„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1967

Juraj Herz: Znamení raka

Juraj Herz: Znamení raka

Snímek Znamení raka z roku 1967 byl prvním celovečerním snímkem Juraje Herze a protože to byla prvotina velmi úspěšná, Herz na něj navázal celou sérii dalších psychologicky velmi vypjatých filmů, jež jako celek patří do zlaté pokladnice české kinematografie - ať již to jsou Spalovač mrtvol (1968), Petrolejové lampy (1971) či Morgiana (1972).
Jaroslav Mach: Klec pro dva

Jaroslav Mach: Klec pro dva

Režisér Jaroslav Mach debutoval v roce 1952 a to režií socialistické budovatelské agitky z pera „filmového milovníka“ Oldřicha Nového Slovo dělá ženu z roku 1952. A žánru laciných agitek zůstal věrný prakticky až do roku 1961, kdy socialistická propaganda od tohoto žánru de facto upustila, protože byl směšný již i pro ty nejhloupější diváky. Poté po několika intermezzech v podobě pohádek, krátko a středometrážních filmů a dokumentů v roce 1966 realizoval svůj vlastní detektivní scénář Nahá pastýřka. A protože byl film divácky úspěšný, realizoval v následujících letech ještě několik filmů, opět na základě vlastního scénáře, ze kterých do dnešního dne přežila jen hořká komedie Klec pro dva z roku 1967 a to ještě jen proto, že si v něm hlavní a pro roli zahrál Vladimír Menšík.
Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

Graham Greene: Smíme si půjčit vašeho manžela?

May We Borrow Your Husband? (and Other Comedies of the Sexual Life), 1967

Souborné dílo Grahama Greena čítá celkem na padesát svazků od mladických básnických výlevů, přes dobrodružné a detektivní romány, vrcholné psychologické opusy, pro které se Greenovi přezdívá spisovatel svědomí, až po eseje, scénáře, divadelní hry a cestopisy. A k tomu všemu se Greene ve volných chvilkách a prvoplánovitě spíše pro vlastní pobavení pokouší proniknout i do čistě humoristického žánru.
Miloš Forman: Hoří má panenko

Miloš Forman: Hoří má panenko

Formanův v pořadí třetí celovečerní film Hoří má panenko bývá mnohdy a mnohými považován za jeho vůbec nejlepší výtvor, potažmo za nejlepší český film vůbec. Současně bychom však v české kinematografii asi jen stěží hledali snímek, který by vznikal za podobných, mimořádně ztížených podmínek.
František Vláčil: Údolí včel

František Vláčil: Údolí včel

Údolí včel bývá filmovými kritiky a historiky v kontextu nejen filmografie Františka Vláčila, ale československého filmu jako takového, neoprávněně opomíjen jako až ten druhý po Markétě Lazarové. A k vzájemnému porovnávání obou filmů svádí i obdobné pojetí, historické období děje a pak zejména velmi krátké rozmezí mezi vznikem obou filmů - Údolí včel bylo natáčeno, ještě v době, kdy probíhaly dotáčky Markéty, ba v kinech ji dokonce o půl roku předběhl, ale z kinodistribuce byl předčasně stažen jako „závadný“.
Absolvent

Absolvent

Absolvent je jedním z mála filmů, ve kterém se, byť jen nepřímo, podařilo odrazit svobodomyslnost amerických 60. let (přirozeně v čele s kultem Easy Rider / Bezstarostná jízda). Původní čistě sexuální rovina - milenec matky se zamiluje do dcery, o kterou poté musí bojovat proti všem, přerostla z lehké komedie v mnohem hlubší, řekněme, generační zpověď.
Pier Paolo Pasolini: Oidipus král

Pier Paolo Pasolini: Oidipus král

Asi by nebyl Pasolini Pasolinim, kdyby jednu z nejslavnějších antických tragédií Král Oidipus nepřevedl k obrazu svému tak, že se nijak významně neodchýlil od Sofoklovy textu, ba exteriéry v severoafrickém Maroku, použití ruční kamery či kostýmy se starořeckými, aztéckými, sumerskými a africkými prvky, dávají celému snímku velmi autentický nádech, je nutné podtext celého snímku hledat jak v Sigmundovi Freudovi, tak v Pasoliniho homosexualitě, kdy sám sebe právě k Oidipovi přirovnává.
Václav Hrabě: Horečka

Václav Hrabě: Horečka

Václav Hrabě bývá snad pro jeho setkání s Allenem Ginsbergem v roce 1965 charakterizován jako český beatnik. Jistě, vliv a inspirace beatniky lze sice v jeho díle vysledovat, avšak na skutečnou českou beat generation jsme si museli počkat přinejmenším do 80. let. A tak není-li Hrabě beatnikem, lze jej s přehledem označit jako autora kultovního, jehož dílo bylo až do roku 1990 šířeno mezi nadšenci jen v ručně psaných opisech (de facto poprvé byly jeho básně kompletně vydány až ve sbírce Blues pro bláznivou holku v roku 1991).
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

1967

Spalovač mrtvol ve své filmové podobě patří mezi to nejznámější a nejuznávanější, co kdy bylo v české kinematografii natočeno, stojí jeho geniální literární předloha Ladislava Fukse tak trochu v neprávem vrženém stínu, kdy teprve vlastní Fuksův text napoví, proč musel Juraj Herz Spalovače mrtvol natočit právě a pouze tak, jak jej natočil, a proč herecké osazenstvo, s nepřekonatelným Rudolfem Hrušínským v čele, mohlo své role pojmout pouze způsobem jakým je pojalo - Fuksova novela byla k natočení doslova odsouzena, kdy bylo otázkou jen několika málo škrtů a kosmetických úprav vyrobit filmový scénář, potažmo psychologická vyhraněnost postav jednoznačně určila, jak mají být jednotlivé postavy zahrány.
František Vláčil: Markéta Lazarová

František Vláčil: Markéta Lazarová

60. léta v sobě krom výrazného uvolnění osobních i občanských svobod přinesla i zlaté období české kinematografie, kdy spontánně vznikla série neopakovatelných filmů, jež měly dohnat handicap a zpoždění nejen za období od února 1948, ale od počátku českého filmu jako takového, protože pouze v tomto relativně svobodomyslném období se filmoví tvůrci nemuseli krom diktátu aktuálního režimu snižovat ani k pokleslému vkusu diváka. Závěrečnou korunovaci pak učinil František Vláčil se svou filmovou básní Markéta Lazarová, jež není pouze nejlepším českým filmem všech dob, ale i nejlepším filmem 60. let světové kinematografie a jedním z nejlepších filmů vůbec.