V noci jsem snil, že jsem motýlem

Nebýt Čechovova pozdějšího díla, asi bychom se i my, cynismem, ironií a nadsázkou odkojení čtenáři nechali zmást a novelu Drama na lovu položili jako poněkud naivní a strojenou prvotinu začínajícího, byť velmi talentovaného, spisovatele. Nicméně Čechov se již v této v pořadí druhé knižní próze vydané nedlouho po jeho Melpomeniných pohádkách z téhož roku uvedl jako satirik nejvyššího formátu, jenž si nic nezadá se svými pozdějším vrcholným dílem, kdy Čechov nastavil zrcadlo pravdy, ba porazil jeho vlastními zbraněmi tehdy oblíbený detektivní formát s milostnou zápletkou.

Ba Čechov se nezalekl ani, řekněme jednoho z nejzprofanovanějších postupů, kdy svůj příběh nechává uvést postavou redaktora, jenž od fiktivního autora románu a současně i vypravěče a hlavní postavy celého příběhu obdrží rukopis, aby zhodnotil, zda je možné jej časopisecky otisknout. Avšak i protřelý redaktor se nechá unést prvoplánovou primitivností slohu i zápletky tak, že sice odhalí skutečný průběh událostí, ale není již schopen prozřít skutečné motivy, jež autora donutily rukopis sepsat a zvláště pak zveřejnit - cynismus a pýcha nad dokonale provedenou dvojí vraždou.