V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jan „Eskymo“ Welzl nebo též Arctic Bismarck či Nejdobrodružnější Čech byl pro české i světové čtenáře objeven na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy na základě jeho dopisů a osobního vyprávění formulovali nejprve Rudolf Těsnohlídek a později Bedřich Golombek a Edvard Valenta sérii pěti knih, jež tohoto českého polárníka proslavily po celém světě. Ale poté, co Welzl odcestoval zpět do USA, odkud se chtěl vrátit do své domoviny rozprostírající se na tisících kilometrech od polárních částí Sibiře až po Aljašku, Welzl opět do zapomnění a byl pro české čtenáře objeven až po roce 1990. A paradoxně v rozmezí pouhých několika měsíců Welzla znovu objevila i česká divadla, kdy nejprve v září 2010 hru na náměty z Welzlova života nejprve nastudovalo Severomoravské divadlo v Šumperku, jež tak vzdalo hold rodáku z jen patnáct kilometrů vzdáleného Zábřeha, a poté v březnu 2011 uvedlo pražské Dejvické divadlo inscenaci volně inspirovanou Welzlovými povídkami. (Obě tyto inscenace však již roce 1976 předstihlo brněnské divadlo Husa na provázku a to v režii Petra Scherhaufera).

Režie inscenace v Dejvickém divadle se chopil Jiří Havelka, jenž je již věhlasný svými minimalistickými divadelními komediemi a to na základě scénáře Karla Františka Tománka. Hra samotná však toho nemá s postavou či literárními díly na motivy Jana Eskyma Welzla mnoho společného - autorská dvojice Tománek a Havelka se více než od fenoménu Welzla jakožto polárníka, indiánského náčelníka, smírčího soudce či prostě lovce kožešin odrazili k představě Welzla jakožto dobrosrdečného strýce odněkud z Moravy a představení samotné pojali ve formě série scének s vesměs statickými obrazy, ve kterých nad samotným Welzlem získala navrch parodie na westernové téma.

Těžiště hry je tak soustředěno v kombinaci absurdního humoru a hereckého přehrávání. Představení je složeno z nejprve jen nesouvisejících výjevů, jež se ale postupně skládají do souvislejšího příběhu. Vše je vyprávěno ve velmi pomalém tempu, často i dlouhé minuty beze slov i významnější akce - pro celé představení je charakteristická hned první scéna, kdy Welzl v podání Davida Novotného pomocí kopí dlouze zkoumá pevnost ledové krusty, během dlouhých minut udělá jen několik kroků, aby se zase vrátil zpět do výchozího bodu.

Skvělého Davida Novotného v roli Welzla doplňují zejména rovněž výborní Hynek Čermák jakožto zlotřilý šerif, přitroublý šerifův pomocník Pavel Šimčík a naivní bojovník proti obchodníkům s alkoholem Václav Neužil. Na celkově velmi zdařilém dojmu se též podepisuje velmi vydařená scéna Dády Němečka v jehož koncepci se scéna pomocí bočních závěsů rozšiřuje a zužuje tak, aby podtrhovala nejen změny v ději, ale i předurčovala pozornost diváků.