V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dostojevského povídka z roku 1848 Vánoční stromek a svatba nejen ostře kontrastuje s jeho pozdější psychologickou prózou s předělem v Zápiscích z podzemí, ale svou romanticky vystavěnou zápletkou více koketuje s dílem Michaila Jurjeviče Lermontova či Alexandra Sergejeviče Puškina.

Vypravěč našeho příběhu je nezúčastněným svědkem dvou navzájem navenek zcela nesouvisejících událostí - dětského bálu v podvečer Nového roku, kde se chvástající hostitel před společností pochlubí, že jeho dcera, nyní ještě dítě, získá věnem slušný finanční obnos několika set rublů a svatby, o pět roků později.

A ono věno zaujme jednoho z hostů dětské slavnosti, ne přílišnou shodou okolností velmi bohatého a o to více chamtivého, natolik, že se rozhodne tomuto dítěti družit. Překážkou je mu však syn služky, ke kterému hostitelova dcera chová mnohem vřelejší sympatie. Náš vypravěč by snad tuto trapnou příhodu zcela vypustil z hlavy, kdyby právě po oněch zmíněných pěti letech nebyl náhodným svědkem svatby téhož bohatého a chamtivého muže, jehož nevěstou se měla stát ještě nedospělé dívka, v které vypravěč pozná ono děvčátko z předvánoční dětské veselice…