V noci jsem snil, že jsem motýlem

Sbírka O lásce a jiné povídky sdružuje osm povídek Antona Pavloviče Čechova z rozmezí let 1894 až 1899, tedy z Čechovova vrcholného tvůrčího období, jež v různých variacích pojednávají o trpce humorných podobiznách lásky. Tuto podobu sbírky sestavilo nakladatelství Academia a to s použitím překladů Čechovových povídek z jiných povídkových souborů.

Sbírka obsahuje povídky Rotšildovy housle (1894), Profesor literatury (1894), Ariadna (1895), Dům s mansardou (1896), Mužici (1897), O lásce (1898), Záchvat (189?) a V roklině (1899), kdy pro ilustraci vyjímám stručný obsah prvních dvou:

Povídka Rotšildovy housle z roku 1894 pojednává o chudém mužikovi Jakovu Ivanovovi, přezdívaném jako Bronza, jenž se živí jako truhlář vyrábějící rakve a příležitostně hraje na housle a v to židovském orchestru ve městě. Jakov byl sice poctivý řemeslník, a skvělý hráč na housle, ale byl velmi nerudný a tak jej do orchestru zvali jen tehdy, nebylo-li vyhnutí. Jednoho dne ulehla jeho žena Marfa, sedmdesátiletá stařena, kterou po celý život nečastoval jinak než kopanci a nadávkami. Jakov ji odvezl do města k felčarovi, kterého si chudáci vážili více než doktorů, ale ten Marfu odmítne léčit s tím, že tak jako tak brzy umře. A tak se také stalo, Jakov ji vyrobil rakev, sám ji přednesl žalmy a sám ji uložil na hřbitově. A uvědomil si, že za celých padesát let co byli spolu, Marfu ani jednou nepohladil a ani jednou nepolitoval. Do této smutné nálady k Jakovovi přišel žid Rotšild, jenž na flétnu dovedl i tu nejveselejší písničku zahrát tím nejsmutnějším tónem, aby Jakova pozval hrát do orchestru. Ale Jakov mu jen nadával, zbil jej a pak i vyhodil. Rotšild ale za Jakovem přijde podruhé, ale Jakov cítí, že umírá steskem po Marfe, vezme do ruky své housle a zahraje tak smutnou písničku, že Rotšildovi tečou slzy po tváři. Večer, když přišel pop dát Jakovovi poslední pomazání, vzpomněl si Jakov zase na Marfy a na žida Rotšilda a přes popa vzkázal, že housle Rotšildovi odkazuje. - Rotšild tak zdědil nejenom ty nejkrásnější housle v širém okolí, ale zejména si všichni od něj nechávali často hrát onu Jakovovu písničku z předvečera jeho smrti.

Povídka Profesor literatury z roku 1894 pojednává o krátkém milostném vzplanutí Nikitina, poněkud nudného učitele na gymnáziu, jenž se během jednoho léta zamiluje, ožení se s krásnou a bouhatou Maruškou, ale do několika měsíců spadne z něj zamilovanost vyprchá, doma se nudí a žena mu jde na nervy. Sám sebe však považuje za někoho mimořádného, kdo zde na vesnici ztrácí svůj čas, talent i potenciál.