V noci jsem snil, že jsem motýlem

Friedrich Dürrenmatt je zařazován mezi klasiky německé literatury a dramatu, ale oceňována je zejména raná část jeho tvorby, konkrétně pak jeho dvě detektivní novely Soudce a jeho kat z roku 1950 a Podezření z roku 1951, a dále pak divadelní komedie Návštěva staré dámy z roku 1956. Obecně je Dürrenmattovo dílo vyzdvihováno pro svůj satirický podtext ale i filozofické přesahy. Díky mnoha paralelám - díla psaná v němčině, pobyt ve Švýcarsku, malý generační rozdíl i orientace na epické divadlo - bývá Friedrich Dürrenmatt srovnáván s politicky ale i divadelně angažovaným německým dramatikem Bertoltem Brechtem, který však na rozdíl od Dürrenmatta zaujímal mnohem radikálnější postoje, působil nejen jako autor ale i jako režisér ba dokonce i jako divadelní ředitel, ale zejména divadlo pojímal jako způsob osvěty.

Psychologická detektivka Soudce a jeho kat nijak nevyniká precizně postaveným příběhem, ba naopak detektivní zápletka obsahuje mnoho logických rozporů a klíčový bod většiny detektivek - to jest identitu vraha - je možné dedukovat již na samém počátku novely. A toto Dürrenmattovo asi vůbec nejslavnější a čtenáři nejvyhledávanější dílo neoplývá ani nějakým závratným květnatým jazykem. Největší deviza celé novely je totiž obsažena v geniálně zvoleném názvu, který evokuje psychologický či dokonce existencialistický význam.

Komisař Bärlach má několik dnů před svým penzionováním a byť je ikonou bernské kriminální policie, mezi jeho obvyklé případy patří více než vraždy vyšetřování menších krádeží. Jeho poslední případ však má být nejen čestným završením jeho celoživotní kariéry, ale má se stát i vendetou a to nejen za jeho zavražděného kolegu Schmieda, ale i za celoživotní zločiny nikdy nepotrestaného Richarda Gastmanna.

Komisař Bärlach je policistou starého typu, který více než na moderní policejní metody s postupným sbíráním důkazů sází na intuici, znalost lidí ale zejména pak své dlouholeté životní zkušenosti a to, že vrahem policisty Schmieda je jiný policista Walter Tschanz, dedukuje komisař Bärlach již na počátku vyšetřování, ale namísto toho, aby Tschanze z vraždy obvinil, jej pověří, aby vraždu vyšetřoval. To vše Bärlach navíc okoření tím, že v několika náznacích Tschanzemu naznačí, že zná identitu vraha, a v rámci vyšetřování bude pouze dohlížet na Tschanzeho postupy ve vyšetřování. - Tschanz je tak chycen do psychologické pasti, ze které se snaží dostat tím, že hledá jiného viníka vraždy. - A tímto viníkem se pro něj stane Richard Gastmann, který, jak Tschanz ale netuší, je Bärlachův úhlavní nepřítel, pachatel mnoha nikdy nepotrestaných odporných zločinů tak, že se Bärlach v této nenadálé a předem neplánované příležitosti stane Gastmannovým soudcem a z Tschanze učiní svého kata, jenž Gastmanna v domnělé sebeobraně zastřelí.

Bärlach, jenž celé vyšetřování promění v pro sebe vítěznou šachovou partii, tak navenek zůstane ve stínu vítězného triumfu Waltera Tschanze a to, kdo byl skutečným vrahem tak zůstane tajemstvím mezi Bärlachem, „odsouzeným“ Gastmannem a skutečným viníkem Tschanzem, jenž nakonec neunese vědomí toho, že Bärlach ví, a spáchá sebevraždu.