„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Eugène Sue: Tajnosti pařížské

Eugène Sue: Tajnosti pařížské

Eugène Sue: Tajnosti pařížské

Les Mystères de Paris, 1842-43

Vrcholné dílo Eugèna Suea, Tajnosti pařížské, bude dnes hledat svého čtenáře asi jen s velkými obtížemi - ti náročnější jej záhy odhodí jako jakousi směs dobrodružného románu, jenž mísí sociální kritiku s velmi naivním romantismem s apriori určeným duševním vývojem černo-bíle stvořených postav, ne nepodobnému stylu psaní Alexandra Dumase; mladší čtenářské publikum zas odradí značný přesah od šablony s rychlým spádem děje a překvapivým rozuzlením směrem k románu mravů. Nicméně z hlediska vývoje francouzské literatury lze Tajnosti pařížské položit jako základ nejen pro vznik slavných Bídníků Victora Huga, ale jeho vliv lze vysledovat i v raném tvůrčím období Émila Zoly.
S přihlédnutím k oné „dobrodružnosti“ nemá ani smysl se pokoušet děj Tajností pařížských hlouběji analyzovat, ostatně vzhledem k primárnímu úsilí Eugèna Suea svého čtenáře především pohltit a zaujmout natolik, aby si zakoupil další pokračování (Tajnosti pařížské byly původně vydány v deseti svazcích), román trpí ve své konzistenci a soudržnosti.
Z hlediska historického je pak z díla Eugèna Suea paradoxně zajímavější román z let 1849-56, Les Mystères du peuple, který Maurice Joly použil jako základ pro pamflet proti císaři Napoleonovi III., Dialog v pekle mezi Machiavelem a Montesquieu (Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu) z roku 1864, jež přes pokusy o zákaz jak Sueova originálu, tak Jolyho plagiátu, žily dál svým životem, a krom například inspirace v Dumasově románu Josef Balsamo, jej v roce 1868 jako základ pro své dílo Biarritz, jež „popisuje úklady židovských rabínů, kteří se jednou za 100 let o půlnoci scházejí na židovském hřbitově v Praze, aby zde naplánovali další program židovské konspirace“[1], použil Hermann Goedsche, jehož základ opět plagiovala ruská tajná policie ve svých Protokolech siónských mudrců, který pro změnu opět neváhal využít Adolf Hitler ve svém Mein Kampf!
Ostatně zástupy věřících v Protokoly se od pádu Adolfa Hitlera nijak výrazně nemenší tak, že není snadné rozhodnout, zda plagiát dobrodružného románu z poloviny 19. století, jež posloužila jako záminka jak pro holocaust, tak pro celou řadu protižidovských pogromů, jak v Hitlerově Německu, carském Rusku, potažmo Stalinově Sovětském Svazu, ale i v rodné Francii, Velké Británii a USA, má více budit smích anebo pláč. (Podrobnosti viz dokument Výklad protokolů siónských mudrců.)

Použité zdroje:

  1. Eugène Sue, Tajnosti pařížské, Levné knihy KMa: Praha, 2004.
[1] Cit. dle Tomáš V. Odaha, Výklad protokolů siónských mudrců.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2 (1 hodnocení )