V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jan Novák pronikl do povědomí širší čtenářské veřejnosti až v souvislosti s oceněním svého dokumentárně laděného románu Zatím dobrý jakožto nejlepší knihy roku 2005 v rámci nejprestižnější české literární ceny Magnesia Litera.

Avšak Nováka můžeme nepřímo znát i prostřednictvím jeho „vedlejšáku“ filmového scénáristy, a to ať již jako spoluautora scénáře Valmonta (1989) Miloše Formana, Šeptej (1996), Báječných let pod psa (1997) či dokumentů spolurežírovaných s Novákovým bratrem Adamem, Občan Václav Havel jede na dovolenou (2005) a Občan Havel přikuluje (2009).

To nejlepší z Novákova díla jsou však románově laděné autobiografie, kdy krom skupiny kolem bratrů Mašínů v Zatím dobrý, Novák převyprávěl Formanovy filmové vzpomínky Co já vím (1994) a v románech Miliónový jeep (1989) a Děda (2007) i nevšední příhody vlastní rodiny.

Povídkově laděný soubor Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci z roku 1995 pak Novák vypovídá své vlastní reminiscence na svůj roční pobyt v Praze, kam se s celou rodinou uchýlil po více než dvacetileté emigraci v americkém Chicagu.

Jak vzdáleně napovídá název, děj se odehrává v přerodném období raných 90. let, a kniha je pojata jako svědectví Američana, který byl u toho, když se v bývalém komunistickém bloku započal budovat kapitalismus. Nicméně vzhledem k tomu, že toto svědectví bylo primárně určeno pro amerického čtenáře, děj i vyprávění velmi často uvíznou v přehnaně turistickém výkladu o pražských pamětihodnostech tak, že nejsilnější částí knihy je převyprávěný emigrantský příběh asi nejvýznamnějšího českého fotografa Antonína Kratochvíla.

Novák tak nepřímo dokládá, že je mistrem v vyprávění života druhých. Pro sdílení svých vlastních zážitků mu však chybí buď dostatečná hloubka, patřičný odstup anebo snad i obojí tak, že právě onen popis Kratochvílovy anabáze z Rakouska, přes kriminál ve Švédsku, cizineckou legii ve Francii, až k vrcholu jednoho z nejlepších světových fotografů v USA, je asi tím jediným důvodem, proč celou knihu číst.