Kategorie
27. Únor 2008
Vteřina a věčnost
Takové člověčisko vidí v
parku dítě, neposlechnuvší matku, a hned uspořádá mu s přísnou emfasí přednášku
o kráse poslušnosti a o bití. Spatří peroucí se kluky a hned je pohlavky
rozhání. Vytkne ti na mostě, aniž mu překážíš v chůzi, že nejdeš po patřičné
straně. Najde-li tě ve dne, za nejkrásnějšího počasí, v lese spícího, vzbudí
tě: "hej, pane, nemyslete, že jste v posteli!" Přeřízne dokonce provaz nehybného
už oběšence - vrchol drzosti a nelidskosti - bylo by přát každému takovému,
aby sebevrah, přijde-li k vědomí, na místo sebe jej oběsil. - Mezi toto policajtství
patří skoro každé míchání se do cizích věcí, "zasahování", "urovnávání",
"napravování" i pomáhání: skoro vždy skrývá se tu "péče o celek", "snaha
o obecné dobro" atd.; a i pod činy zdánlivě altruistními šklebí se pravidelně
nějaké "dělání pořádku". Mezi policajtství patří i na př. upozornění: "Váš
kabát pocákán je blátem od automobilu"; ty to víš, nestojí ti to za setření,
ale nechceš být nezdvořilý, poděkuješ, zatím co si myslíš: jdi k čertu! a
aspoň pro formu, jako opice, stíráš…
Zůstane pro mne v podstatě policajtstvím, strhnu-li na chodník člověka, jemuž hrozí okamžité přejetí…