V noci jsem snil, že jsem motýlem

Vším čím jsou Zvonokosy, tedy po zásluze jednou z nejčtenějších, nejlepších a současně nejtrefnějších satir, jež kdy byly napsány, tím vším se pro uzavřenost původního díla nemohlo stát další pokračování. Nicméně Gabriel Chevallier přesto neodolal a po více než dvaceti letech se odhodlal k sepsání rovnou dvou dalších částí, Babylón a Lázně, jež ovšem nemají s originalitou, satirou, ironií i kritikou původních Zvonokos společného zhola nic.

Byla-li podstata Zvonokos založena na pozvolném odkrývání podstaty francouzského maloměsta i jejich typově charakteristickými představiteli a děj samotný se odehrával na pozadí výstavby veřejných záchodků s politickým podtextem, pak Babylón je, krom odkazu na původní dílo, postaven na překotném shonu událostí, kdy se v během několika málo let stane ze někdejších zapadlých Zvonokos bezmála nejdůležitější místo ve Francii, nicméně výborně vystižené charaktery původních postav jsou rozmělněny až ad absurdum, což Chvellierovi nijak nebrání, aby na scénu uvedl mirády postav nových, nyní bez jakéhokoliv hlubšího významu, jen aby bylo popsáno nakladatelem zaplacený počet stránek.

Za poznámku pak možná stojí český překlad Věry Dvořákové z roku 1969, jež zachovala nejen geniální názvy míst i postav, ale i styl překladatele první části Jaroslava Zaorálka z roku 1937.