„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Униженные и оскорбленные, 1861

Ač bývá Fjodor Michajlovič Dostojevskij považován za jednoho z největších literárních velikánů a myslitelů všech dob, je jeho rozsáhlé dílo pro současného čtenáře omezeno de facto na čtveřici nejvýznamnějších románů. Nicméně dodejme, že tomu není náhodou, kdy nebýt zmíněné čtveřice à la Zločin a trest, Běsi, Idiot a Bratři Karamazovi, byl by Dostojevskij jeden z mnoha provinčně ruských spisovatelů 2. poloviny 19. století, kteří se zmítali mezi vlivem Alexandra Puškina, Michaila Lermontova a E. T. A. Hoffmanna.
Dostojevského dílo obecně trpí přílišnou uspěchaností i nekritičností, kdy Dostojevskij značnou část svého tvůrčího života trpěl finanční nouzí, ba mnohokrát mu hrozilo vězení pro dlužníky. Nebylo tak výjimkou, že 1. část románu již vyšla v časopise, 2. část byla v tiskárně a 3. část Dostojevskij teprve diktoval. Vše s velkou časovou nouzí tak, že nemohlo být ani řeči o korekturách či dokonce revizi.
A právě v tomto duchu se nese i román z roku 1861 Uražení a ponížení, ve kterém Dostojevskij odkazuje jak na zmíněného E. T. A. Hoffmanna tak na svou vlastní prvotinu Chudí lidé (vypravěč Ivan Petrovič je Dostojevského alter egem právě z tohoto období). Dostojevského text tak přinejmenším trpí obrovskou rozvláčností, patosem i chudou a zcela nerealistickou zápletkou, jíž více než za proklamovanou sociální obžalobu můžeme položit za „ruskou“ těžkopádnost.

Použitá literatura:

  1. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Uražení a ponížení, Melantrich: Praha, 1930.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (2 hlasy)