„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Margaret Eleanor Atwoodová: Z hlubin

Surfacing, 1972

Neoficiálně nejlepší kanadská spisovatelka, Margaret Atwoodová, též velmi žhavá kandidátka na ocenění Nobelovou cenou za rok 2003, si vydobyla svůj mezinárodní věhlas nejen jako literární autorka, ale též se angažuje i jako politická a feministická aktivistka. A právě jako průsečík mezi poezií, prózou a feministicko genderově laděnou kritikou s politicko-ekonomickým podtextem v pozadí, lze přirovnat rané a současně jedno z nejlepších Atwoodové děl, Z hlubin.
Atwoodová v románu Z hlubin nezapře svůj původ literární kritičky, ve kterém je stylistika a literární čistota nadřazena nad vypravěčskou, potažmo myšlenkovou podstatu díla tak, že se Z hlubin minimálně vymyká zažité literární koncepci.De facto absence širšího rozkreslení psychologie hlavních postav, sledování čistě emocionální roviny očima vypravěčky, jež bez náznaku, snad více mužského než ženského sklonu k psychoanalýze, hledá svou podstatu, ženskost, vztah ke světu i k sama sobě v kritice svých tří přátel, kterým vyčítá povrchnost, neschopnost hlubších prožitků, ale též hloupost, absenci citové stránky osobnosti, materialismus ale i hledání chyb v těch druhých. Ve skutečnosti však těmito poruchami osobnosti trpí právě vypravěčka, jež se opět bez širší racionální podstaty vydala nalézt svůj odcizený vztah k otci, čemuž přikládá význam návratu k vlastním kořenům, potažmo pochopení a uzdravení sama sebe.
Avšak týden strávený uprostřed kanadských jezer ve srubu bez jakýchkoliv výdobytků civilizace ji donutí nevědomky projít hlubokou vnitřní katarzí s rozchodem se svým dlouholetým přítelem, svým způsobem jediným člověkem, ke kterému byla schopna alespoň částečně přilnout v náznaku vzájemné blízkosti, a začne hledat sama sebe pátráním po stopách svého otce. Konečným zlomem je přes deklarované a mnohokrát utvrzované odcizení, či spíše nenávist, zpráva o nalezení několik měsíců mrtvého otcova těla, jež bylo vyloveno z jezera. Vypravěčka bere tuto zprávy jako falešný úskok svých přátel, těsně před plánovaným odjezdem uteče a rozhodne se vyrovnat svůj dluh k přírodě, odloží své šaty a stane se divokým zvířetem.

Použitá literatura:

  1. Margaret Eleanor Atwoodová, Z hlubin, Euromedia Group: Praha, 2006.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )