„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Francis Scott Fitzgerald: Něžná je noc

Francis Scott Fitzgerald

Francis Scott Fitzgerald

O smyslu díla Francise Fitzgeralda již mnohé napoví jeho zařazování do tzv. Ztracené generace (Lost generation), tedy do skupinky spisovatelů a básníků (krom Fitzgeralda Ernest Hemingway, William Faulkner, Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound) kteří si nejen prošli peklem I. Světové války, ale jejich dílo má společného jmenovatele v osudech hlavních hrdinů, jež odrážeje životní postoje svých autorů jsou sice osobnostmi přesahujícími okolní šeď, ale tyto lidské kvality jsou průměrnou většinou nejen neoceněny, ale naopak získávají nádech Kainova znamení.
A nejinak se odvíjí osudy hlavního hrdiny románu Něžná je noc Dicka Divera, vysoce nadaného psychiatra s ambicemi stát se odborníkem na úrovni Sigmunda Freuda, který se však po napsání svého úvodního díla Psychologie pro psychiatry, jež se během několika málo let dočká několika desítek vydání a stane se fundamentálním dílem ve své kategorii, vzdá své vědecké kariéry pro krásnou ale vážně schizofrenií postiženou Nicole, jež je tak trochu mimoděk i bohatou dědičkou s takřka neomezenými finančními prostředky.
Dick si sice od počátku uvědomuje problematičnost vztahu mezi lékařem a jeho pacientkou, kde namísto lásky hraje hlavní úlohu závislost a potřeba, ale krása Nicole, kterou nebere jen jako ženu ale i studijní materiál pro své další tentokrát velmi přelomové vědecké dílo, přehluší mnohá varování svých i kolegů. Dick i Nicole přes své počáteční přísahy velmi záhy sklouznou ke snobskému způsobu životu a byť se alespoň navenek snaží stranit vysoké společnosti, ve které je Dick jako vynikající společník velmi vyhledáván, protože si pro své sebevědomí, na rozdíl od drtivé většiny příslušníků elitní vrtvy, nepotřebuje dokazovat kvality milostnými úspěchy, narcismem či egoismem a je naopak tmelem mezi různorodými hromádkami zhroucených osobností.
A vlastní příběh, potažmo charaktery postav a duševní prázdnota celé společnosti jsou položeny právě na jejich vztahu k Dickovi, který je v jinak zcela povrchním příběhu bez většího náznaku děje jediným skutečným hrdinou s vlastními názory i životním postojem. - Závislost ostatních na Dickovi ilustruje mladá herečka Rosemary, která je do Dicka po mnoho let zamilována, ale ten odmítnuv její milostné návrhy s tím, že jejich vzájemné sympatie, na straně Rosemary se zamilovaností do Dickovi charismatické osobnosti, na straně druhé se směsicí obdivu ke krásné věci a potřebě chránit, zdaleka nedosahují vrcholů lásky, zůstává pro Rosemary životním idolem, kterým měří nesčetné zájemce o její žhavé náručí.
A právě vztah k Rosemary, do které se Dick s postupem let také zamiluje, zatímco Rosemary ztratí svou mladistvou naivitu a tím i pocit a potřebu zamilovanosti, je i indikátorem Dickova postupného pádu, nejen jako člověka z nižších vrstev, před kterým se chtě nechtě klaněla celé snobská vrstva, ale i jako osobnosti, kdy Dick postupně zvyšuje denní dávky alkoholu a pro svou ženu přestává být, vzhledem k Dickově lékařskému umění, nejen nepostradatelným, ale v souvislosti s všeobecnou prázdnotou, kde je hodnota člověka měřena ne charakterem či schopnostmi, ale jen původem a majetkem, i chtěným.
Události tedy mají rychlý sled, Nicolina svého času bezmezná láska se odkrývá ve své skutečné podobě a jejich osudy se navždy rozcházejí - Nicole i nadále zůstává členkou společenské smetánky, nemajetný Dick, jenž svou kariéru obětoval ve prospěch léčby své ženy, se dál protlouká životem jako zcela druhořadý všeobecný lékař.

Použitá literatura:

  1. Francis Scott Fitzgerald, Něžná je noc, Euromedia Group: Praha, 2005.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (5 hlasů)