V noci jsem snil, že jsem motýlem

Takové člověčisko vidí v parku dítě, neposlechnuvší matku, a hned uspořádá mu s přísnou emfasí přednášku o kráse poslušnosti a o bití. Spatří peroucí se kluky a hned je pohlavky rozhání. Vytkne ti na mostě, aniž mu překážíš v chůzi, že nejdeš po patřičné straně. Najde-li tě ve dne, za nejkrásnějšího počasí, v lese spícího, vzbudí tě: "hej, pane, nemyslete, že jste v posteli!" Přeřízne dokonce provaz nehybného už oběšence - vrchol drzosti a nelidskosti - bylo by přát každému takovému, aby sebevrah, přijde-li k vědomí, na místo sebe jej oběsil. - Mezi toto policajtství patří skoro každé míchání se do cizích věcí, "zasahování", "urovnávání", "napravování" i pomáhání: skoro vždy skrývá se tu "péče o celek", "snaha o obecné dobro" atd.; a i pod činy zdánlivě altruistními šklebí se pravidelně nějaké "dělání pořádku". Mezi policajtství patří i na př. upozornění: "Váš kabát pocákán je blátem od automobilu"; ty to víš, nestojí ti to za setření, ale nechceš být nezdvořilý, poděkuješ, zatím co si myslíš: jdi k čertu! a aspoň pro formu, jako opice, stíráš…

Zůstane pro mne v podstatě policajtstvím, strhnu-li na chodník člověka, jemuž hrozí okamžité přejetí…