V noci jsem snil, že jsem motýlem

Leitmotivem autorského dokumentárního filmu Jana Nováka Občan Václav Havel jede na dovolenou se neměl stát, jak by se snad z názvu mohlo zdát, autobiografickým portrétem Václava Havla, ale měl na Havlově fenoménu a policejních manévrech několika set příslušníků STB i řádových jednotek VB, které doprovázely Havlovu týdenní „dovolenou“ v srpnu 1985, znázornit naprostou absurdnost policejního státu.

Václav Havel si byl vědom, že jakožto nejvíce exponovaná osoba tehdejší opozice, vzbudí jeho týdenní výlet při kterém plánoval navštívit několik desítek svých přátel, signatářů Charty 77, respektive politických spoluvězňů, náležitou pozornost ze strany pořádkový služeb. Tedy nejenže svého prokurátora o své dovolené předem informoval!, ale se svými hostiteli, které plánoval navštívit, si záměrně dopisoval korespondenčními lístky!, aby se tajná služba nemusela příliš namáhat při porušování poštovního tajemství. Nicméně policejní manévry, do kterých bylo zapojeno několik desítek uniformovaných i tajných policistů překonal i ty nejabsurdnější představy.

Autorský dokument Jana Nováka tak nejen sleduje trasu někdejšího Havlova výletu, či jsou v něm zpovídány Havlovi přátele, ale v prostřihu se objevuje například i archivní záběry kameramana BBC, který Havla tajně natočil při jeho rutinní procházce s venčením psa, při kterém byl ze vzdálenosti pěti kroků provokativně sledován uniformovaným příslušníkem Veřejné bezpečnosti.

Třešničkou na dortu je pak zpověď jednoho z řádových příslušníků místní policejní jednotky, jenž se Havlova výletu rovněž zúčastnil, který ve své výpovědi názorně ilustruje nezasažené myšlení příslušníků restriktivních složek - v duchu rozkaz je rozkaz, jeden den je Havel zločincem, den druhý prezidentem, policie vždy věrně slouží tomu z režimů, který je zrovna u moci. Morální stránku věci policista či příslušník STB neřeší a řešit ani nemá.

V každém případě se Janu Novákovi podařilo natočit dokument, kterému se jako jedinému, byť dokumentů s podobným tématem vznikla za posledních 17 let celá řada, podařilo podchytit do nejpodstatnější - naprostou absurdnost, která si, jak je ostatně zmíněno i v samotném dokumentu, nijak nezadá s Havlovým dramatickým dílem.