29. Březen 2012
Hemsöborna, 1887
Lidé na Hemsö je suveréně nejznámější a asi i nejlepší román nejproslulejšího švédského spisovatele a dramatika Augusta Strindberga (byť co do proslulosti jej alespoň momentálně překonal Stieg Larsson se svou trilogií Milénium). Strindberg velmi často čerpal náměty z vlastního života tak, že mnoho jeho děl bývá považováno za autobiografická. - Tato autobiografičnost se ale ze strany čtenářů i jehointerpretů velmi často přeceňuje, což je dáno Strindbergovým talentem, se kterým dokázal ve svých čtenářích navodit naprosto realistický pocit autenticity - asi ne nadarmo je Strindberg zařazován mezi naturalistické spisovatele, kdy ale například na rozdíl od svého někdejšího souputnika Émile Zoly více než jeden a čtvrt století od doby svého vzniku úspěšně odolává změnám módy i estetických kritérií, a Strindbergovo dílo tak lze vhledekm k jeho nadčasovosti považovat za současné. Podobně Lidé na Hemsö jsou původně inspirováni skutečnými Strindberovými zážitky a to z doby dětství, kdy trávil prázdniny na ostrově Kymmendö. Román Strindberg psal během dlouhodobého pobytu v Německu a ve Francii a jako inspirace pro tuto oslavu švédské přírody, kultury i prostých švédských rybářů bývá považován Strindbergův stesk po rodné zemi.
Strindbergovo dílo má často sklon k tomu být radikální obžalobou soudobých problémů, kterou Strindberg halí do hávu ironie a satiry. To Lidé na Hemsö však mají přes svůj tragický závěr, spíše radostně humoristické vyznění s oslavou každodenního života. Postavy románu jsou velmi plasticky ztvárněné a ve své prostotě, přirozenosti i pravdivosti strhávají čtenáře k tomu, že s nimi nejen prožívá jejich každodenní životní lopotu, ale dokonce se s nimi i ztotožňuje a to přesto, že žádnou z těchto postav nelze považovat za kladného hrdinu.
Jednoho jarního dne přijíždí na malý rybářský ostrov Hemsö nový nádeník Larsson, muž mnoha povolání, který je na ostrov povolán, aby se zde staral o značně zbídačený statek i polnosti. - Přede dvěma lety totiž zemřel dosavadní pán statku a otec rodiny, Flod, a jeho ještě neplnoletý syn, Gusten, nebyl nikdy vychováván k práci, ale spíše k tomu, aby veškerý čas věnoval své zábavě v podobě rybaření a lovu. Podobně asi čtyřicetiletá vdova Flodová zvládala jen vedení kuchyně a pacholci si tak na statku užívali lenosti bez práce, kdy pole nebyla zaseta a hladová zvířata žrala mech a kůru. Nádeník Larsson, jenž vystřídal snad desítky povolání, aniž by v něčem skutečně vynikal, tak vycítil svou příležitost, během jednoho roku zvrátil postupný úpadek statku, osel pole, pronajmul panský dvůr jako letní byt bohatému hudebníkovi ze Stockholmu a postupně tak získal respekt nejen ostatních pacholků, paní Flodové, jejího syna a budoucího dědice Gustena, ale zejména rybářů z ostatních ostrovů, kteří se k tomuto suchozemskému cizinci zpočátku stavěli značně nevraživě.
Ba, pro svůj elán i vzrůstající postavení, se přes svůj nepříliš pohledný vzhled, začne líbit nejen mladým děvčatům, ale i samotné paní Flodové, která mu nakonec nabídne sňatek. Nově nabité postavení, kdy se stane rovnoprávným s ostatními, však vede k tomu, že Larsson se stane samolibým, ztloustne a za zády Flodové dovádí s děvečkami. Ba dokonce, poté, co se Flodové narodí mrtvé dítě a je jí lékařem pro pokročilý věk přísně zakázán další pokus o otěhotnění, podaří se mu zlomit manželku k tomu, aby sepsala závěť, ve které by zdědil značnou část dědictví. - Paní Flodová po porodu velmi rychle sešla a Larsson tak již má před sebou vidinu nové mladé a krasné manželky, ale i další možnosti rozšíření statku a rychlého zbohatnutí. To se však náhle zlomí poté, co jej manželka žárlivě sleduje při jedné z jeho milostných eskapád, kdy vyběhne neoblečena do mrazu a brzy na to umírá na zápal plic. Ale ještě v poslední den svého života nařídí Gustenovi, aby roztrhal závěť.
Je uprostřed zimy a před pozůstalými stojí nehehký úkol dopravit tělo nebožky do kostela a na hřbitov, což normálně obnáší několik hodin veslování. Na zpola zamrzlém moři pokrytém ledovou tříští, to však trvá mnohem déle a nakonec dojde k neštěstí, kdy se loď převrátí, rakev se ponoří pod vodu a Gusten s Larssonem se zachrání na ledové kře. Při hledání cesty zabloudí, přižene se vítr, který ledovou kru rozbije vlnami a zachrání se jen Gusten. Tělo Larssona i paní Flodové se již nikdy nenašlo.
Použitá literaturaž:
- August Strindberg, Lidé na Hemsö, Státní nakladatelství literatury, hudby a umění: Praha, 1958.