ze všeho zde ráčíte viděti, že pomalu starý svět zaniká a že jsem samotář! Straním se zlých individuí, lumpů a darebáků - zločinců – trestanců - pomlouvačů - a kriminálníků! Jsem sám - a s nikým víc nemám žádné spory! Ze všeho tohoto mého osobního ekonomického přehledu problému je viděti, a ráčí to viděti i slavný krajský soud v Plzni jako vedoucí hlavní soud v Západočeském kraji, že jsem v úplném právu, že žádám stále, v problému, jen zvýšení mého starobního důchodu! V poctivosti, slušnosti a svědomitosti, v nové době světového napětí, v socialismu a komunismu, v nové zemi v Evropě, Československé socialistické republice ČSSR. Je to nová doba v civilizovanosti světa, je to nový občanský život! Nikdo zadarmo nic nedá - a já dal svůj dům zadarmo jako vůl! Vážený pane doktore! Vážený pane předsedo senátu! JUDr. Václave Hofmanne! Při ukončení mého dopisu č. 3 současně dovoluji si předložiti přílohy: l) Rozhodnutí o pomoci z doplňkové péče od slavného Městského národního výboru, odbor školství, kultury, zdravotnictví a sociální zabezpečení, od komise sociální péče v Klatovech. 2) Úprava důchodu od slavného úřadu zabezpečení důchodového v Praze 5 - Smíchově, Křížová ulice č. 25. 3) Výkaz za rok 1975 mého vydání za byt, rádio "po drátě" a elektřinu 483 Kčs. Děkuji slavnému soudu v Plzni za jeho laskavé řízení a podepisuji se v hluboké úctě: František Kořínek, klient, adresa: 339 Ol Klatovy 4 (Luby), ulice 5. května č. 137 (Cihelny). Děkuji.

Když jsem dopsal Autíčko, text, který jsem musel napsat tak, jak jsem jej napsal, pomyslel jsem si najednou: Je toto ještě literatura? Je tento text ještě rukopisem? Mohu jej nabídnout některému nakladatelství? Nepřekročil jsem mezní situaci lidské existence?… A ty samé otázky jsem si kladl, když jsem dopsal druhý díl mé trilogie Vita nuova… proud vyprávění o mém životě, který v proudu a bez interpunkce na dvě stě dvaceti stránkách vyvolává ve mně ty samé otázky: Je to ještě literatura? Je tento text ještě rukopisem? A loni, když jsem zahajoval výstavu, tak večer mi jakási ruka podala balík se slovy: Možná že se vám to bude hodit, možná že budete vědět, co s tím… A já jsem letmo zjistil, že to je deset sešitů psaných maniakální kaligrafickou rukou, že každý ten sešit je bohatě ilustrován obrázkem a státní vlajkou i znakem, že to asi bude psaní grafomana, psychopata… Teď ale pod dojmem chvil jsem se podíval do těch deseti sešitů, přečetl jsem je, pak zase, a už jsem byl překvapen a už jsem byl daun a už jsem natočil stránky a opisoval jsem ty výkřiky a ta starorakouská oslovení úřadů a už mi nevadilo, zda to, co jsem opsal z těch deseti sešitů do sedmi zpěvů, zda to je literaturou a rukopisem… Jen jedno jsem věděl, že to je text sice poměrně krátký, ale pro mne těch deset sešitů je nyní víc než literatura, je to naivní fuga per canonem, když to čtu zas a zas, tak slyším akordy barokních varhan a tu a tam mi probleskne Toccata nebo Fuga g moll Sebastiana Bacha, a já tento text považuji za důvodovou zprávu i k mému strýci Pepinovi, který mně ukostřil to moje lyrické psaní směrem k realitě a grotesknosti a absurdnosti a slavnostní banalitě… a vůbec ke všemu, co dělá pořádnou literaturu literaturou… ozvláštnění. Tento text sestavený z deseti dopisů psal kaligrafickým písmem pan Kořínek František, prodloužená ruka starorakouské zdvořilosti, kdy se psalo krásné dívce… Spanilomyslná slečno… a pánovi se psalo v dopise… Slovutný pane! A když se psalo na jakýkoliv úřad, tak vždycky jako pan Kořínek… Slavný úřade! Pan Kořínek tedy mi nabídnul k velkému sou sebe sama, uvedl mne v dopisech psaných okresním a krajským soudům, ve kterých prosil, aby mu byl zvýšen důchod, do svého království důvěrných sekret; aby dostal přidáno na penzi, tak se nerozpakoval a převyprávěl soudu i to, kterak se narodil, kterak jeho tatínek plakával, zasvětil mne do svých finančních problémů a do své malířské Múzy, dal mi nahlédnouti do své závěti a svých Odkazů městu Domažlice… zrovna tak zasvětil i celý soud v okrese a v kraji do těch svých věcí a událostí, o kterých se zpravidla nehovoří, a když, tak - cokoliv od této chvíle řeknete, může být použito proti vám! Ale u Františka Kořínka právě to všechno, co by mohlo být proti němu, tak právě to všechno je pro něj, pro něj to svědčí, pro něj to hřímá, protože pan Kořínek sice pouze žádá slavné soudy o zvýšení své penze, ale protože je básník, tak uvádí všechno, co by mohlo být v souvislosti se zvýšením důchodu. Dokonce uvádí, že nakonec je panic! Ale pozor, to všechno je uvedeno bona lide tak, jak by hovořilo děcko nebo bezelstný člověk. Tak pan Kořínek svou Naivní fugou, jak jsem si dovolil jeho opus nazvat, pan Kořínek spontánní rytmizací svých vět dobral se koláží a asambláží a konfrontáží, střídavě podle náporu svého křiku střídal v textech pianissima s údery bubnů a činelů do fortissima, aby se soudy hovořil jako s vrchností nepřístupnou tak, jako je Kafkův Zámek, a přitom zase jim šeptal do ucha důvěrnosti, jaké se říkají jen nejbližším přátelům. Texty pana Kořínka patří i do kategorie výtvarného letrismu, protože jeho rukopis je nesen velikou vznešeností, co je císařovo, dávám císaři… Nejkrásnější ale na Naivní fuze je to, že pan Kořínek neustále zvyšuje svůj hlas, neustále přidává na faktech, která uvádí v podporu své žádosti, neustále, když se dovolává okresních a krajských soudů, opakuje je celým titulem i lokalitou, a tak dostává jeho text hřímavost kostelních varhan, když pan Kořínek uvádí všechny doposavadní spisy, tak vždycky s plnou citací, a na konci každého toho soudního dopisu pan Kořínek rozdává soudům a městu Domažlice další seriály obrazů a přírodních scenérií, další vetešnické sklady jako doklad toho, že jemu vždycky jde o to, aby soud usoudil, že pan Kořínek žádá o zvýšení důchodu z 640 Kč na sedm set jen proto, že každý člověk, i tedy soud, musí uznat, že s takovým důchodem se dneska žít nedá. Všech těch deset dopisů pana Kořínka je adresné poselství všem funkcionářům soudů, všem intelektuálům a slečnám zapisovatelkám… pan Kořínek dobře ví, že ty jeho sešity jsou netrpělivě očekávány od té doby, kdy došel první text a byl tam slibován další, pan Kořínek, když psal každý ten dopis, tak byl zalit sluncem velkého vytržení, velké euforie, tak jako píše skutečný básník, možná že psal i v auře, ve které se mu zjevil celý jeho život, a pan Kořínek vybíral jen ty mezní situace, o kterých věděl, že jsou schopny epatovat soudy, situace, které dodávají třpyt jeho elegantnímu stylu. Vlastně když jsem dočetl už pokolikáté ten rukopis pana Kořínka, tak jsem zjistil, že o zvýšení důchodu panu Kořínkovi v jeho sešitech vůbec nejde. Pan Kořínek chtěl jen během psaní ukonejšit sebe sama, chtěl sám sobě ukázat sebe jako spisovatele, který dovede napsat mužům a ženám od soudu, že kdyby jen trošku chtěl, kdyby jen trošku měl štěstí, tak by z něho byl malíř, akademický malíř a spisovatel, který hájí ten čtvrtý stav, ty proletáře, kteří ale, když jsou poctiví tak jako on, František Kořínek, tak vždycky všechno musí prohrát, rozdat… a přesto mít odsouzeníhodnou vznešenost! Protože pan Kořínek, přes ten svůj osud, je sám na sebe pyšný, má tedy právo na ten svůj křik. Když jsem teď zase dočetl ten rukopis pana Kořínka, jistím, že to staré Rakousko padlo až teprve teď, všechno to, co tvořilo to krásné středoevropské povědomí, to definitivně odešlo zadními vrátky teď, tímto rukopisem, odešly ty bohatě kolorované pohlednice, odešla korza, odešla slušnost, odešly Spanilomyslné slečny a Slovutní pánové… a naposledy teď zazněly tympány Slavný okresní soude… Slavný krajský soude! Pánové! Sešity pana Kořínka odešlo i to tiché křičení… ten spravedlivý křik nevinného pana Kořínka, který teď jistě dosáhl vrcholu prázdnoty, vrcholu své opuštěnosti, protože tímto křikem došel až tam, kde končí lidská cesta, kde člověk překročil všechno na zemí a dosáhl nejvyššího stupně tak, jak to ukazují tarokové karty Arcana Maior kartou označenou El Loco, konec člověka, kterého mají za blázna, který se natolik vzdálil svým bližním, že mu již žádný neporozumí, už na něm není nic, co by mohlo umřít, z bývalé kouzelnické hůlky se stala obyčejná poutnička hůl, na zeleném kyji si nese svůj raneček, v němž jsou již duchovní věci, člověk, který už nic nechce, tak jako pan Kořínek František, na konci posledního úředního dopisu, po tolika stránkách křiku a křičení, nechce nic víc než: Děkuji.

Bohumil Hrabal