02. Leden 2009
Alfred Jarry: Ubu králem
Ubu Roi (1896)
S označením Alfreda Jarryho jako nejvlivnějšího dramatika všech dob se sice příliš často nesetkáme, snad také proto, že Jarryho boj proti hlouposti světa je dnes aktuálnější než kdy dříve, ale byť byl Jarry plnohodnotně doceněn až mnoho desetiletí po své smrti, stojí na jeho odkazu celé moderní divadlo, dadaismem a surrealismem počínaje, absurdním divadlem pokračuje a současným divadlem jako takovým konče.
Alfred Jarry bývá krom jedné z nejslavnějších divadelních postav, Králem Ubu, nejčastěji avizován jako básník, dramatik, spisovatel, cyklista, patafyzik, ale též jako génius i blázen a zejména provokatér originálního ducha.
Jeho nejznámější dílo Ubu králem při svém prvním uvedení dne 10. prosince 1896 v Théâtre de l'Œuvre nejen na padrť rozbilo dosavadní pojetí divadla, ale vyvolalo též jeden z největších divadelních skandálů: „Přítomny byly veškeré celebrity tehdejšího společenského a uměleckého světa. Autor si sám přednesl úvodní projev, hlasem úmyslně suchým, monotónním. Pak se rozhrnula opona a objevilo se jeviště, na jehož výzdobě pracovali mimo jiné Bonnard, Vuillard a Lautrec, a otec Ubu pronesl své pověstné první slovo. Vypukl strašlivý povyk, pohoršená honorace syčela, křičela, dupala, Jarryho příznivci jim nadávali, osvětlovač střídavě rozsvěcoval a zhášel světla v sále. To trvalo čtvrt hodiny. Otec Ubu zatím na scéně improvizoval divoký tanec. Pak hra konečně pokračovala, ale při každé z průpovídek otce Ubu propukala vřava nanovo. Uražení odcházeli. Normální se chechtali. Příznivci plesali.“[1]
Postava Krále Ubu má své kořeny v Jarryho gymnazijních letech a svůj věrný vzor v profesoru fyziky Hébertovi, který ztělesňoval „veškerou směšnost světa“. V tomto období vznikla řada kolektivních studentských prací s hlavním hrdinou Ébém (zkomolený Hébert), kdy jeden z nich, text Poláci Jarry rok před maturitou přepsal do dramatické podoby a uvedl jej ve formě loutkového divadla. O osm let později, takřka beze změn v napsaném libretu, hru uvedl již se zformovaným antihrdinou Ubu ve zmíněné slavné premiéře.
Postava Krále Ubu se však v Jarryho životě proplétala nejen v dalším díle - ať již hrách Ubu spoutaný, Ubu na homoli (zkrácená verze Ubu králem) a Ubu paroháčem, ale i v Jarryho životní filozofii, kdy se s králem Ubu plně ztotožnil.
Příčiny proč má dodnes, tedy více než století od svého vzniku, tolik provokativní nádech, je krom apriori lidské hlouposti, jež kvete v každé době, charakterově každé době zcela poplatná postava krále Ubu, jíž lze charakterizovat jako negaci všech dobrých lidských vlastností. Král Ubu je tak ztělesněním blbosti, krutosti, sadismu, bezohlednosti a lakoty. To vše až do té míry, že jej nelze označit za ironii či satiru, protože Jarry záměrně nedává ve hře ani ždibec místa pro jakýkoliv náznak duchaplnosti či inteligence. Naopak král Ubu bez výjimky pronáší jen „blbé fráze“. Ale v Jarryho hře nemá místo ani psychologie, hra s diváky, divadelní scéna či kostýmy, naopak, vše má být tzv. moderní, tj. ušmudlané, bídné a hrozivé, a herci se nemají se svými rolemi ztotožňovat a prožívat je.
OTEC UBU Hovnajs!
MATKA UBU A to je pěkné, otče Ubu! Jste vy to čtverák!
OTEC UBU Ať vás nepřerazím, matko Ubu!
MATKA UBU Měl byste zabít někoho jiného, otče Ubu,
ne mne.
OTEC UBU Při mém zeleném ptáku, tomu nerozumím.
MATKA UBU Cože otče Ubu, jste snad spokojen se svým
osudem?
OTEC UBU Při mém zeleném ptáku, hovnajs, zajisté,
paní, že jsem spokojen. Kapitán od dragounů, pobočník krále Václava, vyznamenaný
řádem červeného orla polského, bývalý
král Aragonie, co byste chtěla víc?
MATKA UBU Cože! Vy jste přece byl aragonským králem
a teď se spokojíte tím, že vodíte na přehlíd-
ky padesát hulvátů s kosinkami, ačkoliv by
na vaši kebuli mohla po koruně aragonské
nastoupit koruna polská?
OTEC UBU Ach matko Ubu, nerozumím tomu, co mi
povídáš.
MATKA UBU Ty jsi tak hloupý!
OTEC UBU Při mém zeleném ptáku, král Václav je dosud velmi na živu a ostatně dejme tomu, že
by i umřel, copak nemá hroznou spoustu
dětí?
MATKA UBU Kdo ti brání povraždit celou rodinu a dosednout na její místo?
OTEC UBU Matko Ubu, vy mě urážíte a budete okamžitě uvržena do hrnce!
MATKA UBU Ouha, ubožáčku, kdopak by ti spravoval
kalhoty, kdybych byla uvržena do hrnce?
OTEC UBU Aha, opravdu. Vlastně co na tom? Copak
nemám prdel jako každý jiný?
MATKA UBU Na tvém místě, co se té prdele týče, posadila bych ji na trůn. Mohl bys náramně zbohatnout, znamenitě se cpát jitrnicemi a hasit si to v kočáře po ulicích.
OTEC UBU Kdybych byl králem, dal bych si udělat vysokou přilbici, jako jsem měl v Aragonii
a co mi ty lumpové ve Španělsku tak nestoudně ukradli.
MATKA UBU Mohl by sis taky pořídit deštník a kaftan,
který by ti šel až na paty.
OTEC UBU O, podléhám pokušení. Hrom do hovniska, hovnisko do hromu, jestli toho krále
někdy potkám u lesa, zle se mu povede!
MATKA UBU Výborně, otče Ubu, takhle se mi líbíš, teď
jsi opravdový chlap.
OTEC UBU Ba ne, já, kapitán od dragounů, a zabít
polského krále? Radši umřít!
MATKA UBU (stranou) Hovnajs!
(nahlas) Chceš tedy zůstat chudý jak ta
kostelní myš, otče Ubu?
OTEC UBU Mordije a při mém zeleném ptáku, radši zůstanu chudý jako vyzáblá a poctivá myš, než
abych byl bohatý jako zlá a tlustá kočka.
MATKA UBU A co helmice? Co deštník? Co kaftan?
OTEC UBU No, a co má být?
(Odejde a bouchne dveřmi)
MATKA UBU (sama) Hovnisko na hovnisko, byla to
s ním zatracená práce, ale hovnisko na
hovnisko, myslím, že jsem s ním přeci hnula. Díky Bohu a mně samé, do týdne snad
budu polskou královnou.[2]
Použitá literatura:
- Alfred Jarry, Ubu králem, Ubu spoutaný, Ubu na homoli, Ubu paroháčem, Garamond: Praha, 2004.