V noci jsem snil, že jsem motýlem

Lidé na Hemsö je suveréně nejznámější a asi i nejlepší román nejproslulejšího švédského spisovatele a dramatika Augusta Strindberga (byť co do proslulosti jej alespoň momentálně překonal Stieg Larsson se svou trilogií Milénium). Strindberg velmi často čerpal náměty z vlastního života tak, že mnoho jeho děl bývá považováno za autobiografická. - Tato autobiografičnost se ale ze strany čtenářů i jehointerpretů velmi často přeceňuje, což je dáno Strindbergovým talentem, se kterým dokázal ve svých čtenářích navodit naprosto realistický pocit autenticity - asi ne nadarmo je Strindberg zařazován mezi naturalistické spisovatele, kdy ale například na rozdíl od svého někdejšího souputnika Émile Zoly více než jeden a čtvrt století od doby svého vzniku úspěšně odolává změnám módy i estetických kritérií, a Strindbergovo dílo tak lze vhledekm k jeho nadčasovosti považovat za současné. Podobně Lidé na Hemsö jsou původně inspirováni skutečnými Strindberovými zážitky a to z doby dětství, kdy trávil prázdniny na ostrově Kymmendö. Román Strindberg psal během dlouhodobého pobytu v Německu a ve Francii a jako inspirace pro tuto oslavu švédské přírody, kultury i prostých švédských rybářů bývá považován Strindbergův stesk po rodné zemi.

August Strindberg je vedle Henrika Ibsena asi vůbec nejvýznamnější dramatik 2. poloviny 19. století. Avšak drtivá většina z jeho celkem 58 her, které do značné míry čerpaly z švédských historických námětů, již s úderem 20. století nenávratně zmizela ze světového repertoáru tak, že dnešnímu teatrofilovi je z jeho rozsáhléhé síla známa snad jen již zřídkavě udávaná Slečna Julie.

Jen naprostým nepochopením lze omluvit úvodník z Manželský historií Augusta Strindberga z nakladatelství Levné knihy: „Plodem jeho stihomamu vůči ženám a komplexu méněcennosti jsou povídky Manželské historie ostře a žlučovitě zaměřené proti institutu manželství a feminismu.“, protože ve skutečnosti jsou o všem jiném než o útocích, ať již na posvátný svazek manželský či na manželčiny snahy o svou emancipaci - Strindbergovy schopnosti i literární talent totiž sahají mnohem dále a Manželské historie, byť v nich převládá pejorativní nádech, se jen nesou na feministické vlně, jež se i dnes nijak zvlášť neliší od podoby, kterou nabývala v 80. letech XIX. stol., kdy tato Strindbergova povídková sbírka vznikla, a více než za kritiku ji lze brát za ironii padající na všechny strany, ať ženy či muže, svobodné či vdané, tatíky či staré panny.