V noci jsem snil, že jsem motýlem

Švédský básník, dramatik, prozaik ale i malíř August Strindberg napsal několik desítek básnických sbírek, divadelních her, románů a povídkových souborů, jež dodnes patří mezi živá a často vydávaná i uváděná díla. Přesto je dnes Strindberg více než pro své dílo více proslulý jako nepřítel manželství či dokonce i jako nepřítel žen. Je jisté, že Strindberg byl maniakální osobnost, kdy období horečného tvůrčího zápalu střídal s obdobími plných depresí. Současně se Strindberg hned třikrát oženil a zase rozvedl. Přesto bychom v jeho osobním životě jen stěží hledali pro tuto pejorativní nálepku nepřítele manželství a manželek nějaké reálné opodstatnění.

Tato lidová legenda totiž nevznikla na základě Strindbergových názorů či snad dokonce činů, ale jen díky nesprávné interpretaci jeho díla, které bývá pro množství emocí a citů považováno za autobiografické. A nejinak je tomu u dvojice naturalisticky psychologických dramat z roku 1900 Tanec Smrti I a Tanec Smrti II, ve kterých by se daly emoce, ale i manželská nenávist doslova krájet, avšak oproti častým výkladům toho nemají se Strindbergovým skutečným životm či jeho vlastními názory, moc společného.

Alice a kapitán jsou manželé již pětadvacet let, během kterých se jejich vztah vyvinul do bodu, kdy jeden druhého nenávidí, ale současně se vzájemně potřebují a nejsou schopni se rozejít. Rozehrává se tak mezi nimi ďábelské hra, plná vzájemného obviňování, urážek, lží, spolčování se s dočasnými spojenci ze značně prořídlých řad přátel, a poté zase usmiřování a společného útoku na předešlé spojence. Jejich manželství tak neustálými zvraty připomíná tanec a zničující vliv na ně samotné, ale i jejich nejbližší přátele, jež se dopustili té chyby, že se přidali na jednu z rozhádaných stran, zase připomíná smrt. - Odtud velmi přiléhavý název Tanec Smrti.

Drama je rozděleno do dvou částí, jež je možné uvést v celku ale i jako jednotlivě inscenace. Strindberg je dokončil v říjnu - část I, repsketive v prosinci roku 1900 - část II, ale pro velmi negativní náboj hru odmítla uvést všechna oslovená švédská divadla, a tak drama uvedlo až divadlo Altes Theater v Kolíně nad Rýnem a to v září 1905. Švédská premiéra se uskutečnila až v roce 1908, kdy v září stockholmské Intimní divadlo, jež téhož roku Strindberg společně s hercem a režisérem Adolfem Falckem založil, uváděl v něm většinu svých her a současně zde působil jako dramaturg i režisér, uvedlo nejprve díl I. a poté v říjnu i díl II. Do repertoáru světových divadel se hra dostala až po objevném nastudování režisérem Maxem Reinhardtem v berlínském Deutsches Theater v roce 1912. V českých zemích hru poprvé nastudovalo Divadlo na Královských Vinohradech v lednu 1917 a to část I. Část druhá u nás byla poprvé uvedena v roce 1933 v pražském Komorním divadle.