V noci jsem snil, že jsem motýlem

Premiéra hry Jana Antonína Pitínského Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku se Divadle Husa na provázku datuje prosincem 1989. Poté byla nastudována nejrůznějšími divadly ještě několikrát, aby se na sklonku loňského roku vrátila zpět a byla opět pod režií Jana Morávka nastudována a uvedena v budoucí České národní budově v New Yorku, kde měla být, alespoň dle reklamního promo, premiéra opepřena i účastí někdejších členek hereckého souboru Husy, Dagmar Havlové, jež doprovází svého manžela Václava Havla při jeho studijním pobytu na Kolumbijské univerzitě, a Ivy Bittové, která v Brooklynské hudební akademii zkouší operu Don Juan in Prague.

Brněnské provedení Betléma se však obešlo bez avíza někdejších provázkovských hvězd, ale zejména s mnoha improvizacemi, kdy hru musel oživit i sám režisér Morávek v několika „hereckých“ vstupech. Celkově však nastudování hry trochu padalo na svá ústa pro evidentně velmi zbrklé nastudování po volných odpoledních a to, co mohlo být v New Yorkském provedení považováno za divadelní happening, již značně drhlo a byť mělo představení slabou hodinku na délku, zdálo se být neúměrně rozvleklé, bez jiskry a výraznějšího nápadu tak, že představení již nezachránila s Morávkem v posledním období již takřka neodmyslitelná Gabriela Vermelho a její hra na kvinton, ani ji nezachránil velmi autentický ďábel v podání Ivany Hloužkové (doposud se mohlo zdát, že monopol na postavy ďábla bude mít Jiří Vyorálek) anebo několik komických eskapád v čele s juchajícím bodrým moravským pastýřem Roberta Mikluše.