V noci jsem snil, že jsem motýlem

Učitel dějepisu Terezy Brdečkové na mne v nejlepším případě působí jako literární prvotina mladé začínající autorky, kde nejde ani tak o kvalitu samotného díla, jako spíš o podporu a naději do budoucna. Ve skutečnosti však Tereza Brdečková není ani začínající, ale ani talentovaná autorka a lze se asi spíše ptát, proč dílka typu Učitel dějepisu vůbec vycházejí, když jejich kvalita, zpracování, námět i děj nepřekračují úroveň povídky časopisu pro ukrácení času v čekárně u zubaře.

Tereza Brdečková měla velké ambice na sepsání psychologického příběhu o psychicky labilním muži, který však na rozdíl od mnohých ostatních má dostatečný nadhled, inteligenci i humor. Avšak tento mělký a neoriginální námět, který musela navíc rozšířit o několik umělých a vykonstruovaných podpříběhů tak, aby její dílko vydalo alespoň na útlou knížečku, nejen svému čtenáři nepřináší nic nového, ale čiší z něj fakt, že autorka je na prvním čtenářka s velmi dobrým přehledem o české a světové literatuře, ale postrádá vlastní talent i schopnost zaujmout.

Námět samotného příběhu s hrdinou nekarierního avšak o to více vnímavého učitele dějepisu se točí kolem tajemného slova SIKA, který jej po mnoho let pronásleduje ať již v osobách svých rodičů tak mnohých svých milenek. A protože se autorka rozhodla svého hrdinu povýšit do nadoblačných a nadmaterialistických výšin, zůstává nepochopen, smutný a osamělý, ačkoliv je velmi atraktivní a charismatický muž, který nemá problém vyspat se s jakoukoliv slečnou, která se mu namane.

Námět i psychika postav je jako by s mírnými úpravami opsaná z některého románu červené knihovny, byť hlavním hrdinou je sice muž, který láme ženská srdce, je nepřekonatelný a vášnivý milenec, ale trápí se smutkem celého vesmíru, nicméně by asi příběh vyzněl mnohem věrohodněji, kdyby měla autorka více odvahy a za pohlaví hlavního hrdiny by dosadila ženu, protože její znalosti a vědomosti o mužské psychice jsou přinejmenším velmi chabé a činí tak celý příběh zcela nevěrohodným.

Ale ještě nevěrohodněji pak působí pokus o vykreslení psychiky a prožitků duševně nemocného člověka, který se sice navenek opírá o několik dobrých postřehů, které autorka zjevně nastudovala v třetích zdrojích, ale schází jim to, co ostatně celému příběhu - schopnost se plně ztotožnit se svým hrdinou a neplout jen na povrchu s líbivými reflexemi vlastního života, jež však nezapadají do celkového konceptu.