V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režisér Jaroslav Mach debutoval v roce 1952 a to režií socialistické budovatelské agitky z pera „filmového milovníka“ Oldřicha Nového Slovo dělá ženu z roku 1952. A žánru laciných agitek zůstal věrný prakticky až do roku 1961, kdy socialistická propaganda od tohoto žánru de facto upustila, protože byl směšný již i pro ty nejhloupější diváky. Poté po několika intermezzech v podobě pohádek, krátko a středometrážních filmů a dokumentů v roce 1966 realizoval svůj vlastní detektivní scénář Nahá pastýřka. A protože byl film divácky úspěšný, realizoval v následujících letech ještě několik filmů, opět na základě vlastního scénáře, ze kterých do dnešního dne přežila jen hořká komedie Klec pro dva z roku 1967 a to ještě jen proto, že si v něm hlavní a pro roli zahrál Vladimír Menšík.

Formanův v pořadí třetí celovečerní film Hoří má panenko bývá mnohdy a mnohými považován za jeho vůbec nejlepší výtvor, potažmo za nejlepší český film vůbec. Současně bychom však v české kinematografii asi jen stěží hledali snímek, který by vznikal za podobných, mimořádně ztížených podmínek.

Absolvent je jedním z mála filmů, ve kterém se, byť jen nepřímo, podařilo odrazit svobodomyslnost amerických 60. let (přirozeně v čele s kultem Easy Rider / Bezstarostná jízda). Původní čistě sexuální rovina - milenec matky se zamiluje do dcery, o kterou poté musí bojovat proti všem, přerostla z lehké komedie v mnohem hlubší, řekněme, generační zpověď.

Václav Hrabě bývá snad pro jeho setkání s Allenem Ginsbergem v roce 1965 charakterizován jako český beatnik. Jistě, vliv a inspirace beatniky lze sice v jeho díle vysledovat, avšak na skutečnou českou beat generation jsme si museli počkat přinejmenším do 80. let. A tak není-li Hrabě beatnikem, lze jej s přehledem označit jako autora kultovního, jehož dílo bylo až do roku 1990 šířeno mezi nadšenci jen v ručně psaných opisech (de facto poprvé byly jeho básně kompletně vydány až ve sbírce Blues pro bláznivou holku v roku 1991).