V noci jsem snil, že jsem motýlem

Leitmotiv hry Marianniny rozmary Alfreda de Musseta z roku 1833 postaveném na klasické zápletce s mladou manželkou, starým klamaným manželem a drzým milencem, se v nejrůznějších variacích objevuje již od barokního commedie dell'arte, ba jako jeden z prvních tento námět použil Niccolò Machiavelli ve hře Mandragora z roku 1512. Mussetova inovace tohoto již po tři staletí opakovaného a v mírných obměnách rozvíjeného námětu spočívá jednak v postavě kamaráda - dohazovače, kterou o půl století dále rozvinul Edmond Rostand a to ve své nejslavnější hře z roku 1897 Cyrano z Bergeracu, a jednak v tragickém vyústění hry, kdy oproti klasice i očekávání čtenáře a diváka, hra nekončí vyznáním a naplněním lásky.

Alfrede de Musset po propadnutí své dramatické prvotiny Benátská noc z roku 1830 odmítal, další uvádění svých děl a mohl tak psát dle svého vkusu a nikoliv dle požadavků divadel. Toto rozhodnutí změnil až o dvě desetiletí později a tedy Marianniny rozmary, jež byly poprvé otištěny v literárním časopise Revue des deux Mondes dne 15. května 1833, byly poprvé uvedeny na prknech divadla Comédie-Française až dne 14. června 1851.

Mírně nesmělý Célio se již několik týdnů snaží vyznat svou lásku krásné a pyšné Marianně, ale ta jeho milostné dopisy odmítá nebo je bez přečtení roztrhá. A chladnou ji nechávají i serenády zpívané pod jejími okny. Célio tedy o přímluvu požádá svého nejbližšího přítele Octaveho, jenž nad lásku staví víno a rozkoš, a který je shodou náhod bratrancem Mariannina šedesátiletého manžela Claudia. Marianna se zpočátku Octavemu vysmívá, ale jeho humor, břitkost slov a současně i slepá žárlivost manžela, kterému vše hned na počátku vyzradila, ji vedou k tomu, že nakonec Octavemu podlehne a pozve jej o půlnoci do svého pokoje. Octave však zůstává věrným přítelem a namísto sebe vyšle zamilovaného Célia. Marianna mu však až po odchodu Célia pošle dopis, aby nechodil, protože na zahradě domu čekají vrazi najatí manželem, aby jej zabili. Célio má ještě možnost utéci, ale v domnění, že jej Octave oklamal a vyslal na smrt, aby měl Mariannu jen sám pro sebe, se nechává zabít. Octave poté odmítne Marianninu lásku a oplakává smrt přítele.