„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadelní pohádka

Velice modrý pták

Velice modrý pták

Při sledování poslední premiéry Divadla Husa na provázku Velice modrý pták, nastudované dle dramatu Maurice Maeterlincka Modrý pták z roku 1908, se v prvé řadě naskýtá neodbytná otázka, pro jakého diváka je tento typ představení, jež koliduje někde mezi mírně pokleslejší hudební revue, tak ji dobře známe z produkce brněnského Městského divadla, a v loňské sezóně neúspěšně oživenou Baladou pro banditu, určen? Opravdu to není pouhý přelud a nesnaží se co do dramaturgického výběru Husa přetáhnout středostavovského diváka, častěji pejorativně nazývaného maloměšťáckého a diletantského, právě z pozlaceného Městského divadla kam Velice modrý pták svým velmi chabým nastudováním, mizernými hereckými výkony, o textech písní Milana Uhdeho ani nemluvě, patří?

aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku

Betlém

Betlém

Premiéra hry Jana Antonína Pitínského Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku se Divadle Husa na provázku datuje prosincem 1989. Poté byla nastudována nejrůznějšími divadly ještě několikrát, aby se na sklonku loňského roku vrátila zpět a byla opět pod režií Jana Morávka nastudována a uvedena v budoucí České národní budově v New Yorku, kde měla být, alespoň dle reklamního promo, premiéra opepřena i účastí někdejších členek hereckého souboru Husy, Dagmar Havlové, jež doprovází svého manžela Václava Havla při jeho studijním pobytu na Kolumbijské univerzitě, a Ivy Bittové, která v Brooklynské hudební akademii zkouší operu Don Juan in Prague.
Stanislav Moša je zjevně posedlý bojem dobra se zlem a sám se svou nekritickou sebestředností se v tomto pomyslném boji ustanovil jako vůdce a institut Městského divadla jako maják dávající lidem víru, naději i lásku. Škoda jen, že Mošovo černobílé vidění světa vidí jen to, co vidět chce a i jeho chápání dobra a zla, je spíše určeno zájmy vlastními i zájmy „spřízněných“ politiků a zainteresovaných soukromých společností.