V noci jsem snil, že jsem motýlem

»V jedné vesnici žili tři bratři. Poněvadž se již dobře nesnášeli, rozhodli se upustit od společného hospodaření. Majetek nebyl však mezi ne spravedlivě rozdělen: osud přál dvěma starším, zatím co nejmladšího neobdařil téměř ničím. Všichni tři bratři byli svobodni. Když jednoho dne stáli spolu na návsi, řekli si, že je čas, aby se oženili. „Copak vy, vám je hej,“ řekl nejmladší z nich, „vy jste bohatí a tak se bohatě oženíte! Ale já, co já si počnu? Jsem chud a nemám věru nic jiného než ptáka, který mi jde až ke kolenům!“ V té chvíli šla kolem skupinky tří bratrů dcera bohatého kupce. Slyšela rozhovor a povzdechla si: „O, kéž bych se mohla vdát za toho mladíka! Má ptáka, který mu jde až ke kolenům!“ I oženili se starší bratři a nejmladší zůstal mládencem. Ale od onoho dne nemyslila kupcova dcera na nic jiného než na své provdání za mladíka s tak velikým ptákem. Bylo mnoho kupců, kteří žádali o její ruku, ale ona je všechny šmahem odmítala: „Neprovdám se za nikoho jiného než za toho jinocha!“ Její rodiče jí to rozmlouvali: „Co si myslíš, hlupačko? Jak by ses mohla provdat za chudého sedláka?“ — „Nestarejte se o to,“ odpověděla jim, „vy s ním přece žít nebudete, ale já!“ Poté navázala styky s dohazovačkou, kterou poslala k chlapci, aby mu vyřídila, aby přisel požádat o její ruku. Starosvatka odebrala se k sedlákovi a řekla mu: „Poslyš, holoubku, proč jsi tak nesmělý? Jdi požádat o ruku kupcovy dcery, už dlouho tě miluje a bude šťastna, když se s ní oženíš!“ I oblékl si mužík novou rubašku, vzal si novou čapku a odešel bez meškání za otcem mladé dívky. Dcera poznala v návštěvníkovi okamžitě muže, který má ptáka, sahajícího až ke kolenům, a na své naléhám obdržela od svých rodičů svolení k sňatku. Ale o svatební noci nevěsta k svému překvapení zjistila, že její manžel nemá ptáka dlouhého ani jako prst. „Ach, ty lumpe,“ vykřikla, „vychloubal ses, že máš chuj až po kolena! Co jsi s ním udělal?“ — „Ach, paní choti, ty dobře vis, že jsem byl před naší svatbou chud jako kostelní mys. Když jsem si chtěl opatřiti peníze na výlohy s veselkou, neměl jsem ani zlato, ani co jiného, nač bych si mohl vypůjčit... A tak jsem byl přinucen svého ptáka zastaviti!“ — „A za jaký obnos jsi ho zastavil?“ — „Ne za mnoho, za padesát rublů!“ — „Charašo, navštívím zítra svou matku a požádám ji o peníze, aby sis moh' ptáka vyplatit. Musíš ho rozhodně mít, jinak mně ani na oči nechoď!“

Druhý den ráno odběhla mladá žena říci své matce: „Prosím tě, matuško, podaruj mi padesát rublů, je mně jich velice zapotřebí!" — „Načpak je potřebuješ, dceruško?“ zeptala se matka. Svěřím se ti, máti! Můj manžel měl chuj až ke kolenům .. . Ale, protože byl chud a neměl, nač si vypůjčiti peníze, zastavil ho chudáka v předvečer naší svatby za padesát rublů. Nyní má ocásek, který věru není dlouhý ani jako malíček ... Musí si rozhodně vyplatit svého dřívějšího ptáka!“ Matka pochopila tuto nezbytnost a dala padesát rublů své dceři. Když odevzdala mladá žena peníze svému manželu, pravila: „Teď běž a utíkej si co nejrychleji vyplatit svůj starý chuj, ať se ho nezmocní někdo jiný!“

Mladý muž přijal peníze a odešel všecek starostliv. „Co si mám počít, já ubožák?“ ptal se sama sebe. „Jak mám své ženě opatřit takový chuj? Půjdu kam mě nohy ponesou!“ Šel již hodně dlouho, jak, ani nevěděl, když potkal shrbenou stařenku. „Zdravstvuj babičko!“ pozdravil. „Zdravstvuj, hodný člověče! Kampak jdeš?“ — „Ach milá babičko, kdybys věděla, jak jsem nešťastný ... Nevím, kam bych šel!“ — „Svěř se mně se svým neštěstím, můj holoubku, dost možná, že ti budu moci pomoci!“ — „Neodvážím se to říci!“ — „Neměj strach, nestyď se a mluv směle!“ — „Tak dobře, babičko, svěřím se vám! Vychloubal jsem se, že mám chuj, sahající mně až ke kolenům. Na neštěstí slyšela má slova kupcova dcera, která se za mě proto provdala. Ale hned první noc viděla, že můj chuj není dlouhý ani jako prst. Pozlobila se. Cos udělal se svým chujem? zeptala se mé. Odpověděl jsem že jsem ho zastavil za padesát rublů. teď, právě před chvílí mně odevzdala tento níž a nařídila mi, abych si ho šel vyplatit, jinak, abych se již vůbec domů nevracel. Nevím, co se mnou bude!“ — „Dej mi své peníze,“ odvětila stařena, „pomohu ti v tvém štěstí!“ Sedlák jí bez váhání odpočítal padesát rublů a obdržel za ně prsten. „Tu máš,“ řekla babička, „vezmi si tento kroužek a navlékni si jej na nehet!“ Mladý manžel uposlechl a v téže chvíli dosáhl jeho pták délky jednoho lokte. „Nuže, je dosti dlouhý?“ pokračovala stařenka. „Ale babičko, vždyť mi ještě nejde ke kolenům!“ — „Nemusíš udělat nic jiného, než posunout kroužek trochu nížeji, holoubku!“ Sedlák stáhl si prsten k středu svého prstu a měl ihned chuj dlouhý sedm verst. „Ach, babičko, co mám nyní dělat? To je přece neštěstí, mít tak ohromného ptáka!“ - „Stáhni si kroužek nazpět k nehtu, tvůj chuj nebude delší jednoho lokte. Nyní snad hledáš tuto délku postačující. Až si pak budes prstenem sloužiti, dej pozor, aby sis jej nikdy nenavlékl nížeji!“

Mladý muž stařence poděkoval a dal se opět cestou k domovu, šťasten z pomyšlení, že se může objeviti před svou ženou. Když byl již kráčel hezkou chvíli, pocítil chuť na svačinu. Šel tedy kousek stranou, posadil se na břehu potůčku, vytáhl ze své mošny několik sucharů, namočil je do vody a pustil se do jídla. Pak se natáhl a jal se zkoušeti zázračné účinky svého prstenu. Natáhl si jej na nehet. Jeho pták se vztyčil do výšky jednoho lokte. Stáhl si prsten až k středu prstu. Chuj se mu zvedl na sedm verst vysoko. Svlékl si prsten, a jeho úd se okamžitě smrskl do pokorných rozměrů, jež měl dříve. Když se byl sedlák takto dosti pobavil, zmocnila se ho únava, a on usnul. Před spaním zapomněl si však prsten schovati a nechal jej ležet na svých prsou. I jel kolem v kočáře baryn se svou ženou. Když spatřil šlechtic nedaleko silnice spícího mužíka, na jehož prsou zářil prsten, dal zastavit a nařídil svému sloužícímu: „Jdi, seber prsten toho mužíka a dones mi jej!“ Sluha provedl ihned rozkaz svého pána, a spřežení se dalo poté opět na cestu. Krása prstenu vsak zaujala barynovu pozornost. „Pohleď, dušenko, jak je ten prsten krásný, zkusme si jej, půjde-li mi!“ řekl své ženě a natáhl si kroužek k samému středu prstu. V té chvíli se vsak jeho chuj prodloužil, shodil kočího s kozlíku, přeskočil spřežení a natáhl se před kočár na délku sedmi verst. Když to baryna uviděla, zhrozila se a vykřikla na komorníka: „Vrať se rychle k sedlákovi a přiveď ho sem!“ Sloužící odběhl, vzbudil mužíka a pravil mu: „Pojď k mému pánovi, pospěš si!“ Sedlák začne vsak hledati prsten. „Aby tě čert vzal, zloději! Ukrad jsi mně prsten!“ „Nehledej ho,“ odpověděl sloužící, „pojď k mému veliteli, to on ti jej vzal. Ach, milý příteli, tvůj prsten nám proveď pěknou věc!“ Sedlák byl jedním skokem u kolesky. „Odpusť mi,“ spustil prosebným hlasem šlechtic, „a pomoz mně v mém neštěstí!“ — „Co mi dáš, baryne?“ — „Sto rublů!“ — „Dej mi dvě stě, a pak ti pomohu!“ Baryn dal mužíkovi dvě stě rublů a ten mu svlékl kroužek s prstu. Kočár odejel a sedlák se vrátil domů.

Když spatřila mladá žena svého manžela oknem, vyběhla mu ihned v ústrety. „Tak co,“ zeptala se ho, „vyplatil sis ho?“ — „Ano!“ — „Pojď ukaž mi ho!“ — „Jdi přece domů nemohu ti ho ukázat na návsi!“ Sotvaže byli pod střechou, žena nepřestávala opakovati: Ukaž mi ho. Ukaž mi ho! Ukaž mi ho!“ I navlékl si mužík prsten na nehet a jeho pták vzrostl na jeden loket. Sedlák vytáhl si si ho z kalhot a řekl: „Podívej se ženo!“ Manželka začla ho líbat. „Není-liž pravda, mužíčku, je lépe mít takový poklad doma, než jej nechati někomu cizímu! Pojďme se rychle navečeřet, pak si lehneme a zkusíme ho!“ řekla a pokryla stůl množstvím mís a lahví. Sotvaže se navečeřeli, vlezli si do postele, kde žena náležitě vyzkoušela sílu údu, jímž byl její manžel nyní obdařen. Ráno, když vstali dívala se ustavičně pod sukně, neboť se jí zdálo, že jej má stále mezi nohama. I odebrala se ve svém štěstí k své matce, zatím co její muž odešel na zahradu a lehl si pod jabloň. „Tak co,“ zeptala se kupcová své dcery, „vyplatili jste si chuj?“ — „Vyplatili,“ odpověděla mladá a jala se o něm široce a dlouze mluviti.

Jak jí kupcová naslouchala, měla toliko jedinou myšlenku: najíti vhodnou chvíli a vyhledati zeťáčka, aby též ona vyzkoušela jeho zázračné náčiní. Skutečně se jí také podařilo nenápadně se vytratit. Odběhla potají do obydlí svého zetě, a uviděla ho spícího na zahradě. Prsten měl na nehtu a jeho chuj zvedal se do výsky jednoho lokte. „Sednu si na jeho ptáka,“ řekla si tchýně, a tak i bez váhání učinila. Prsten, jejž měl spáč na nehtu, mu však nešťastně sklouzl k středu prstu, a tak se stalo, že byla kupcová, náhlým prodloužením chuje, pojednou vyzdvižena do výšky sedmi verst. Mezitím dcera zpozorovala nepřítomnost matčinu, a jsouc o její příčině jata podezřením, rozběhla se rychle domů. V domě nikdo. Šla tedy na zahradu. Ach, jaká podívaná se tu naskytla jejím zrakům! Její manžel spí s ptákem vztýčeným v oblacích, a na samém jeho konci zmítá se sotva viditelná kupcová, jež je v této výšce hříčkou větrů jako korouhev. Co dělati? Jak vyprostit matku z nebezpečí podobného postavení? Ze všech stran hrne se veliké množství lidí, a každý přichází s nějakým spasným návrhem a radou. „Nedá se skutečně nic jiného udělat,“ povídají jedni, „než vzít sekyrku a ptáka useknouti!“ — „Nikoliv,“ namítají druzí, „to není možno udělat, to by zabilo dva lidi. Přetneme-li chuj, spadne žena na zem a zláme si vaz. Bude lépe, pomodlíme-li se společně k Bohu. Snad udělá zázrak a zachrání starou ženu!“ Během těchto porad se spáč probudil. Zjistil, že má prsten uprostřed prstu a že jeho chuj trčící kolmo vzhůru do výšky sedmi verst, jej samého tiskne k zemi do té míry, že se nemůže ani s boku na bok převrátit. I jal se pomalu svlékati kroužek. Jeho ocas se zvolna menšil, ale teprve, když nebyl delší než loket, sedlák zpozoroval, že je na něm napíchnuta jeho tchyně. „Jak ses sem dostala, matuško?“ zeptal se jí mladý manžel. „Odpusť mi, drahý zeťáčku, už nikdy to neudělám!“ řekla kupcová.«[1]