„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

August Strindberg: Slečna Julie

August Strindberg: Slečna Julie

August Strindberg: Slečna Julie

Fröken Julie, 1888

Ač se snad řady Strindbergových nepřátel, či lépe potrefených hus, v uplynulém století nijak neztenčily, ba snad právě naopak je určitým módním klišé čas od času na Augusta Strindberga zaútočit jako na představitele temného patriarchálního 19. století, ale i zapřísáhlého nepřítele žen, potažmo manželství, nelze se asi neshodnout, že August Strindberg je nejen jedním z divadelních klasiků, jehož psychologicky laděná dramata předurčila vývoj moderního divadla na mnoho desetiletí dopředu, ale též, že jeho dílo, ač snad ostře vyhraněné, v základních rysech nastínilo budoucí společenské změny s důsledkem postupné emancipace žen, potažmo tzv. sexuální revoluce.
A jednou z nejúspěšnějších, ba dodnes velmi aktuální a hrané, je drama z roku 1888, Slečna Julie, jež se mimo jiné dočkalo jen v českých zemích několika televizních podob, a v roce 1999 v hollywoodské produkci i podoby filmové, což dosvědčuje, že tématika sexuální stránky emancipace jen přes opakované módní vlny sexuálních excesů a frivolnosti, zůstává ve své nejvlastnější podstatě nedořešena.
Osobnost slečny Julie je do značné míry narušena poněkud neuspořádaným vztahem svých rodičů, kdy její matka, původem z nižších společenských vrstev, si z hrdosti odmítla vzít za manžela pozdějšího Juliina otce, naopak společensky nejvyššího původu tak, že již samotné početí Julie bylo ze strany matky zcela nechtěné a na straně otce zase znamenalo významnou společenskou komplikaci, jež jej vydělila z okruhu svých někdejších společenských styků. Roztržka mezi oběma rodiči se pak v průběhu dalších let ještě více rozrůstala tak, že výchovu Julie dle svého nejlepšího mínění zastínil otec s tím, že ji až do dospělosti vychovával jako muže.
Děj hry, jež je umístěn do rozmezí několika hodin večera a nadcházející Svatojánské noci, zastihl Julii v jejích pětadvaceti letech, krátce poté, co zrušila své zasnoubení s tím, že jí neuspokojuje původní plán i v manželství hrát vůdčí mužskou úlohu se submisivním, ba do jisté míry masochistickým manželem. Naopak jako žena touží být dobyta a pevně vedena dominantní osobností. Tímto vyvoleným se v očích Julie měl alespoň co by milenec stát, světem i milostným životem protřelý, sluha Jean, nicméně ten přes počáteční rozpaky, ba strach z Juliina otce, pana hraběte, v Julii vycítí pouhou sexuální trofej, vyzná jí lásku, omámí společným romantickým útěkem do Švýcar, aby ji dal ráno do ruky svou břitvu a poslal ji „na úrovni“ vyřešit svůj neomluvitelný prohřešek, kdy spustiv se s mužem nižšího původu, již nikdy nemůže očistit svou pověst padlé ženy.

Použitá literatura:

  1. August Strindberg, Slečna Julie.

Bibliografie:

PřílohaVelikost
Slečna Julie324.94 KB
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (6 hlasů)