„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1848

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci

Белые ночи, 1848

Novela Bílé noci z roku 1848 má v Dostojevského díle status díla nejsilněji inklinujícímu k romantismu Lorda Byrona ale i Alexandra Sergejeviče Puškina a Michaila Jurjeviče Lermontova. Tedy vzhledem k letopočtu svého vzniku dílo jak infantilní tak do značné míry autobiografické, kdy lze postavu vypravěče-snílka ztotožnit s rozpoložením samotného Dostojevského.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Елка и свадьба (Из записок неизвестного), 1848

Dostojevského povídka z roku 1848 Vánoční stromek a svatba nejen ostře kontrastuje s jeho pozdější psychologickou prózou s předělem v Zápiscích z podzemí, ale svou romanticky vystavěnou zápletkou více koketuje s dílem Michaila Jurjeviče Lermontova či Alexandra Sergejeviče Puškina.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Честный вор, 1848

Nejranější dílo Fjodora Michajloviče Dostojevského lze nazvat jako období hledání vlastního literárního stylu i témat tak, že se Dostojevskij celkem pochopitelně a poplatně tehdejší módní vlně, kdy Rusko se zpožděním objevuje E.T.A. Hoffmanna a Charlese Dickense, obrací k sociální tématice.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Nejznámější Dostojevského humoristické dílo Strýčkův sen z roku 1859 si na paškál bere vzhlédnutí se ruské střední třídy ve francouzské společenské etiketě z doby před půl stoletím s námětem senilního knížete K. přesvědčeném o své milostné neodolatelnosti, kterého se čilá Marja Alexandrovna Moskalevová snaží provdat za svou společensky znemožněnou a již poněkud starší dceru Zinaidu.