V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ačkoliv se současnému čtenáři může zdát, že čas byl k novele Johna Steinbecka Měsíc zapadá, až příliš nelítostný, téma okupace, záškodnictví a partyzánské války jsou již značně otřepané, a charakteristika postav bez náznaku bázně i hany je až neúnosně patetická, potom o to větší ohlas tato novela vzbudila v době svého vydání - v březnu 1942, a to jak v Steinbeckově rodném USA, jež čerstvě vstoupilo do války, tak v Německem okupované Francii, v poválečném Československu, ale v další takřka stovce zemí, do jejichž jazyka byla novela záhy přeložena.

Nutno též dodat, že sám Steinbeck položil Měsíc zapadá, při příležitosti své návštěvy Prahy na podzim roku 1947, za své vůbec nejlepší dílo.

Steinbeck sice blíže nespecifikuje místo, ani jména účastníků blíže neupřesněného válečného konfliktu, který je ilustrován v lokálním dění nejmenovaného hornického města kdesi v Evropě, nicméně pro čtenáře asi není velkou hádankou, aby si na otázku „kdy?“ dosadil počáteční události 2. světové války, za agresora nacistické Německo a onen popisovaný hrdinský národ ztotožnil s obyvateli Norska.

Nicméně v kontextu vyprávěného příběhu již Steinbeck výrazně přecenil touhu obyvatel okupovaných území po vlastní svobodě, respektive eufemisticky zcela opominul fenomény zbabělosti, udavačství a kolaborace tak, že parafráze Platónovy Obhajoby Sókratovy (ostatně Steinbeck se na Obhajobu Sókratovu odkazuje i v samotném názvu), která má být jak vyvrcholením, tak Steinbeckovým morálním poselstvím a výzvou k hrdinství, vyznívá pro současného skepticky laděného čtenáře přinejmenším velmi naivním dojmem.

Steinbeck námět záhy přepracoval do dramatické podoby, jež oslavila obdobný celosvětový úspěch (obdobně o několik let dříve dramatizoval i své vůbec nejznámější dílo O myších a lidech). Již v roce 1943 byla natočena i stejnojmenná filmová adaptace.