V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bohumil Hrabal intenzivně psal, nejprve surrealismem a poetismem inspirované básně, později povídky ovlivněné totálním realismem, až konečně někdy na přelomu 50. a 60. let dospěl ke své svébytné formě pábitelství s typicky hrabalovskou poetikou. Hrabal začal psát někdy kolem svého 20. roku a s ubíhajícími roky psal a psal stále intenzivněji tak, že byl svými známými nazýván jako grafoman z Libně - snad proto, že první jeho kniha Perlička na dně se k čtenářům dostala až po dalších třideti letech intenzivního psaní, kdy teprve na počátku 60. let (Perlička na dně konkrétně 20. září 1962) dovolila soudobá cenzura vydat jeho díla, která byla v duchu socialistické estetiky považována za obscénní a bez vyšších uměleckých kvalit.

To Josef Král v Hrabalově věku, kdy mu byla vydána první knížka, zase teprve začal psát. Jeho původně intimní deníkové zápisky daly posléze vzniknout třem sbírkám textů: Hranaté míčky s hřebíčky I. II z let 1979 až 1984, poprvé vydaných jako samizdat v roce 1984, a Střemhlavý let v kleci z let 1986 až 1988, opět vydaných jako samizdat v roce 1988. A tyto texty toho mají s Hrabalem společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. - Zejména v nich Mistr působí jako nezaměnitelná múza a inspirace, kdy Král rovněž rozehrává pábitelské struny s napůl básnickými obrazy jež střídá s momentkami z vlastního života. V textu Střemhlavý let v kleci pak Mistr působí již osobně, kdy jej král v průběhu dvou let šestkrát navštívil a dnešním čtenářům tak poskytl poněkud odlišný pohled, než v jakém Hrabal promítal sám sebe ve svých vlastních textech z tohoto období.

V roce 2003 všechny Královy texty vydalo liberecké nakladatelstvá King s tím, že byly doplněny ukázkami z autorovy výtvarné tvorby. V roce 2011 pak totéž nakladatelství vydalo druhé vydání s tím, že do kniha byla rozšířena o další Královy texty z let 2010 a 2011.