V noci jsem snil, že jsem motýlem

Rakouský spisovatel Stefan Zweig patřil v době svého vrcholného tvůrčího období ve 20. a 30. letech, kdy světu vládl Sigmund Freud a psychoanalýza, jež mu byly velkou inspirací, mezi vůbec nejznámější a nejvydávanější spisovatele. Dnešní čtenář jej ale bude znát zejména prostřednictvím dvou knih a to sbírky povídek Amok z roku 1922 a románu Netrpělivost srdce z roku 1939.

Ale krom psychologické prózy Zweig proslul též jako autor biografických a historických románů, ale též napsal i tři divadelní hry a několik operních libret - z nich nejproslulejší jsou libreta k operám Richarda Strausse Tichá žena (1935) a Dafné (1938). Richard Strauss přes velký nátlak nacistů i osobní intervenci Josepha Goebbelse odmítl u Tiché ženy odstranit z programu Zweigovo jméno - jakožto Žida. U opery Dafné však Zweig uvedl jméno Josepha Gregora.

Jednotlivé povídky ze sbírky Amok poprvé vyšly na pokračování ve vídeňském deníku Neue Freie Presse v roce 1922, o rok později pak i knižně. K dnešnímu dni pak byly na motivy povídek natočeny celkem čtyři filmy, z nich první byl ještě v němé podobě natočen v roce 1927 v tehdejším Sovětském Svazu, a ten poslední v roce 1994 ve francouzsko-portugalsko-německé koprodukci.

Sbírka Amok obsahuje celkem osm povídek, krok stejnojmenné titulní povídky, též povídky: Fantastická noc, Knihomol, Letní novelka, Zmatení citů, Mučivé tajemství, Neviditelná sbírka a Šachová novela.

Jednotlivé povídky jsou beze sporu mistrně napsané, mají vždy originální námět s psychologickou zápletkou ale i překvapující pointu tak, že sbírka je ze strany čtenářů zcela oprávněně velmi čtivá. Avšak současně se Zweig uchyluje k berličkám, které patří do stylu literatury, jež panovala v 19.  století. - Zweig v jednotlivých povídkách používá styl buď časových rovin nebo dvou příběhů, kdy ten první z nich je pouze úvodem pro zcela nesouvisející příběh druhý. Celkovému vyznění povídek to sice nevadí, ale časové roviny s vyprávěním příběhu z minulosti či nenadálými reminiscencemi kazí a znehodnocuje jejich velmi reálné pojetí. - Například v povídce Amok vypráví zešílevší holandský lékař svůj příběh zcela neznámému spolucestujícímu na lodi, aby poté, co příběh odvyprávěl, spáchal sebevraždu. V povídce Šachová novela je ústřední leitmotiv hry v šachy se šachovým velmistrem téma zcela vedlejší a s vlastním námětem - s psychologickým mučením hlavního hrdiny ze strany nacistů, vůbec nijak nesouvisí. Podobně nepravděpodobná je vyprávěná reminiscence v povídce Knihomol, kdy si vypravěč při návštěvě kavárny vzpomene na dávnou postavu knihomola, jež v této kavárně vysedávala před dvaceti lety.