V noci jsem snil, že jsem motýlem

Sergej Sanža se nám rozhodl přiblížit poetiku a krásu bezdomoveckého života a dokázat nám, že obyvatelé rumiště sice ztratili či odhodili mnohé ze společenské etikety, ale jejich život je naplněn poezií, krásou a vitální radostí z uvědomování si vlastní existence. Jako divadelní formu si velmi prozíravě zvolil pantomimické ztvárnění, které jednak dává hře nové rozměry a jednak klade na svého diváka vysoké nároky, jež je tak nucen se plně soustředit a ponořit se do zcela nového způsobu vnímání, kde nejsou jen odpadky, všudypřítomné krysy a nepříjemný zápach, ale též dosud neznámá rovina lidského štěstí, které nepotřebuje čtyři stěny, střechu nad hlavou a starosti, co bude zítra, když slunce svítí a máš dobrého přítele.

Pro mnohé trosky, ale trosky jež nalezly cestu zpět do dětské fantazie a hravosti s objevováním skrytých krás, na prvním místě dávají prožitek tady a teď, a ze všech pokladů světa potřebují jen svého nejlepšího přítele. Ale jednoho dne je tato rajská harmonie narušena příchodem cizího elementu - ženy, pro kterou oba přátelé ztrácejí hlavu tak, že v zájmu zachování štěstí i dosavadních hodnot, musí žena zmizet…

Ale nenechme se zmást, Rumiště sahá dál než k oslavě obyvatel rumišť jako lidí vyloučených ze společnosti. Sdělení Rumiště je především o lidském nitru, jež sice touží po štěstí, ale nedokáže se vzdát ničeho, co mu v dosažení štěstí brání a je jedno zda na rumišti, sídliště, úřadě či zlaté klícce.

 

Rumiště patří vzhledem ke svému námětu ale i pantomimické formě k jedněm z dramaticky nejnáročnějších představení a lze tak jen smeknout nad výbornými hereckými výkony Sergeje Sanži, Martina Siničáka, Kateřiny Bedáňové, skvělou režií prvně jmenovaného, ale i dokreslujícím hudebním pozadím.