V noci jsem snil, že jsem motýlem

Velký Gatsby je dnes základním studijním materiálem v rámci osnov studia americké literatury a v nejrůznějších žebříčcích se umisťuje jako jedno z nejvýznamnějších literárních uměleckých děl 20. století. Toto privilegium se však Velkému Gatsbymu dostalo až po smrti svého autora, Francise Scotta Fitzgeralda v roce 1940. Ba naopak, Velký Gatsby nebyl čtenářským či ekonomickým propadákem, ale ohlas který vzbudil přeci jen neodpovídal, jak poději rozpoznaným kvalitám díla, tak obrovskému úsilí, které do něj Fitzgerald během své tříleté práce vložil.

Počáteční idea pochází z června roku 1922, konkrétnější kulisy však Fitzgerald začal komponovat až po svém přestěhování se do Long Islandu v říjnu téhož roku, kdy právě sem umístil hlavní děj románu s tím, že dle honosnosti jednotlivých čtvrtí, respektive dle odměření snobství svých obyvatel na starousedlíky a poválečné zbohatlíky, Long Island přezdívá jako Východní a Západní vejce.

Vypravěčem a současně i hybatelem klíčových událostí, je Nick Carraway, potomek z patricijské rodiny ze Středozápadu, který se rozhodne povznést se na právě počínající vlně finančních a akciových spekulací (, které vyvrcholily v tzv. černý čtvrtek 24. října 1929 a zapříčinily následnou Velkou hospodářskou krizi) a pronajme si skromný bungalov v Západní vejci. Shodou okolností hned vedle opulentního sídla Velkého Gatsbyho, který je v celém New Yorku znám pro své každotýdenní večírky.

Jednoho dne je Gatsbym, jakožto soused, pozván i sám Nick, který s jistou dávkou překvapení zjišťuje, že nikdo z hostů vlastně netuší, kdo je jejich hostitel vlastně zač, odkud přišel a v jaké oboru podniká, může-li si dovolit tak náročné pohoštění pro několik tisíců lidí.

A právě v tomto výchozím bodě je rozvíjeno Fitzgeraldovo vyprávění s despektivním podtextem, že společenské uznání, natož pak lásku či dokonce přátelství není možné získat jakýmkoliv množstvím peněz. Ba, autor zde jasnovidecky prorokoval, že po velkém flámu musí vždy přijít velká kocovina (v podobě Velké hospodářské deprese).

Pro pochopení skutečného smyslu této novely, je potřeba znát paralelu s Fitzgeraldovým osobním životem, kdy lze postavu Gatsbyho prohlásit za autorovo alter ego:

Fitzgerald byl v roce 1918 odveden do armády, kde mu byl jakožto vysokoškolákovi přiřknuta hodnost nižšího důstojníka. V rámci přípravného vojenského kempu v Montgomery v Alabamě se setkává se svou budoucí manželkou Zeldou Sayreovou, která je okouzlena jeho vojenskou uniformou a přes protesty své rodiny se za něj v roce následujícím dokonce i vdá. Přesto však Fitzgerald musel s rodinou své manželky, respektive jmenovitě se svých tchánem, který působil jako soudce, po celý život bojovat, aby dokázal, že je své manželky, která pocházela pro něj v jiné situaci ze zcela nepřístupných společenských kruhů, hoden a je schopen ji zajistit odpovídající životní úroveň.

Za obdobných podmínek se se svou láskou Daisy střetává i Gatsby, avšak na rozdíl od autora, je skutečně odvelen a zúčastní se bojů v rámci I. světové války. Za projevenou statečnost je mu jakožto válečnému hrdinovi dokonce darována výsada v podobě studia v anglickém Oxfordu, která však nedokončí.

Po svém návratu zjišťuje, že Daisy se za jeho nepřítomnosti provdala, byť proti své vůli, za příslušníka rodiny z odpovídajícím společenským původem tak, že Gatsby veškeré své další snažení podřídí tomu, aby se stal bohatým a mohl Daisy, u které nepochybuje, že jej stále miluje, nabídnout odpovídající životní standard.

Nicméně, obdobně jako sám Fitzgerald, zjišťuje, že nedostatečný společenský původ (potom chudých irských přistěhovalců) nelze vykoupit ani obrovským bohatstvím, které se mu jakožto pašeráku alkoholu za času prohibice, podařilo nashromáždit.