V noci jsem snil, že jsem motýlem

Souborné dílo Grahama Greena čítá celkem na padesát svazků od mladických básnických výlevů, přes dobrodružné a detektivní romány, vrcholné psychologické opusy, pro které se Greenovi přezdívá spisovatel svědomí, až po eseje, scénáře, divadelní hry a cestopisy. A k tomu všemu se Greene ve volných chvilkách a prvoplánovitě spíše pro vlastní pobavení pokouší proniknout i do čistě humoristického žánru.

A jednou z těchto výprav, pro Greenea nepříliš známých vod humoristické prózy s koketérií v suchém anglickém humoru je i soubor povídek Smíme si půjčit vašeho manžela? z roku 1967 s podtitulem A jiné komedie ze sexuálního života.

Leckterý znalejší čtenář asi namítne, že v Greenově díle asi není cizejšího tématu než oslava frivolního pohlavního života, byť se ve svém soukromém životě proslavil jako záletník, jenž po celý život sdílel lože se všemi ženami krom vlastní manželky. A to navíc střiženo kontrastem v Greenově celoživotním boji s literární kritikou, jež jej svéhlavě zařazovala do kategorie tzv. katolických autorů. Ale tak jako je Greenovo dílo bohaté co do svého objemu, tak stejnou mírou je neuchopitelné co do svého hodnocení.

Dvanácti povídkám se souboru Smíme si půjčit vašeho manžela? s pojícím námětem různorodosti podob lásky, co do kvality i originality zcela dominuje stejnojmenná úvodní povídka, která by dnes pro svůj námět zapadla do rubriky „ze života“ nejednoho společenského časopisu - námět podváděné novomanželky, jejíž muž je sveden dvojicí homosexuálních obchodníků s uměním.

Že toto téma nebylo žádným klišé, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát, je nutné vidět z dobového kontextu, kdy právě v roce vydání této sbírky, tedy v roce 1967, přestala být (mužská) homosexualita považována za trestný čin (respektive pouze v Anglii a Walesu, ve Skotsku se tak stalo v roce 1980 a v Severním Irsku až o další dva roky později).