„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Eugène Ionesco: Král umírá

Eugène Ionesco: Král umírá

Eugène Ionesco: Král umírá

Le roi se meurt, 1962

Méně známé drama Eugèna Ionesca Král umírá z roku 1962 lze do značné míry uchopit jako satirickou reflexi základních myšlenek v té době vrcholící módní vlny existencialismu, kdy si Ionesco až ad absurdum utahuje ze základních existencialistických témat smrti, bytí i svobody jedince.
Hlavnímu hrdinovi, králi Bérengeru I., zbývá právě poslední hodina života, kterou však namísto činů či alespoň zhodnocením svého více než dvěstepádesátiletého života, ve kterém dokázal svou neschopností zcela zdecimovat svou říši, promarní nesmyslným tlacháním tak, že svou typologií v mnohém předesílá svou inspiraci v slavném Králi Ubu Alfreda Jarryho z roku 1896.
Vzhledem k faktu, že absurdní drama Eugèna Ionesca získalo svůj světový věhlas až se značným zpožděním několika desetiletí. Poté, co se Ionesco po roce 1968 dostal na pomyslný seznam nevhodných autorů, uskutečnila se česká premiéra této hry až v roce 2002 s nepříliš vydařené inscenaci Divadla v Řeznické s nevýrazným Jiřím Bartoškou v titulní roli.

Použitá literatura:

  1. Eugène Ionesco, Král umírá, Artur, Praha: 2006.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (2 hlasy)