V noci jsem snil, že jsem motýlem

Sergej Sanža se nám rozhodl přiblížit poetiku a krásu bezdomoveckého života a dokázat nám, že obyvatelé rumiště sice ztratili či odhodili mnohé ze společenské etikety, ale jejich život je naplněn poezií, krásou a vitální radostí z uvědomování si vlastní existence. Jako divadelní formu si velmi prozíravě zvolil pantomimické ztvárnění, které jednak dává hře nové rozměry a jednak klade na svého diváka vysoké nároky, jež je tak nucen se plně soustředit a ponořit se do zcela nového způsobu vnímání, kde nejsou jen odpadky, všudypřítomné krysy a nepříjemný zápach, ale též dosud neznámá rovina lidského štěstí, které nepotřebuje čtyři stěny, střechu nad hlavou a starosti, co bude zítra, když slunce svítí a máš dobrého přítele.