V noci jsem snil, že jsem motýlem

Autorem pojmu „robot“, ale i prvního literárního díla o robotech - konkrétně divadelního dramatu z roku 1920 R.U.R. (Rossum's Universal Robots), jež slavilo obrovský celosvětový úspěch ve 20. a 30. letech - je sice Karel Čapek (samotné slovo „robot“ vymyslel jeho bratr Josef), ale za skutečného vynálezce a objevitele moderní robotiky je považován až americký spisovatel Isaac Asimov, jenž již v roce 1942 ve své povídce Hra na honěnou poprvé definoval tři základní a dodnes v robotickém průmyslu poplatné zákony robotiky:

A protože Čapek přes svůj obrovský věhlas, který měl v období mezi dvěma světovými válkami, de facto upadl (s výjimkou českých čtenářů) do zapomnění, je dnes Asimov všeobecně pokládán za původního autora koncepce robotů. - Robotům se věnuje již první Asimova veřejně publikovaná povídka Robbie z roku 1939, kterou Asimov v roce 1950 v mírně upravené formě zařadil do své asi vůbec nejslavnější knihy Já, robot.

Téma robotů poté Asimov ještě dále rozvinul v románové čtveřici Ocelové jeskyně (1954), Nahé slunce (1957), Roboti úsvitu (1983) a Roboti a impérium (1985), jež jsou v kontextu Asimova díla komplexně nazývány jako Série o robotech. V posledním románu z této série pak Asimov ještě definoval tzv. nultý zákon robotiky:

Tento dodatek se však již neujal a není ani věrnými fanoušky Asimova zařazován mezi základní robotické zákony.

Kniha Já, robot obsahuje devět povídek, které Asimov původně publikoval časopisecky v průběhu 40. let, a jež zastřešil do společného celku v podobě rozhovoru mezi novinářem a robopsycholožkou Dr. Susan Calvinovou, jež v devíti příbězích shrnuje třeskutý vývoj robotiky od počátků v 90. letech 20. století, kdy byl přijat zákaz robotů na Zemi, až do poloviny století 21., kdy roboti maskovaní za lidské bytosti, lidstvo ovládli.

Isaac Asimov je všeobecně považován nejen za originálního autora sci-fi literatury (společně s Robertem A. Heinleinem and Arthurem C. Clarkem je zařazován do tzv. velké trojice žánru sci-fi), ale z pohledu technických laiků i za předního odborníka v oblasti kybernetiky. - Asimov je však svým původním vzděláním odborníkem na organickou chemii, tedy i umělou inteligenci robotů vysvětluje (bez naznačení dalších detailů) na biochemické bázi, kdy se podařilo vytvořit tzv. pozitronový mozek s chemicko-elektrickým principem. Do tohoto pozitronového mozku jsou pak jako základní a nepřekročitelné premisy výrobně zabudovány tři základní zákony robotiky tak, že robot ve své umělé inteligenci celý svět interpretuje právě dle těchto tří zákonů. - A právě na nejrůznějších interpretacích a paradoxech robotických zákonů stojí většina povídek ze sbírky Já, robot. - Vyděluje se jen povídka Robbie, jež vznikla o tři roky dříve než Asimov zákony poprvé definoval.

Nutno dodat, že vývoj, který Asimov nemohl předvídat ještě ani v 60. letech, natož pak v letech 40., šel zcela jiným směrem a umělá inteligence i těch nejvýkonnějších počítačů, natož pak robotů, je vzdálená budoucnost ještě pro mnoho desítek let. Rovněž tak je zcela neuskutečnitelná Asimova sofistika se třemi zákony robotiky, kdy současné počítače, roboty nevyjímaje, pracují na velmi primitivních principech, a velmi složité logické paradoxy, se kterými si Asimov pohrává, zůstanou doménou pouze lidského mozku, nikoliv robotů.