V noci jsem snil, že jsem motýlem

Inscenace brněnského Hadivadla Incident si sice do svého vínku, kdy dramatizuje vynikající film Larry Peerceho z roku 1967, přinesla všechny předpoklady pro vznik hry mimořádné úrovně, nicméně výsledek zdaleka nevyužil svých možností a skončil hluboce pod úrovní své filmové předlohy.

Psychologické drama Nicholase Baehra o dvou mladících, jež v New Yorkském metru terorizují skupinku nočních cestujících, kteří se nedokáží spojit a společně se vzepřít svým početně silně znevýhodněným utlačovatelům a přes osamocené výkřiky raději předstírají lhostejnost, ba sympatie, jen aby se násilí nedotklo i nich samotných.

Představení bylo vcelku zdařile režijně ukočírováno hostujícím Martinem Hubou, autentická byla i scéna Jozefa Cillera, kde byl vůz metra vytvořen z lešenářských trubek, jež dávaly iluzi uzavřeného, takřka klaustrofobického prostoru, a současně nerušily v celkovém vnímání. Avšak i silně, oproti originální verzi, zkrácený scénář se nevyvaroval mnoha hluchých míst i postav, jež společně s pokulhávajícími dialogy a zejména katastrofickými hereckými výkony (byť snad mohlo jít o momentální výpadek, kdy se tato derniéra hrála jako náhrada za neuskutečněné představení z minulé sezóny), ve kterým nejen chyběla atmosféra a pocity takřka hmatatelného strachu, kde zvláště loňští absolventi JAMU, jež své role zcela vynikajícím způsobem zvládli v podobně psychologicky laděné Rodinné oslavě, mnohdy přehrávali, či se naopak zcela ztráceli anebo dávali najevo naprostou lhostejnost, dával tušení naprostého fiaska, nebýt vynikajících a zcela přesvědčivých výkonů Kryštofa Rímského a Hynka Chmelaře v hlavních rolích násilníků, jež představení doslova vydupali ze země.