„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadlo Husa na provázku

11. Červen 2011
Jan Antonín Pitínský: Hordubal

Jan Antonín Pitínský: Hordubal

Dramatizace Hordubala Karla Čapka byla v divadle Husa na provázku událostí hned ve třech rovinách: Po šesti letech se do Husy vrátila persona primera současné české divadelní režie - Jan Antonín Pitínský a spolu s ním i Jiří Pecha, jakožto herecký představitel vůbec nejslavnějšího provázkovského období. Ne shodou okolností se oba naposledy v divadle objevili, Pitínský jako režisér, Pecha jako herec, v jenom z nejvydařenějších představení za posledních deset let a to v inscenaci Hvězdy nad Baltimore roku 2004. Třetím očekáváním, jež se kolem představení vznášelo, byl fakt, že Hordubal mělo být úvodní inscenací v rámci třídílného cyklu na motivy světově nejslavnějšího českého dramatika a spisovatele, Karla Čapka. - Krom zmíněného Pitínského, se druhého představení v pořadí Trapná muka, s premiérou v roce 2011, zhostil Jan Mikulášek a konečně režie závěrečné části Čapkova cyklu, Život a dílo skladatele Foltýna, se má v roce 2012 chopit Vladimír Morávek, jakožto současný hlavní režisér a umělecký ředitele divadla.
Jan Mikulášek: Trapná muka

Jan Mikulášek: Trapná muka

Po delší, možná až několikaleté, pauze uvedlo brněnské divadlo Husa na provázku představení, jež skutečně stojí za to shlédnout - autorské představení Jana Mikuláška Trapná muka na motivy povídek Karla Čapka.
Jirka Kniha hledá autora: Večer umělců

Jirka Kniha hledá autora: Večer umělců

V divadelní sezóně 2008-2009 uvedlo divadlo Husa na provázku úspěšný cyklus improvizačních večerů Jirka Kniha hledá partnera, na který navázalo i o rok později cyklem scénických čtení Jirka Kniha už zase hledá partnera. V sezóně letošní pak volně navázalo sedmidílným cyklem Jirka Kniha hledá autora, ve kterých je v sedmi týdnech postupně zinscenováno sedm her začínajících českých dramatiků a to na základě výsledků Ceny Konstantina Trepleva, jíž Husa na provázku vyhlásilo v roce 2010, dále jsou v něm obsaženy hry již zavedeného autora Davida Drábka a dnes již českého klasika Karla Steigerwalda. Autoři jednotlivých her nejsou honorováni, ba naopak jejich ocenění je mnohem cennější a je skryto v samotném faktu, že jejich hra byla zinscenována.
Maestro a Markétka

Maestro a Markétka

Nejznámější román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka lze směle za jedno z nejvíce dramatizovaných literárních děl posledních dvou dekád, kdy počet jeho inscenací lze počítat na desítky. A naopak režiséra Vladimíra Morávka lze svým způsobem prohlásit za specialistu na ruský námět, kdy Morávek na počátku milénia nejprve v Klicperově divadle zinscenoval čtyři ústřední dramata Antona Pavloviče Čechova (cyklus Čechov Čechům s částmi Tři sestry, Racek, Strýček Solený), aby tuto koncepci o tři roky později zopakoval i v brněnské Huse na provázku a to v cyklu na motivy čtyř románů Fjodora Michajloviče Dostojevského (cyklus 100 roků kobry s částmi Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi - Stavrogin je ďábel, Bratři Karamazovi - Vzkříšení). Úhrnem tedy, Morávek měl dle všech předpokladů být tím, který dá dramatizaci Mistra a Markétky dosud nevídané výšiny i hloubky tak, jak si tento fenomenální román zaslouží.
Václav Havel: Prase

Václav Havel: Prase

Pro pochopení smyslu, proč se brněnská Husa na provázku rozhodla zinscenovat jednoaktovou frašku Prase Václava Havla bude vhodné uvést okolnosti vzniku tohoto Havlova textu, který nebyl nikdy určen pro širšího čtenáře či dokonce zamýšlen k dramatizaci: v 80. letech byl v rámci volné společenství přátel založen recesistický časopis Nový brak, do kterého Václav Havel přispěl smyšleným rozhovorem vedeným zahraničním novinářem „Václav Havel's Hunt for a Pig“, který popisuje skutečné události, jak Havel kupoval prase, aby nakonec po týden trvajícím shánění koupil prase za desetinásobek běžné ceny.
České moře

České moře

V třídílném cyklu Perverze v Čechách brněnská Husa na provázku bilancuje uplynulé půlstoletí společenské perverze. - V části prvé Lásky jedné plavovlásky je na pozadí leitmotivu ze stejnojmenného filmu Miloše Formana rozvinuta perverze odcizení i každodenní šedi 60. let. Druhé pokračování Cirkus Havel v kabaretně pojaté koláži z celkem 15 Havlových her i úryvků z esejí Mariusze Szczygieła parafrázuje jak v „gustávkovské“ normalizaci 70. a 80. let, tak v polistopadové kocovině let 90. ztrátu společenské identity.
Cirkus Havel

Cirkus Havel

Divadelní událostí roku 2007 byla novinka, že Václav Havel napsal (přesněji také po dvaceti letech dopsal) novou hru. Událostí sezóny minulé pak byla její premiéra v divadle Archa pod režijní taktovkou Davida Radoka s Janem Třískou v Hlavní roli. To, co zůstalo pod pokličkou, je fakt, že o zinscenování hry měla zájem celá řada českých divadel, ale nakonec svou šanci získalo krom zmíněné Archy zatím jen Klicperovo divadlo z Hradce Králové a to díky protekci k dlouholetému Havlovu příteli, potažmo dvornímu inscenátorovi Havlových her, Andreji Krobotovi. (Z dalších světových divadel zmiňuji ve zkratce londýnské Orange Tree, bratislavské Národní divadlo a divadlo Ateneum z Varšavy).
Hamlet

Hamlet

Hamlet. To není pouhá hra. Hamlet je současně i divadelní normou. Divadlo, jež by neuvedlo Hamleta, není skutečným divadlem. - Tedy alespoň v této asociaci se mi jeví letošní premiérové uvedení Hamleta v rámci brněnského divadla Husa na provázku. V nastudování bez hlubších souvislostí, bez vyřčených otázek, bez odpovědí. Neboli Hamleta pro Hamleta, ale zejména pro své zviditelnění, kdy jako by se Huse zkrátil dech a tak na diváka vytáhla ten nejtěžší kalibr.
Rukopis Královedvorský

Rukopis Královedvorský

Dramatizace čistě básnických útvarů à la Máj Karla Hynka Máchy či Kytice Karla Jaromíra Erbena je v českém divadle poměrně častým fenoménem. Dramatizace se rovněž dočkaly mnohé staročeské báje a pověsti, ať již čerpané z Kosmovy a Dalimilovy kroniky nebo z převyprávění Aloise Jiráska. Dramatizace historického podvrhu Václava Hanky tzv. Rukopisu Královédvorského je však počin nejen veskrze originální ale zejména nesmírně náročný tak, aby nesklouzl do formy pouhé osvěty školou povinných.
Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Asi první reakcí na zprávu o dramaturgickém záměru zdramatizovat v brněnském divadle Husa na provázku raný snímek Miloše Formana z roku 1965 Lásky jedné plavovlásky bylo naprosté zděšení, a to již proto, že tento snímek je jedním z nejcennějších klenotů české filmografie, ale také pro instituci Husy na provázku jako takové, kdy divadlo v současné době neoplývá režijním i hereckým potenciálem na takové úrovni, aby bylo možné tento vrcholný námět zvládnout bez necitelných uměleckých ztrát.
Velice modrý pták

Velice modrý pták

Při sledování poslední premiéry Divadla Husa na provázku Velice modrý pták, nastudované dle dramatu Maurice Maeterlincka Modrý pták z roku 1908, se v prvé řadě naskýtá neodbytná otázka, pro jakého diváka je tento typ představení, jež koliduje někde mezi mírně pokleslejší hudební revue, tak ji dobře známe z produkce brněnského Městského divadla, a v loňské sezóně neúspěšně oživenou Baladou pro banditu, určen? Opravdu to není pouhý přelud a nesnaží se co do dramaturgického výběru Husa přetáhnout středostavovského diváka, častěji pejorativně nazývaného maloměšťáckého a diletantského, právě z pozlaceného Městského divadla kam Velice modrý pták svým velmi chabým nastudováním, mizernými hereckými výkony, o textech písní Milana Uhdeho ani nemluvě, patří?
ROZRAZIL 4/06: Brno je Brno je Brno je Brno

ROZRAZIL 4/06: Brno je Brno je Brno je Brno

Projekt Rozrazil má v historii Divadla Husa na provázku takřka tak symbolické postavení jako jeho vůbec nejslavnější představení Balada pro banditu, nikoliv shodou okolností rovněž oživené právě za současné „vlády“ uměleckého šéfa Vladimíra Morávka a to s jeho vlastním režijním dohledem.

aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku

Betlém

Betlém

Premiéra hry Jana Antonína Pitínského Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku se Divadle Husa na provázku datuje prosincem 1989. Poté byla nastudována nejrůznějšími divadly ještě několikrát, aby se na sklonku loňského roku vrátila zpět a byla opět pod režií Jana Morávka nastudována a uvedena v budoucí České národní budově v New Yorku, kde měla být, alespoň dle reklamního promo, premiéra opepřena i účastí někdejších členek hereckého souboru Husy, Dagmar Havlové, jež doprovází svého manžela Václava Havla při jeho studijním pobytu na Kolumbijské univerzitě, a Ivy Bittové, která v Brooklynské hudební akademii zkouší operu Don Juan in Prague.
„πάντα ῥεῖ (Panta rei. Vše plyne. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme.)“[1]
Balada pro banditu

Balada pro banditu

S tímto odkazem na dialektiku Hérakleita z Efesu se Vladimír Morávek jakožto divadelní principál divadla Husa na provázku a iniciátor jejího znovuzrození do šlépějí nejslavnější Provázkovské éry 70. a 80. let, sám chopil režijního žezla představení s přídechem legendárnosti - Balady pro banditu.
Sherlock Holmes

Sherlock Holmes

Námět geniálního detektiva z pera Arthura Conana Doyleho, Sherlocka Holmese, sice patří mezi poměrně oblíbené, nicméně jeho dramatizace v experimentálně laděném divadle Husa na provázku vzbuzuje mnohé otazníky, jak se s ním dokázala režisérka a spoluautorka scénáře Eva Tálská vyrovnat, aniž by hra sklouzla k určité, byť divácky oblíbené, variaci s překvapivým tokem děje, avšak nic nadto.