„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Půvab psacího stroje značky Perkeo

Půvab psacího stroje značky Perkeo byl v tom, že básník Egon Bondy mi tenkrát zakázal, abych doplňoval čárky a háčky, abych nechal text tak, jak je, abych jej vnímal jako grafický list, jako artefakt. Bondy byl můj první posluchač tohoto textu, psaného na pokračování, někdy i Vladimír, častěji Zbyněk Sekal. Bondy křičíval radostí nad mým přednesem, dokonce mě povalil a hrozil mi, že mě zabije, prstíčkem mi kýval před očima a tvářil se, že mě za chvilku oddělá. Pak se ale uvolil, že to odloží o týden. Velice často mě přerušoval, zacpával si uši a křičel … Proboha dost, dost! A když jsem dočetl to, co jsem na pokračování napsal, znovu mě prosil, abych to nechal tak, jak to je, abych pokračoval a za týden, že si přijde vychutnat pokračování. Kolikrát se vrátil ze dvora, přerušil to svoje odcházení a zničeho nic se na mne vrhl a tloukl mě pěstičkou do zad a křičel na mne, že jsem dobytek, že jsem mu udělal takovou radost, že z toho nebude spát.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (4 hlasy)